Zdravím lidičky a přeji vám všem krásný slunečný den. Já už jsem ve Španělsku, ale dnes bych vám rád ještě trochu povyprávěl o mém putování Portugalskem. Navštívil jsem spoustu krásných měst a rád bych se s vámi o to podělil.
Jestli jste četli minulý článek, víte že jsem navštívil i nádherné hlavní město Lisabon, ve kterém se mi moc líbilo. Odtud jsem pokračoval do přímořského městečka Peniche, které je známé hlavně díky dominantní pevnosti Fortaleza, která byla postavená už v 16.století na obranu před případnými útoky pirátů. To jste určitě nevěděli, že? Já jsem ale nakonec na pevnost nešel, abych se na ní dostal, musel bych na loď a já jsem si nebyl úplně jistý, jestli by mi nebylo špatně. Tak jsem se alespoň prošel po pláži a pozoroval racky. Ty vůbec nezkouším chytat, protože moc dobře vím, že umí lítat a to já né. To si raději počíhám na nějakou tu kočičku. A že jich v Portugalsku je!
Pokračoval jsem do malé historické vesničky Óbidus, kterou jsem si prohlédl i z výšky, protože jsem mohl ťapkat po hradbách. To bylo daleko pohodlnější, než chodit těmi úzkými uličkami s ostatními lidmi. Kousek od parkoviště se konal místní bleší trh, tak jsem se šel mrknout, jestli by se mi tam něco nelíbilo. Bohužel jsem odešel s prázdnou, protože pro pejsky tam zrovna nic neměli. Chápete to? No nevadí, snad příště narazím na nějaký ten parádní obleček. V kempu jsem se svalil do pelíšku a ještě než jsem usnul, přemýšlel jsem o tom, jak asi vypadá Tomar, do kterého se chystáme následující den.
V Tomaru jsme chtěli navštívit zdejší opevněný hrad, který byl náboženským a vojenským centrem templářů. Ale k hradu jsme dorazili až pozdě odpoledne a to už bohužel zavírali. Alespoň jsem mohl nakouknout do zahrady a hrad si prohlédl z venku. A protože už byl čas večeře, zašli jsme ještě do místní restaurace na náměstí. Tedy já svojí večeři dostal až v kempu, tady jsem se jen natáhnul pod stůl a odpočíval jsem.
V Portugalsku jsem navštívil spoustu krásných měst, jen co je pravda. Tím dalším byla Coimbra, která je třetím největším portugalským městem a také zde byla založena nejstarší univerzita v zemi. Ale co mě nejvíc překvapilo byly zase ty úzké uličky. To totiž nebyly ty obyčejné uličky, tyhle vedly do kopce z kopce, do kopce do leva, z kopce do prava...chvílemi jsem měl pocit, že jsem v bludišti. Naštěstí jsem se z nich vymotal a jako bonus jsem na zdejším food marketu vyloudil od dvou kluků dobrotu. To víte, zase ty moje smutný oči.
Posledním velkým (druhým největším) městem v Portugalsku, které jsem si proťapkal, bylo Porto. Pane jo! Tam se mi moc líbilo a jak to tam vonělo! To jsem se musel pořád olizovat, mňam. Nejvíc mi asi voněly rybičky, obzvláště ty grilované, to je vám vůně a co teprve ta chuť. Taky jsem je už ochutnal, pamatujete si to? Psal jsem vám o tom, když jsem byl v Lisabonu. Já na tu chuť nikdy nezapomenu a musím se vám přiznat, že někdy se mi zdají sny o tom, jak mám plnou misku rybek a všelijakých dobrůtek.
Ještě než jsem opustil Portugalsko a přejel do Španělska, zastavil jsem se v Guimaraesi. Chtěl jsem se tady podívat do místního hradu Casto de Guimaraes, který je nezajímavějším a nejdochovanějším románským hradem v Portugalsku, ale bohužel mě dovnitř nepustili. Prý tam nesmí pejskové. Nedá se nic dělat, pokračujeme v naší cestě dál na sever.
Včerejší noc jsem strávil v nejznámějším katolickém poutním městě Santiago de Compostela a tento týden budu zase v horách. To už se moc těším! A co vy? Těšíte se na další moje vyprávění?
Platební metody
