1 – Jméno
Tomáš Haškovec
2 – Co pro vás dělám?
Manažera marketingu. To v podstatě znamená, že mým cílem je to, aby každý náš klient vždy našel to, co potřebuje. Aby každý stálý klient byl maximálně spokojený a aby nových klientů bylo co nejvíce. Zkrátka se starám o to, aby Spokojený Pes byl vidět a hlavně aby byl viděn v tom nejlepším světle. Nejčastěji jsem to já, kdo s vámi komunikuje na Facebooku, kdo pro vás organizuje soutěže a třeba připravuje novou prodejnu a vaše krabice - domečky :-) Pokud je na konci procesu spokojený klient, tak to beru jako hlavní odměnu za svou práci. Bez skvělého týmu by to nešlo… ideální stav je, když si vlastně ani neuvědomujete, kolik práce za marketingem Spokojeného Psa stojí.
3 – Co mám na své práci nejraději?
Jednoznačně lidi. Na jedné straně naše skvělé klienty a na druhé straně celý tým Spokojeného Psa včetně vedení. Když pracujete v oblasti zvířat a jejich majitelů, tak to ani jinak být nemůže. Často je to hodně náročná práce, ale s týmem, který to dělá od srdce, to jde samo :-)
4 – Můj příběh
Teď půjdu proti většině ve Spokojeném Psu, ale psa nemám. Mnoho let chovám vodní želvy a poslední rok i jednu šelmu – ano, člen kočičího odboje :-)
To je vlastně ten příběh, který vám chci vyprávět. Ten příběh, který naprosto sedí k mému nástupu mezi Psí smečku. Bylo to v době, kdy jsem v mém životě musel měnit hodně věcí a nebylo to zrovna snadné. Seděl jsem v podvečer v kavárně, venku byla zima a já čekal na kamaráda, který se někde zapomněl. Pak jsem jí uviděl za oknem… černá, trochu pohublá, ale pořád s tím klasickým pohledem šelmy a rozklepaně ladným pohybem.
To jsou ty situace, kdy nic nehledáte… nic neočekáváte a ono se to vlastně nějak stane samo. Kočka vběhla do kavárny a okamžitě mi skočila na klín. Zůstala tam celý večer a při mém odchodu se tvářila, že je naprosto samozřejmé, že odchází se mnou. Prvotní plán byl jasný: kočku nakrmit, nedávat jí jméno a předat do útulku.
Žere hodně, jmenuje se Viky a v útulku není. Od té doby bydlím u své kočky.
Ukázalo se, že je celkem těžce nemocná, takže nás čekala dvouměsíční léčba. Nyní je v pořádku a zdatně demoluje vybavení bytu. Znáte to? Koupíte úžasné kočičí škrabadlo a kočka jde s gustem po kožené sedačce? Ale měnit nebudu… je to to nejvděčnější zvíře, které jsem kdy viděl.
Podobné to bylo i se Spokojeným Psem. Z prvotního plánu okouknout situaci na pracovním trhu (byl jsem mnoho let konzultant na volné noze) se vyklubala dohoda obou stran již na prvním setkání. A zatím to až na občasnou „poškrabanou sedačku“ klape dokonale. Jako s tou kočkou… to bylo jasné hned!
Platební metody
