Historie
Historie tervuerena je společná s ostatními typy belgického ovčáka. Ještě před rokem 1891 byli psi podobní dnešním belgickým ovčákům využívání k usměrňování ovčích stád a jejich hlídání. Později však nebyli tolik potřební a hrozilo vymizení tohoto plemene. Roku 1891 byl založen chovatelský klub na ochranu belgických ovčáků. V té době belgický veterinář Adolphe Reul shromáždil 117 belgických ovčáků. Ty začal třídit podle srsti a barvy do celkem šesti skupin. Později byl tento počet omezen na dnešní čtyři typy belgického ovčáka. V některých zemích uznávají každý typ jako samostatné plemeno, jinde je berou jako různé typy jednoho plemene – belgického ovčáka. Tervueren dostal své jméno po zámku, kde sídlil pan M.F Corbeel, který si tervuerena velice oblíbil a také vyšlechtil ze svého zakladatelského páru – psa Toma a fenky Poes. Do USA se dostali první jedinci až ve 40. letech 20. století, první vrh byl dochován až roku 1954.
Chování a temperament
Tervueren je velice chytrý, bystrý a učenlivý pes. Díky své hbitosti a vytrvalosti se hodí pro psí sporty, ale také jako služební plemeno, v čemž mu pomáhá i jeho ostražitost. Občas je možné jej vidět jako vodícího či asistenčního psa. V minulosti také dosahoval výborných výsledků při hledání drog. Díky své energii a neunavitelnosti je skvělým parťákem pro dlouhé procházky, které by mu měly být dopřávány. Je proto vhodný spíše pro aktivního člověka. Stejně jako ostatní typy belgického ovčáka je citlivý, ale není hysterický. K výcviku je potřeba přistupovat rozhodně, ale citlivě, nejlépe motivací. Motivovat se dá snadno pamlskem i míčkem. K cizím lidem je nedůvěřivý, ale není agresivní, je skvělým a ostražitým hlídačem, který bude bez váhání bránit svého pána. Svému pánovi je nesmírně oddaný a vyžaduje jeho pozornost a společnost. Pokud pes bude sám, bude nespokojený a bude se nudit. Aby se zabavil, může si najít vlastní zábavu, která ale nejspíš nebude po chuti jeho páníčkovi.
Vzhled
Tervueren je svým zevnějškem velice podobný groenendaelovi. Je to středně velké, harmonicky stavěné plemeno, ze kterého vyřazuje síla, energie a elegance. Obrys těla je kvadratický, hlava je vysoko nesená a dobře tvarovaná. Tlama může být mírně delší než lebka, směrem k čenichu se však zužuje. Čenich je černý a pysky jsou dobře pigmentované. Vysoko nasazené a menší uši mají trojúhelníkovitý tvar, konec ucha jde do špičky. Oči jsou středně velké, mírně šikmé a mandlovitého tvaru. Pohled by měl být přímý, inteligentní a živý. Krk je dobře nasazený a mírně prodloužený, trup je celkově silný, nikoliv však těžkopádný. Dobře nesený ocas je silný u kořene, dosahuje nejméně k hleznu, případně je lehce přesahuje. V klidu je nesen svisle, v akci je zvednutý, ale nepřesahuje horní linii psa. Srst je dlouhá, na krku tvoří bohatý límec (hřívu). Zbarvení je béžové až červené se stínováním nebo šedé se stínováním. V obličeji musí být výrazná maska. Na správném výsledném dojmu se také podílí tzv. uhlování – tzn. černé konečky chlupů, které budí dojem poprašku. Důležité jsou také správná kohoutková výška a hmotnost – u psů je to 60-66 cm při 25-30 kg; u fen 56-62 cm při 20-25 kg.
Péče a životní podmínky
Jak již bylo zmíněno, tervueren je společenský pes, který chce být neustále v kontaktu se svým pánem. Pokud je mu toto umožněno, může být umístěn do venkovního kotce. Avšak za předpokladu, že je kotec řádně vybaven zateplenou boudou a ochranou proti slunci. Díky své povaze vyžaduje dlouhé procházky a vybití energie. Důležité je ho také vhodně zaměstnat, aby se nenudil. Srsti je potřeba věnovat dostatečnou pozornost. Snadno se zašpiní, je tedy vhodné ji pravidelně kartáčovat, v případě většího zašpinění psa celého vykoupat. Důležitá je také pravidelná kontrola uší a očí. K odstraňování ospalek lze využít borovou vodu. Pravidelná kontrola chrupu je též vhodná, podávat lze různé tyčinky na kousání či dentální řasu. Pravidelná péče a kontrola drápků umožní pejskovi bezbolestný pohyb. Většina drápků se sama při pohybu obrušuje, to ale neplatí o pátém drápku, který se zemí nepřichází do kontaktu a je třeba jej občas zastřihnout.
Zdraví
U tervuerena se mohou vyskytovat potíže s pohybovým aparátem, nejčastěji DKK a DLK, stejně jako u ostatních velkých psů. Vhodné je tedy podávání kloubní výživy, a to i preventivně. Stejně jako u ostatních typů belgického ovčáka se může i u tervuerena vyskytnout epilepsie. Na ostatní dědičná onemocnění toto plemeno většinou netrpí.
Krmení
Vzhledem ke své aktivitě a případnému pracovnímu zařazení jistě tervueren ocení kvalitní stravu. Na výběr je buď metoda BARF nebo granule. Granule bychom měli volit pro střední plemena, a to s co největším podílem masa a nízkým nebo nejlépe nulovým obsahem obilovin. Pokud je pejsek ve vysoké zátěži, je možné volit granule pro pracovní či sportovní psy. Tyto granule obsahují dostatek energie na pokrytí služeb těchto aktivních zvířat. Pokud BARFujeme, je nezbytně nutné vařit dostatečně vydatnou a vyváženou krmnou dávku. Musí v ní být dostatek energie a vyvážený poměr bílkovin, tuků a sacharidů, dále pak vitaminů a minerálních látek. S posledními dvěma zmiňovanými mohou pomoci doplňky stravy pro BARF. Ať už tak či onak, je vhodné denní krmnou dávku rozdělit alespoň na dvě menší porce. Můžeme tak předejít přetočení žaludku, což je život ohrožující a akutní onemocnění. Preventivně také doporučujeme dodržovat lidový režim minimálně dvě hodiny po nakrmení.
Odkaz na oficiální stránky klubu plemene v ČR
Platební metody
