Historie
Bernský salašnický pes pochází ze švýcarského kantonu Bern, odkud také dostal své jméno. Původně byl alpskými pastevci využíván jako univerzální farmářský pes, který sloužil nejen k hlídání stád s majetku, ale také k tahání břemen. O přesném původu plemene nic nevíme, ale předpokládá se, že bernský salašnický pes vznikl křížením místních psů s molosy nebo mastify, kteří se sem dostali společně s Římany už v prvním století před naším letopočtem. Berňák tak žije na švýcarských farmách více než 2000 let. Koncem 19. století se místní chovatelé začali více zajímat o chov a zachování svých národních plemen a větší pozornosti se tak dostalo i místním horským psům. První chovatelský klub plemene byl založen v roce 1907 a v té době byl také sepsán plemenný standard. Po první světové válce se bernský salašnický pes začal rozšiřovat i do jiných evropských zemí a poté také do Ameriky. Druhá světová válka byla pro chov psů velkou ránou a nejedno plemeno se ocitlo na pokraji vyhynutí. Také bernský salašnický pes tehdy prožíval nejhorší období ve své historii. Po skončení války se však chov podařilo úspěšně obnovit a početní stavy chovných jedinců se začaly opět navyšovat.Chování a temperament
Bernský salašnický pes je oblíbený pro svou klidnou povahu a pozitivní vztah k životu. Tento velký pes je vždy dobře naladěný a pro svého pána by udělal cokoliv. Protože je přirozeně poslušný, vnímavý a inteligentní, není problém ho vycvičit. Berňák má „měkkou“ osobnost a výcvik musí být veden za pozitivní motivace a odměn. Ceněnou vlastností je jeho vynikající vztah k dětem. Také vůči ostatním psům a jiným zvířatům je berňák bezkonfliktní a vychází s nimi dobře.Vzhled
Bernský salašnický pes je všeobecně dobře známý velký pes s dlouhou srstí. Silná hlava s výrazným stopem poměrově odpovídá zbytku těla. Tmavě hnědé oči mandlového tvaru mají dobře přiléhající víčka. Středně velké, trojúhelníkové uši jsou nasazeny vysoko po stranách hlavy. Silný, svalnatý krk je středně dlouhý. Kompaktní trup je silný a pevný s dobře vyvinutými svaly. Končetiny jsou silné a rovné s pevnými kostmi. Huňatý ocas dosahuje nejméně k hleznu. Bernský salašnický pes má dlouhou, hustou, huňatou, mírně zvlněnou srst. Barva srsti je temně černá s hnědočerveným pálením a bílými znaky. Dospělý jedinec má kohoutkovou výšku 58-70 cm a dosahuje průměrnou hmotnost 30-55 kg.Péče a životní podmínky
Bernský salašnický pes je svým založením outdoorový pes a nejvhodnějším prostředím pro něj bude život v rodinném domku někde na venkově nebo v malém městě. Je to pes velmi vázaný na svou rodinu a potřebuje s ní být v úzkém kontaktu. Samotou velmi trpí a strádá. Nejšťastnější je, pokud se může účastnit všech rodinných aktivit. Bernský salašnický pes patří mezi plemena s pomalým duševním zráním a ve svém chování zůstává dlouho štěněcí. Stejně jako psi jiných plemen, potřebuje i berňák včasnou socializaci, aby z něj byl klidný a vyrovnaný jedinec, zvyklý na všechny běžné životní situace. Bernský salašnický pes je velmi odolný vůči chladu a přímo miluje hry ve sněhu. Naopak horko snáší špatně a v létě je nutné nevystavovat ho příliš dlouho slunečním paprskům a pobyt na slunci zkrátit na minimum.Zhruba do dvou let věku by pes neměl být přetěžován, protože až do té doby je pohybový aparát ve vývinu a mohlo by dojít k jeho poškození. Dlouhá, huňatá srst potřebuje pravidelně kartáčovat, aby se odstranily uvolněné chlupy. Bernský salašnický pes dvakrát ročně silně líná a v období línání je nutné česat psa denně. To je však téměř jediná péče, kterou srst vyžaduje. Koupání nebývá nutné a provádí se pouze v případě potřeby. Vodu obecně berňák moc nevyhledává a nepatří mezi dobré plavce.