Štěk vespolek dvounožkové,
moc vás všechny zdravím a hlavně vaše pejsky, doufám, že jste měli klidného Silvestra, a že to u vás moc nebouchalo a nepráskalo. Já se musím přiznat, že klidnější oslavu Nového roku jsem ještě nezažil, a že už jsem jich zažil sedm. Strávili jsme ji totiž na velmi odlehlém místě v horách v Chile, páníčci teda celý den pracovali jak diví, zatímco já jsem s Nangou a Rimayou prozkoumával jednu fakt velikou díru, co holky vyhrabaly. No, já jsem na hrabání expert, takže jsem ji obhlídl a dal jim pár rad ohledně statiky nebo jak hrabat do stran a podobně. Ale musel jsem jim obdivně vrčnout, že větší vyhrabanou díru jsem nikdy neviděl, holky byly celé šťastné a hned se chlubily Chapattimu, že jsem je pochválil, ten jako správný alfa jen kývnul, ale pak mi za rohem řekl, že jsem moc hodný a že jestli chci, že mě přijmou do smečky navždycky, i kdybych byl kdekoli, prý u nich budu mít vždycky místečko.
Teď jsem teda trošku zakousl jinam, takže kde jsem to skončil... vrrrr... jooo, už vím, oslava Nového roku! No, jelikož tu mají i se mnou dohromady čtyři pejsky a vědí, že my nemáme práskání rádi, byl tu nádherný klid. Na nebi byla celou noc jen spousta nádherných hvězdiček a půlka měsíce, a tak to má být. Celá naše smečka dostala od mých páníčků skvělou a obrovskou konzervu, chvíli se smáli, že to nemůžeme přece sníst, ale po chvíli už jen valili oči. Všechny čtyři misky byly vybílené do zářivého lesku a my šli spokojeně funět každý na své místečko. Chapatti, Rimaya i Nanga mi říkali, že spí vždycky venku, ale já mám svůj pelíšek u páníčků, tak jsem je všechny aspoň oblízl na dobrou noc a šel chrupkat do domečku na svoji deku. Slyšel jsem ještě zdáli Chapattiho, jak říká, že jsem česká fajnovka, ale jemu se to s tím jeho kožichem štěká, já mám chloupky uzpůsobené na teplíčko, a tak se hned v domečku zahrabávám co nejhlouběji to jde a po chvíli už mám jen spoustu krásných, někdy trochu uběhaných snů, to když se mi zdá o zajících nebo myškách. Páníčci přišli až pozdě v noci a byli hrozně veselí a tulili se ke mně. Dali mi navrch i dva "tůčky", teeda, tomu říkám Silvestr. :)
Druhý den jsme všichni spali a spali a spali, až jsem ty moje pány musel vytáhnout oblíznutím z postele, protože jsem už fakt potřeboval ven. Vždyť už taky bylo skoro poledne do štěku. Venku jsem si hrál s ostatními hafany a když jsem se vyřádil, šel jsem se podívat, proč ještě necítím žádnou vůni oběda, je čas na drobečky a vylízávání talířů přece. No, musel jsem začít i štěkat, protože ti mí lenoši páníčci zase spali, ale netrvalo to dlouho a domečkem už se linula nádherná vůně. Po obědě a mnou umytých talířích nás všechny čtyři vzali moji páníčci na parádní vycházku přes louky a lesy k obrovskému krásnému vodopádu. Smečka už to tady znala, tak mi ukazovali, kde jsou nejčastěji k vidění zajíci a kde jsou ty nejlepší myší díry. Byla to nádhera, pod vodopádem jsme se všichni snad půl hodiny ráchali v potůčku, jelikož bylo nádherné počasí a mohli si běhat, kam jsme chtěli. Když jsme pak večer přišli domů, byl už jsem tak utahaný, že jsem zblajznul misku těch dobroučkých granulí, co mám od Spokojenýho psa, a šel okamžitě do hajan. Takhle ulítanej už jsem dlouho nebyl :)
Další den ráno jsem okamžitě vycítil změnu, páníčci byli trochu posmutnělí a přitom trochu radostní. Za chvíli přišel Lalo s Andreou (to jsou ti místní majitelé, co u nich bydlíme), dokonce přišli i Chapatti, Rimaya a Nanga a začali se s námi všemi loučit. Jéjej, to bylo slziček a paciček a kňučení a oblizování… Pak už jsme si jen sbalili všechny věci zpátky do pojízdné boudy a s posledním štěknutím se rozloučili s celou tou príma bandou a slíbili jim, že se všichni ještě jednoho dne potkáme. Jeli jsme dál. Musím přiznat, že ten den byl pod psa, moc se mi stýskalo po kamarádech, a tak jsem spíš tak bez duše pozoroval ubíhající cestu anebo spal páníčkům u nohou. Oba ale poznali, že mi něco je, takže si mě vzali vždycky na klín a tulili jsme. Mohl jsem dokonce snad hodinu oblizovat páníčkovi ruku, což normálně nikdy tak dlouho nevydrží. :))
Další dny jsme se postupně dostávali do našeho zajetého cestovatelského módu a bylo nám líp a líp, navštěvovali jsme spoustu míst, jezdili kolem desítek jezer a viděli snad třicet vodopádů od těch nejmenších po tak velké, až jsem z nich měl závrať, jen jsem se na ně podíval. Ještěže nejsou ze slané vody, ale z té dobroučké slaďoučké. U jednoho z těch jezer jsme se jednou takhle odpoledne utábořili a páníčci vytáhli náš nafukovací kajak, jůůů, pojedeme na voduu, hurá a taky už bylo načase. Jen co se nafouklo, skočil jsem do lodi a nechal se odnést k jezeru, přeci jen jsem si musel pohlídat, aby se nejelo beze mě. Panička naskočila bez problémů, ale pán se mi tam zabořil nohou do bahna až do půl lýtka, konečně na něj taky došlo, smáli jsme se s paničkou ještě půl cesty po jezeře.
Byla to parádní projížďka, sice trochu foukalo, až to dělalo vlny a houpalo to s námi skoro jako na moři, ale byla to sranda. Já vždycky jezdím uprostřed a moc rád pozoruji okolní břehy. A jen co se začne blížit jiné plavidlo, hned jim dám na srozuměnou, že na nás si žádní piráti nepřijdou, protože já nás ubráním. Po asi hodince a půl už jsem na pánech viděl, že jsou utahaní. Tak jsem jim řekl, ať jedem domů k baráčku, že už je čas večeře. Byli rádi a během chvíle jsme se vylodili. Byl to moc pěkný den a po vydatné večeři jsme všichni tři usnuli na jedné hromádce. Mám to prostě fajn život a fajn pány, nedám na ně dopustit. Myslím, že vaši pejsci to cítí všichni stejně. Hlídají si vás tak jako já si hlídám ty svoje, bez vás je jim smutno stejně tak jako by mně bylo bez těch mých.
Mějte se krásně dvounožky, dvounožkové a dvounožčata, je s vámi sranda a my pejsci vás máme tuuuze rádi. Patříme k sobě přeci už odedávna.
Tak haf na rozloučenou a těším se na příští článek.
Váš Bobík
Platební metody
