Protáhnout přední tlapku...ták...teď zadní tlapku...ták a můžeme začít. Krásný den přátelé vám přeji, jak se máte? Těšíte se na další vyprávění z mé psí cesty? Hned na začátek vám prozradím, že jsem tento týden vylezl na písečnou dunu, to bylo tedy něco!
Ale hezky po pořádku, nejprve jsem byl opět v horách. Povím vám, že jsem se do hor těšil, jako malý štěně. Města mi nevadí, všude je spousta zajímavých pachů a hezkých feneček, ale hory jsou hory. Mám rád přírodu a horský potůčky, ale to vy jistě už víte.
Navštívil jsem národní park Los Picos de Europa a hned první den jsme vyrazili s páníčkama na trek, abychom si všichni pěkně protáhli tlapky. Hned na začátku cesty, jsem si mohl z blízka prohlédnout horské kozy. Vůbec jsem se jich nebál a že jich bylo požehnaně! Pokračoval jsem dál po pěšině, která byla vytesaná ve skále. Všude okolo mě byly hory, které ale nebyly moc dobře vidět, protože ten den byla celkem mlha a chvílemi i mrholilo. To mi vůbec nevadilo, protože mi alespoň nebylo horko.
Druhý den jsme se vydali ke krásným horským jezerům. Všude spokojeně polehávaly krávy a dokonce jich pár vyrazilo i po silnici. U jezírka jsem dokonce prošel okolo obrovského býka. Trochu jsem přidal do kroku, protože s tímhle krasavcem bych se do křížku dostat nechtěl. Na chvíli jsem si ještě zdřímnul v chládku u skalky a šup do auta.
Opouštíme hory a ještě než opustíme i Španělsko, zastavíme se v kempu v městečku Mundaca. Bohužel ten den nám počasí nepřálo. Celý den pršelo a tak jsem skoro celý den odpočíval v kempu. Těšíl jsem se, že se proběhnu na pláži, ale nedalo se nic dělat.
Naštěstí, hned co jsme přijeli do Francie se počasí umoudřilo a vysvitlo nám sluníčko. Chvílema až moc, ale písečná duna o které jsem vám psal už na začátku, je hned u oceánu, takže jsem se příjemně zchladil. Už jsem ostřílený pes a oceánu se vůbec nebojím. Možná malinko ještě jo. No dobrá, bojím se stále, ale když jdou se mnou páníčkové, tak tolik ne.
Kemp jsme měli přímo u duny, takže hned po večeři jsme se rozhodli, že si to vyšlápneme pěkně na horu. Už skoro zapadalo sluníčko, takže nebylo takové horko a písek byl příjemně studený. Já jsem ale nahoru šlapal po schodech, které byly na duně položené. Najednou se okolo mně rozprostřel nádherný výhled. Na jedné straně jsem viděl borovicový les, který snad nikde nekončil a na straně druhé byl západ slunce nad oceánem. Pokaždé, když jsem na tak nádherném místě si říkám, že už snad nic krásnějšího být nemůže. Pobíhal jsem radostně mezi páníčkama a skotačil jsem v písku. Občas mi nějaké to zrnko uvízlo mezi zubama a to pak pěkně skřípalo, ale já jsem byl moc spokojený. Vlastně jsem spokojený stále. Někdy si přeji, aby tento náš společný výlet nikdy neskončil a já mohl objevovat stále nová a nová místa.
Ve Francii mě toho ale čeká ještě spousta. Právě odpočívám v jednom kempu kousek od krásného historického městečka Saint Emilion, které jsem dnes navštívil. Obdivoval jsem hezké domečky a skoro bych i dostal chuť na to dobré víno, které zde prodávají. Ale já mám stejně nejraději horskou vodu.
Tak já si jdu dát véču a pak si půjdu zdřímnout. Takže dobrou noc a těším se na vás příští týden.
Platební metody
