Kočka neumí mluvit, nezná naši řeč, ale my můžeme alespoň částečně poznat tu její. Řeč těla. Mnoho signálů je podobných, mnoho jich nevidíme, ale ty, které můžeme jasně vidět a poznat, nám mnohé sdělí a pomůžou rozluštit, o co vlastně té kočce jde. O hru nebo o život?
Důvodů, proč se k vám kočka chová útočně a nepřátelsky, může být mnoho. Nejčastěji jde o přebytek energie, který má z nedostatku hry a pohybu. Ale dalším důvodem může být strach, stres, obava o uhájení svého teritoria nebo třeba bolest či trauma. Ne všechny náznaky dokážeme rozklíčovat, ne všechny problémy odhalíme, ale můžeme pomocí sledování chování své kočky mnohé vypozorovat a předvídat. Agresivní chování je způsob, jak na něco upozornit. Pojďme se společně podívat na to, co u koček způsobuje (domnělou) agresi a co s tím?
Nedostatečný výdej energie
Přijdete domů a kočka se na vás ihned vrhá? Otírá se o nohy, škrábe se po vás, mňouká anebo dokonce kouše a vrčí? Buďte si jistí, že se kočka snaží ihned získat vaši pozornost a také společnost. Chce si hrát, vyběhat se a pohrát si, vydat ze sebe energii a dostat se tak do klidu. Co s tím? Lepší, než řešit toto úmorné přivítání, zajistěte vaší kočce dostatek pohybu přes den. A to i tehdy, když nejste doma. Pořiďte škrabadla, hračky všech druhů, pohyblivá škádlítka a hrací centra a kulodráhy. Denně musí mít kočka dostatečný výdej energie, jen tak bude spokojená a nebude mít potřebu si ji vybíjet na vás.
Frustrace
Pokud sedíte doma na gauči, kočka klidně přede vedle vás a z ničeho nic je na nohou a začne na vás syčet, kousat do ruky nebo švihat packou, půjde nejpravděpodobněji o frustraci. Za oknem sedí ptáček nebo něco nelibého slyší nebo cítí. Původcem nepříjemného pocitu je něco nedosažitelného, a tak se útok přesměruje na vás jako na nejbližší a jediný dosažitelný cíl. Neútočí na vás s úmyslem vám ublížit, ale ventiluje tak svůj nepříjemný pocit.
Strach a stres
Kočka je v jádru milá, nerada útočí, přistupuje k tomu jen tehdy, kdy má pocit, že není jiná možnost, že není úniku. Jde o poslední východisko z ohrožující situace. Nevýhodou u koček je fakt, že si velice pomalu a nesnadno zvykají na nové věci a různé změny. Kočku může stresovat a děsit váš rodinný přítel, kterého nezná, stejně tak jako nová skříň nebo změna dispozic bytu. Problém může být ale i nový pach, například z nové sedací soupravy. Opravdu se může stát, že dáte do předsíně novou komodu. Je na místě, kde nikdy nic nebylo, komoda má svou specifickou vůni. Kočka neví, co to je, to, co cítí, se jí nelíbí a na místě, kde se ráda natáhla, nyní stojí ta divná velká věc. Kočka se v její blízkosti může nahrbovat, syčet, prskat, ohánět se. To samé může dělat při přestěhování se, při návštěvě cizích lidí a podobně.
Dobře pozorujte, u jakých situací takto reaguje, a snažte se jim předcházet. Bohužel s tímto nic víc příliš udělat nejde. Nejlépe je nechat kočce volný prostor, ať má kam utéct, kam se schovat, ať se necítí díky vám ještě více ohrožená. Jak se říká, zkrátka vykliďte prostor a nechte ji. Jinak se její úzkostný pocit může změnit v útok na vás.
