Historie
Bruselský grifonek je psík s nejistým původem. Zdroje o jeho původu se shodují, že byl vyšlechtěn v Belgii z malých hrubosrstých pejsků. Počátečním centrem křížení byly stáje právě v Bruselu a jeho okolí, takže se název přímo nabízí. Patří do rodiny tří typů grifonků – bruselského, belgického a brabantského. Není znám seznam plemen, která byla křížena, aby vznikl grifonek jak ho známe dnes, ale není pochyb, že mezi nimi figuroval opičí pinč, mops a malí španělé. V roce 1883 uznala nové plemeno Královská společnost sv. Huberta a v roce 1889 založili jeho příznivci Klub bruselského grifonka. První standard plemene byl však vypracován až v roce 1905. Jeho popularita rychle rostla také díky tomu, že jej chovala belgická královna Anna, kterou doprovázel na vyjížďkách i procházkách. Začal se hojně vyvážet do okolních zemí a začátkem 20. století byl uznán jako oficiální plemeno také v Anglii a Americe. Zde se v roce 1918 zúčastnilo speciální výstavy již 53 jedinců. Postupným křížením vznikly tři různé varianty grifonka, z nichž každý dnes tvoří dle FCI samostatné plemeno s vlastním standardem. Rozlišují se pouze strukturou, délkou a zbarvením srsti. Jelikož se mohou mezi sebou i vzájemně křížit, což je naprostou raritou, mohou se v jednom vrhu narodit společně brabantík či bruselský i belgický grifonek. Z toho všeho vyplývá, že rozdělení na tři samostatná plemena je zbytečné a větší smysl dává chov dle AKC, kdy mají všichni grifonci jeden společný standard a jsou uznáni jako jedno plemeno – bruselský grifonek v různých barvách. V České republice si získává stále větší oblibu, ale jeho chov dodnes probíhá většinou za mezinárodní spolupráce.
Chování a temperament
Ostražitý, nebojácný a bystrý pejsek, který se velmi váže na svou rodinu. Přestože je vynikající hlídač, není možné jej umístit trvale na zahradě a více se o něj nestarat. Snese odloučení majitele, pokud je např. v práci, ale po jeho návratu vyžaduje velkou dávku jeho pozornosti a laskavých doteků. Mimo to se potřebuje také dostatečně vyběhat, miluje procházky v přírodě, na kterých bude skvělým společníkem. Nemá silný lovecký pud a je pro něj přirozené, že neutíká a hlídá si svého majitele. Vzhledem k jeho inteligenci, bystrosti a bezmezné oddanosti člověku je jeho výchova snadná, pokud probíhá v klidu a důsledně. Je výborný parťák pro dětské hrátky, se kterými si dokáže hrát dlouhé hodiny, v legráckách je velice neúnavný. Hodí se také pro psí sporty, např. agility či dogdancing. S dalšími psy je nekonfliktní a při správné socializaci nemá problém ani s dalšími zvířaty. Mezi chovateli tohoto plemene je pověstný tím, že je jak říkají návykový. Málokterý majitel zůstává pouze u jednoho pejska a většinou jich chová více najednou. Nehodí se však pro člověka, kterému nevyhovuje mít psa, jež z něj nespustí oči a bude mu neustále na blízku.
Vzhled
Grifonek je malý silný pes, jehož výška se téměř shoduje s délkou trupu. Působí souměrně a kvadraticky. Nejnápadnější částí těla je střapatá hlava, která je pro něj typická a dává mu neobvyklý vzhled. Proti zbytku těla působí větším dojmem a má téměř lidský klaunovský výraz. Jeho tlama včetně nosu je velmi krátká a neměla by přesahovat 1,5 cm. Charakteristická je také spodní čelist, která se stáčí vzhůru a vybíhá před horní čelist, má předkus. Uši může mít zkracované i nezkracované. Nezkracované uši jsou neseny polovztyčeně a klopené dopředu, zkracované špičaté a vztyčené. Obojí jsou stejně akceptovány. Jak určuje standard FCI, srst bruselského grifonka je hrubosrstá s podsadou. Je přirozeně hrubá a mírně vlnitá, avšak nesmí být kudrnatá. Typická ozdobná srst na hlavě pokrývá tlamu a líce a je delší než na zbytku těla. Také nad očima musí být delší než na zbytku lebky, čímž vytváří obočí. Povolené zbarvení u bruselského grifonka je pouze červená či červenavá, trochu černé je tolerováno na ozdobné srsti na hlavě.
Péče a životní podmínky
Tento psík se vůbec nehodí k životu na zahradě u boudy či v kotci. Je pro něj nezbytně důležité žít v bezprostředním kontaktu se svým majitelem a úplně nejraději s ním bude sdílet vše včetně postele, kde bude ochotně zastávat úlohu šály či čepice. Tak bude nejšťastnější. Péče o toto plemeno není náročná a nevyžaduje zvláštní péči. Hrubou srst je však nutné alespoň 2x ročně vytrimovat (vytrhat), na což je dobré pejska zvykat již od štěněte. Je také vhodné pohlídat chloupky vyrůstající z koutků očí. Ty musíme pravidelně odstraňovat, aby nedošlo k podráždění oční bulvy. Vousy češeme po krmení, abychom zamezili ulpívání potravy. Zbytek těla stačí vykartáčovat jednou za 14 dní. Při správné péči grifonek v průběhu roku téměř nelíná.
Zdraví
Bruselský grifonek je odolný a patří dosud k relativně zdravým plemenům, které netrpí zásadními dědičnými chorobami. Je však potřeba důsledně vybírat chovatele. Toto plemeno se bohužel díky své jedinečnosti stává častým produktem tzv. množíren. U fen se mohou vyskytnout problémy se zabřeznutím a následně u porodu, který nezřídka končí císařským řezem.
Platební metody
