Anglický kokršpaněl 🐶

Lovečtí psi typu „španěl“ provázejí člověka už po staletí. Jejich úkolem bylo pomáhat lovcům při lovu vodního ptactva a přinášení ulovené zvěře z vody. Slovem „španěl byl původně označován každý slídící lovecký pes. Bývalo běžné, že v jednom vrhů se narodila štěňata různých velikostí a majitelé pak dále chovali ty jedince, kteří vyhovovali jejich osobním potřebám. Někteří chovatelé upřednostňovali psy pro práci na zemi, jiní více využívali psy pro práci ve vodě. V průběhu 19. století začali angličtí chovatelé dělit psy do různých skupin podle velikosti a déle pak pokračovali s jejich cíleným chovem. Tím došlo ke vzniku konkrétních plemen jako velššpringršpaněl, anglický špringeršpaněl, irský vodní španěl, field španěl, clumber španěl nebo sussex španěl. Díky svému menšímu vzrůstu, který mu umožňoval snadnější pohyb v hustém porostu, byl kokršpaněl používán především k práci na zemi. První klub španělů vznikl v Anglii v roce 1883 a zaštiťoval kokršpaněly a špringršpaněly. O osm let později došlo k rozdělení obou typů na samostatná plemena s vlastními standardy.

Do Ameriky se kokršpaněl dostal koncem 19. století a jeho chov zde dostal jiný směr. Stejně jako u některých jiných plemen američtí chovatelé upřednostňovali exteriérovou stránku před pracovními schopnostmi psa. V průběhu let se tak vyvinulo odlišné plemeno a došlo k rozdělení na anglického a amerického kokršpaněla. Oproti svému anglickému bratranci má americký kokršpaněl klenutější lebku, kratší čenichovou partii, kratší hřbet a delší srst.

Anglický kokoršpaněl by měl mít zvládnutý základní výcvik poslušnosti a stejně jako u jiných loveckých plemen by měl být kladen důraz především na důsledné přivolání. Kokršpaněl se obecně rád učí a pokud použijete pozitivní výcvikové metody, získáte nadšeného studenta. Bez problémů jej můžete naučit obedienci, agility, flyball, stopování, lovecký výcvik nebo dogdancing. Při všech těchto aktivitách pes zaměstná tělo i mysl a bude s nadšením pracovat. Anglický kokršpaněl je velmi orientovaný na členy své rodiny a velmi nerad zůstává sám. Pokud je často nebo dlouho o samotě, může se uchýlit k destruktivnímu chování. S ostatními psy vychází kokršpaněl dobře a nemívá ve zvyku provokovat rvačky. Je to od přírody vyrovnaný a přátelský pes, který skvěle vychází jak s dospělými, tak s dětmi. Díky tomu jej můžeme vídat nejen v roli loveckého psa, ale velmi často také v roli rodinného psa a společníka.

Anglický kokršpaněl je středně velký lovecký pes s veselou povahou a velkou dávkou energie. Hlava s jasně vyjádřeným stopem svou velikostí odpovídá tělu. Tmavé oči s přátelským výrazem mají kulatý tvar. Dlouhé, svěšené uši jsou nízko nasazené a jsou pokryté delší hedvábnou srstí. Středně dlouhý svalnatý krk přechází v silný, kompaktně stavěný trup. Hrudník je hluboký, s dobře klenutými žebry. Pevné a svalnaté končetiny svou délkou odpovídají tělu. Ocas je nasazen pod hřbetní linii a dříve se často kupíroval, dnes se však od kupírováni všeobecně upouští. Anglický kokršpaněl má hladkou, hedvábnou srst, která na některých místech vytváří delší praporce. Mezi nejčastější zbarvení patří zlatá, jantarová, červená nebo černá, ale povolené jsou také bikolor nebo trikolor barevné kombinace. Anglický kokršpaněl má kohoutkovou výšku 38-41 cm a v dospělosti dosahuje váhy 13-15 kg.

Kokršpaněl je velmi přizpůsobivý pes a pokud mu zajistíte dostatek pohybu a nějaké zaměstnání během dne, může žít jak ve městě, tak na venkově. Ke spokojenému životu potřebuje kromě pohybu především častý kontakt se svou rodinou. Osamění snáší velmi špatně a naplňuje ho frustrací. Anglický kokršpaněl rád běhá a aportuje, miluje pohyb na souši i ve vodě a pokud má příležitost, tak velice rád plave. Protože má silné lovecké instinkty, měl by jeho majitel dávat na procházkách pozor a zastavit psa před tím, něž se vydá za zvěří.

Základní péče o srst kokršpaněla zahrnuje pravidelné česání, aby se vyčesaly nečistoty a zabránilo tvorbě zacuchaných míst. K úpravě srsti se používají také efilační nůžky a trimovací nože, ale tuto péči o srst je možné svěřit odborníkům ve specializovaných psích salónech. Nutná domácí péče o kokršpaněla zahrnuje pravidelnou kontrolu očí a uší, aby mohly být včas odhaleny případné infekce nebo záněty zvukovodu. Stejně jako u ostatních plemen se doporučuje dvakrát týdně ústní hygiena a v případě potřeby zkrácení drápků psa.

Anglický kokršpaněl patří mezi obecně zdravá plemena, která nemají ve zvýšené míře potíže se zdravím. Ani u něj však není vyloučeno, že se v průběhu života vyskytnou některé nemoci nebo zdravotní komplikace. Vyskytnout se může progresivní retinální atrofie, glaukom, šedý zákal, vrozená hluchota, dysplazie kyčelního kloubu, problémy se srdcem nebo selhání ledvin.

Kokršpaněl je velký milovník jídla a má sklony k přejídání. Proto by měla být krmná dávka rozdělena do více denních jídel. Není dobré nechávat granule v misce po celý den. Vhodnější je naplnit misku více krát denně a po chvíli nesnězenou potravu odstranit z dosahu psa. Druh krmiva a velikost krmné dávky závisí na věku, ročním období a úrovni aktivity psa. U správně krmeného psa by měla být hmatná dvě poslední žebra. Vždy přizpůsobte krmnou dávku aktuálním potřebám psa, aby u něj nedocházelo k přejídání a nežádoucímu tloustnutí.