Ať už chcete trénovat agility, nebo jakýkoli jiný sport, je potřeba pejska správně motivovat. Motivací může být pískací hračka, přetahování, pamlsek, u některých psů třeba jen slovní pochvala nebo podrbání. Při trénování agility se nejvíce osvědčuje jako odměna přetahovací hračka, ale při správném přístupu se dá pracovat s čímkoli.
Abyste po každém odměnění nemuseli psa nahánět po cvičáku, je dobré, aby si pes chtěl hrát s hračkou s vámi nebo aby alespoň byl schopen na povel hračku přinést a pustit. Zejména u štěňat a mladých psů často lidé hračky schovávají, aby psi byli schopni vnímat. Hodně psů hračky miluje a jakmile je vidí, nedokáží se soustředit. Proto je dobré už u mladých psů budovat sebeovládání. První fáze je ta, že pejska učíme brát si hračku či pamlsek na povel a ve výsledku to může vypadat například tak, že pes probíhá slalom a my kolem něj házíme různé hračky či pamlsky.
Dalším důležitým cvikem je odložení, tedy pes musí zůstat na místě (v libovolné poloze) i přesto, že odcházíme. Jestli naučíte psa na startu sedět, ležet nebo stát, to je jen vaše rozhodnutí. Důležité ale je, aby to měl pejsek naučené spolehlivě a startoval opravdu až na vypouštěcí povel. Jak ho to ale naučit? V první řadě naučíme psa požadovanou pozici, např. lehni a odměňuje za to, že vydrží v klidu ležet delší dobu. Postupně mu pak nároky ztěžujeme - začínáme se hýbat (zvedat, předklánět, přešlapovat, dřepovat, otáčet se atd.) a ustupovat (nejprve o pár kroků a vzdálenost postupně prodlužujeme). Důležité je, aby před každou odměnou zazněl tzv. vypouštěcí povel (volno, ok, pojď, Alíku či libovolné jiné).
Vzhledem k tomu, že se při agility pes setkává s různými typy překážek, kdy například na kladině běží ve výšce po úzkém prkně, neměl by se takových věcí bát a měl by být schopen své tělo koordinovat. Na koordinaci a uvědomování si svého těla jsou vhodné cviky, při kterých pes pracuje se zadními nohami (zvedání zadních pacek, couvání), posiluje zádové svaly (panáčkování) a chodí či balancuje po úzkém či nestabilním povrchu. Spousta těchto věcí jde naučit zcela bez překážek, na procházce. Výborně poslouží spadlé kmeny stromů, jakékoli lávky, kameny, patníky. Čím více různých povrchů pejsek bude umět přecházet, tím méně ho překvapí vysoká kladina či překlápějící se houpačka v agility.
Na naučení správného skoku přes překážky je určena tzv. skokovka (jak tomu říká většina agiliťáků), jinak známá pod pojmy skokové řady, skoková technika či sk. gymnastika. K jejichž naučení doporučuji navštívit spíše seminář, kde vše podrobně vysvětlí a naučí na praktickém cvičení. Vy však doma i bez překážek můžete trénovat obíhání např. stromů. Na překážkách totiž pes neskáče jen vpřed, ale často se točí kolem bočnice zpět k vám a právě tento pohyb se prvně učí obíháním.
Velkým pomocníkem v agility je tzv. tah na překážky. To se učí fokusem na hračky či pamlsky a později se fokus přenáší přímo na překážky. V praxi to znamená, že před psa položíme hračku (ev. misku s pamlskem), chytneme jej za obojek, řekneme “povel” pro fokus, pes se na hračku podívá a dostává povel “drž”. Nejčastějšími povely jsou “připrav se” nebo “3, 2, 1”. Můžete se setkat i s hrou s názvem “3, 2, 1..” a to je právě to, o čem je řeč. Když pes spolehlivě reaguje na povel pro fokus, měníme mu kritéria - místo držení za obojek ho vypouštíme například z pozice u nohy, hračku mu dáváme různě daleko, měníme svou pozici (po pravém boku psa, po levém boku psa, vedle psa, za psem, před psem, atd.). U zkušenějších psů můžeme vzít více hraček a podle postavení našeho těla (nasměřujeme jej na jednu z hraček) psovi ukážeme, o kterou nám jde a pak dostává povel. Pak už je jen krůček k tomu přenést fokus z hračky na překážku - odložíme psa před překážkou, řekneme povel, pes se zaměří na překážku a dostává uvolňovací povel pro start. Samozřejmě za každý splněný povel přichází velká odměna.
Poté, co výše zmíněné cviky pejsek s přehledem zvládá, můžeme se pustit do učení složitějších prvků v agility a běhání delších sekvencí.
Platební metody
