Skoková překážka je v agility nejčastější překážkou a přitom v tréninku je jejímu nácviku často věnováno nejméně času. Lidé učí psa různými metodami vypracovávat zónové překážky, aby byl pes co nejrychlejší a nejpřesnější. Máme i několik metod na učení slalomu, který se v parkuru vyskytne jednou. Nepodceňujme to a zapracujme i na správném skoku psa.
Ideální skok pomůže psovi nejen zrychlit a zkrátit si dráhu, ale i je pro psa v mnohých případech bezpečnější. Pokud pejsek udělá velký oblouk nebo cinkne zadní nohou o laťku a shodí ji, tak u toho moc nebezpečí nehrozí. Ale psi, kteří mají se skokem problém, často shodí laťku předními a pak ty pády nemusí být vůbec pěkné. Proto je potřeba nejen psa s překážkou seznámit, ale naučit ho pořádně skákat všemi směry.
Jak jsme již uvedli v předchozím článku věnovaném agility, na naučení správné techniky skoku je nejlepší vyrazit na seminář či pravidelné tréninky tzv. skokové techniky/gymnastiky (názvů může být více, ale cíl je stejný). Pejsek se na několika málo překážkách učí správnému pohybu a tahu vpřed. Učí se odrážet se ve správnou chvíli a pracovat s tělem tak, jak by bylo ideální.
Na správný skok a odměření místa odrazu se používá tzv. regulátor. V praxi to bývá často také překážka, avšak laťka je velmi nízko. Mohou se použít i jiné pomůcky, jde o to, aby pejsek nemusel nutně nic přeskakovat, ale spíše měl důvod udělat krok za retardér a pak se teprve odrážet. Podle velikostní kategorie psa je doporučeno nějaké rozpětí vzdálenosti retardéru od překážky, ale vždy to musíme upravit na míru danému pejskovi, aby se mohl co nejlépe odrazit.
Tah vpřed je řešen motivací na odměnu, ať už hračku nebo pamlsek, který pes dostává za překážkou. Pokud učíme techniku skoku, pak máme odměnu připravenou za překážkou a pejska pro ní posíláme. Pokud odměňujete pamlsky, ideálním pomocníkem je odměňovač, který pracuje na dálku. Stačí zmáčknout tlačítko na malém dálkovém ovládání a zařízení vysype pár pamlsků.
Výška skokové překážky se vždy přizpůsobuje zejména věku, ale i zkušenostem psa. Bere se ohled i na provedení skoku. Pokud např. velký pes skáče dobře při výšce překážky 30 cm, ale při výšce 50 cm už ten skok není dobrý, musíme se vrátit zpět a znovu pomaličku zvedat laťku a trénovat.
Skokovou techniku je dobré procvičovat ještě dříve, než půjdete s pejskem na parkur. Ale neznamená to, že musíte začít trénovat už s malým štěnětem, právě naopak. Na skákání je času dost a u štěňat je možnost učit spoustu jiných základů a hlavně si se štěnětem hrát, aby ho to s vámi bavilo! Musíme brát v potaz, že štěně je stále ve vývoji, tedy měli bychom se vyhnout dlouhému a častému skákání a vysokým skokům. Štěňata tedy netrénují správnou techniku skoku tak, jako dospělý pes, ale zaměřují se právě na ten tah vpřed.
Ovšem agility není pouze o tom, aby pejsek uměl skákat rovně a běžel dopředu. Často je potřeba nějakých otoček apod. Pejska tedy musíme naučit i správnému skoku při točení. Jedná se o situace, kdy potřebujete, aby pejsek skočil přes překážku a pak se vracel zpět k vám. V první fázi nácviku točení se používají různé kužely, barely nebo třeba stromy. Cvičit tak můžete i na procházce. Důležité je naučit pejska na povel obíhat nějaký předmět, dejme tomu, že máme k dispozici třeba kužel. Nezapomeňte, že na agility se bude muset točit oběma směry, tedy od začátku učíme pejska obíhat kužel z obou stran. Povely mohou být dva různé, podle toho jestli pejsek točí doprava nebo doleva, nebo podle jiné metodiky výcviku můžeme mít jeden povel na točení ke mně a druhý na točení ode mě. Každá varianta má své pro i proti, zejména pokud s tím máte málo zkušeností. I mezi reprezentanty ale najdeme obě varianty povelů, tedy věřím, že při správném učení a vedení můžeme dosáhnout s oběma typy stejných úspěchů.
Jakmile pes rozumí tomu, co po něm chceme při obíhání, můžeme zvyšovat kritéria. První z nich bude zvětšování vzdálenosti, na kterou pes kužel obíhá. Další může být náš pohyb, aby stále měl tah dopředu a oběhl kužel i přesto, že my uděláme pár kroků stranou. Společně s naším pohybem souvisí i různé otočky, které psovod na parkuru musí za běhu zvládat a i to je možné učit už při obíhání kuželů. Poté můžeme přidávat další kužely a navazovat jedno oběhnutí za druhým.
Když si je pejsek jistý na kuželu, převádíme chování na skokovou překážku. Resp. nejprve na samotných bočnicích, aby pejsek pochopil, že to funguje stejně jako kužel, jen to má jiný tvar. Pak mu přidáme laťku a opět začínáme od nízkých skoků a postupně laťku dáváme výš a výš. Myslete na to, že je potřeba i na té jedné skočce trénovat různé směry a úhly, ze kterých pejsek k překážce přibíhá. Cílem je, aby ve chvíli, kdy pejsek skáče, zvládal točit hlavu a tělo do toho směru, kam se bude otáčet. Pomoci mu můžeme hračkou, kterou umístíme vedle bočnice překážky, aby si ji po doskoku mohl hned vzít.
Velice častým prvkem, zejména pak u vyšších zkoušek či otevřených běhů, je tzv. out. Jedná se o překonání překážky v opačném směru, tedy pes musí překážku nejprve oběhnout a pak ji přeskočit směrem zpět ke psovodovi. Je dobré i tomuto učení věnovat dostatečnou pozornost a naučit pejska vypracovat out samostatně, bez vaší pomoci. A jak na to? Naučíme pejska out na slovní povel z těsné blízkosti, kdy nemá šanci chybovat. Pak vzdálenost postupně prodlužujeme, měníme úhly, ze kterých na skočku míří, přidáváme postupně svůj pohyb, přidáváme další překážky až se jednou dopracujeme ke zdárnému konci.
Platební metody
