Anglický špringršpaněl 🐶

Předpokládá se, že by psi typu španěl mohli, jak už název napovídá, pocházet ze Španělska, odkud se pak před mnoha staletími díky Římanům dostali do dalších částí světa, tedy i na území dnešní Velké Británie, která má nad plemenem oficiální patronát. Právě zde patří tito psi mezi nejstarší lovecká plemena. Podobně vypadající psy můžeme vidět už na obrazech z období 16. a 17. století. Bylo běžnou praxí chovat společně kokršpaněly a špringršpaněly. Hlavním měřítkem nebyl standard, ale lovecké schopnosti psů, jejich spolupráce s lovcem a práce „pod puškou“. Postupem času byli psi typu španěl rozděleni do dvou skupin: na vodní a kontinentální španěly. Anglický špringršpaněl patří do skupiny španělů určených pro práci na zemi. Jako samostatné plemeno byl anglický špringršpaněl uznán anglickým Kennel klubem v roce 1902. V Americe se mu stejného uznání dostalo o osm let později v roce 1910. U nás se s anglickým špringršpanělem můžeme setkávat od první poloviny 20. století. Od té doby se chov této rasy u nás slibně rozvinul a anglický špringršpaněl si našel cestu do mnoha českých domácností.

Anglický špringršpaněl je přátelský a poslušný pes, který je dychtivý potěšit svého pána. Jeho původním úkolem bylo plašit ptáky a přinášet zastřelenou zvěř. Tento pes miluje vodu a neváhá do ní skočit, kdykoli k tomu má příležitost. Anglický špringršpaněl je velmi přizpůsobivý pes, který nemá snahy v rodině dominovat. Ochotně se přizpůsobí životnímu rytmu rodiny a bez potíží jej zvládne i nezkušený nebo začínající chovatel. Díky své schopnosti se dobře učit a ochotě pracovat pro svého pána je anglický špringršpaněl skvělým adeptem pro mnoho různých psích sportů. Přátelská a bezkonfliktní povaha umožňuje chovat špringršpaněla společně s jinými psy. Doma se chová klidně, ale venku na procházkách dává volný průchod svému temperamentu a podnikavosti. Lze říci, že anglický špringršpaněl je spojením klidného domácího přítele a aktivního outdoorového psa, který svého pána na každém kroku ochotně doprovází. Anglického špringršpaněla byste rozhodně neměli nechávat delší dobu o samotě, protože tito psi trpí separační úzkostí a samotu snášejí velmi špatně.

Anglický špringršpaněl je velmi podobný anglickému kokršpanělovi nebo velššpringršpanělovi. Svým vzhledem i výškou se anglický špringršpaněl pohybuje někde mezi anglickým kokršpanělem a anglickým setrem. Je to kompaktně stavěný pes harmonických proporcí. Středně velká hlava má mírně klenutou lebku se zřetelně vyjádřeným stopem. Středně velké oči, mandlového tvaru, mají tmavě oříškovou barvu. Svěšené uši jsou zavěšeny v úrovni očí a jsou pokryté dlouhou srstí. Lehce klenutý krk je přiměřeně dlouhý. Anglický špringšpaněl má pevné a svalnaté tělo. Hluboký hrudník s dobře klenutými žebry poskytuje dostatek prostoru pro vnitřní orgány. Končetiny jsou silné, pevné a svalnaté. Nízko nasazený ocas bývá nesen pod úrovni hřbetu a je zdobený delší srsti, tvořící ozdobnou vlajku. Anglický špringršpaněl má hladkou, jemnou srst, která ho dobře chrání před nepřízni počasí. Na uších, hrudníku, zadní části končetin a na ocase vytváří delší srst ozdobné praporce. Typickým zbarbením je bílá a játrová, bílá a černá nebo některé z těchto zbarvení s pálením. Anglický špringršpaněl má kohoutkovou výšku 48-51 cm a v dospělosti dosahuje hmotnosti 21-24 kg.

V lovecké praxi se používá jako slídič a přinašeč. Nejlépe se uplatní při lovu ptactva, protože dokáže dobře pracovat jak na poli, tak ve vodě. Pro svou krásu a ušlechtilý vzhled je anglický špingršpaněl častým účastníkem psích výstav. Psi z výstavních chovů mívají klidnější povahu a vynikají také po exteriérové stránce, zatím co psi z pracovních chovů mívají silnější lovecké instinkty, větší vytrvalost a celkově lepší předpoklady pro loveckou práci. Pokud chcete psa především jako společníka, je lépe vybírat si štěně z výstavních chovů, naopak pokud se svým psem plánujete provozovat mysliveckou činnost a účastnit se honů, je lepší vybrat si štěně z chovů, kde byli jeho rodiče lovecky vedeni. Anglický špringršpaněl má hedvábnou srst, která má samočistící schopnost, což značně usnadňuje péči, ale pravidelnému pročesávání srsti se ani tak nevyhnete. Pomocí kartáče odstraníte nečistoty, které se v srsti zachytily při procházce a zabráníte vzniku zacuchaných a plstnatých míst. Zvýšenou péči je potřeba věnovat uším špringršpaněla, kde je srst delší a hustší. Dlouhé uši bývají obecně náchylnější ke vzniku infekcí a zánětů. Díky pravidelné kontrole lze včas tyto problémy odhalit a zahájit odpovídající léčbu.

Obecně vzato se anglický špringršpaněl řadí mezi zdravá plemena, která ve větší míře netrpí dědičnými nemocemi. I u tohoto plemene však může v průběhu života dojít k výskytu některých chorob. Objevit se může dysplazie kyčelního kloubu nebo loketní dysplazie. U anglického špringršpaněla se objevují onemocnění očí jako dysplazie sítnice, entropium nebo progresivní retinální atrofie. Kvůli dlouhým svislým uším jsou tito psi náchylnější ke vzniku ušních infekcí. Občas dochází k výskytu kožních alergií, epilepsie, fucosidózy nebo k deficitu fosfofruktokinázy.

Množství krmiva se může lišit podle toho, kolik práce pes vykonává a jaká je jeho každodenní zátěž. Lovecky vedený pes bude potřebovat jinou krmnou dávku než rodinný mazlíček. Krmnou dávku ovlivňuje také věk psa a roční období. Doporučuje se kvalitní suché krmivo rozdělené do více jídel denně. Anglický špringršpaněl má tendence přibývat na váze, proto by měl chovatel u psa udržovat rovnováhu mezi množstvím přijaté a vydané energie. U správně krmeného psa by měla být hmatná dvě poslední žebra.

Stačí kliknout.