Frustrace z dospívání
Období, kdy kočka nebo kocour pohlavně dospějí, je pro ně rozporuplná. Jinak se cítí, mají jiné potřeby, nároky, jiný režim. A hlavně, touží po partnerovi a rozmnožování se. I ta nejvíce mazlivá kočka, která vám přede na klíně, může v období mrouskání se z ničeho nic začít okusovat vaši ruku. Pokud se budete snažit odejít, bude vás pronásledovat a kousat do nohou. I kocour, pokud ucítí mrouskající se kočku, se bude chovat velice podobně. Navíc, kocouři se do kočky během páření často zakusují, aby jim partnerka neutekla, to samé může tedy praktikovat i na vás. Toto chování má dvě řešení. Jedním je kastrace - ušetříte tak trápení sobě i kočce či kocourovi, pokud neplánujete koťata. Druhou možností je přenesení agrese na jinou věc, ideálně hračku. Jakmile si sexuální agrese všimnete, vytaste škádlítko, kulodráhu, myšku na klíček či laser a s kočkou si hrajte. Čim aktivnější hra, tím lépe. Hrou kočka vybije svou sexuální agresi a nikomu neublíží.
Trauma z minulosti
Především u koček, které neznáte od malička, může být trauma, o kterém nevíte. Původní majitel mohl kočku bít například novinami, tak bude kočka vždy v útočné pozici, jakmile noviny potká. Nebo měla potyčku se psem, tak v psí přítomnosti bude prskat, hrbit se a útočit. Traumat může být mnoho druhů a je potřeba pozorovat, co v kočce strach a obavu způsobuje. U traumat to může být opravdu cokoli. Hluk, děti, auto, dveře... cokoli.
Kočka, potká-li se s touto věcí, která jí vrací zažité trauma, neví, jak se se svým strachem vypořádat. Tak útočí. A jak se s tím máte vypořádat vy? Především kočku nijak násilně neutišujte, například zamotáním do ručníku. Naopak, dejte jí prostor, možnost úkrytu, neodstrkujte ji. Potřebuje získat a cítit jistotu. Jistotu, bezpečí a zázemí.
Bolest
Mnohem častěji, než si možná myslíte, za agresí vůči vám vězí fyzická bolest. Kočka se přirozeně snaží bolest skrývat na nejvyšší možnou mez. Je to vrozený pud, který říká, že jen zdravý a silný jedinec přežije. Proto, když se u kočky objeví agrese vůči vám, vždy je na místě kontrola u veterináře. Bohužel velice často je zjištěna artritida, kvůli které je pak kočka velmi citlivá a opatrná na jakýkoli váš dotek.
Přemíra mazlení
Ano, čtete správně. I mazlení má své limity. Samozřejmě u každého jedince jsou naprosto jiné. Některá kočka by se nechala hladit celý den, jiná po půl hodině odchází. V lepším případě. Jsou i takové, pro které je nadmíra mazlení silnou stimulací, která se může změnit v nepříjemný, až bolestivý pocit. Začne tedy škrábat a kousat ve snaze hlazení a mazlení zastavit. To je už ale projev, kterému chceme předejít. Jak tedy poznat, kdy má kočka tulení dostatek? Pozorujte její pohyby - zda nevrtí ocasem, zda má sklopené uši, vrásčí kůži na zádech, snaží se ruce lehce uhýbat. Pokud jsou uši dole a kůže zvrásněná, je to jasný vzkaz: Už mě nech být. Stačilo, děkuji. Rozpoznat po pár dnech tyto signály je snadné. Uvidíte.
Kočky jsou od přírody neútočné. Když pociťují strach, snaží se nejprve domnělého protivníka (třeba i onu komodu) zastrašit. Pokud má ale pocit, že z dané ohrožující situace není úniku, ze zoufalství zaútočí. Snažte se v takové situaci kočku respektovat, nechat jí volnost, dopřát jí možnost útěku a také dostatek úkrytů. Ideální je, když má kočka vysoké škrabadlo, kam může vylézt, ideálně dva kryté pelíšky. Jeden někde v klidu a soukromí, druhý klidně někde výš s výhledem do prostoru. Určitě pořiďte hodně hraček. Těch, se kterými si může kočka hrát přes den, když nejste doma ale i těch, které jsou určené ke společné hře. Hra posiluje vzájemné pouto, vybije energii a tím eliminuje i agresi a nežádoucí chování. Posiluje lovecký instinkt, potrénuje tělo i drápky. A to vše řízeně, kontrolovaně a bez úhony pro všechny.
U koťat, která jsou odebrána matce ve čtyřech týdnech, musíme nejprve doplnit výchovu. Kotě nemá vzor, a proto zkouší, co a kam až může. Naučte jej, co je hračka a co ne. Co může drápat a kousat a co ne. A tak si od mala upevní, že vy, vaše ruce ani nohy hračkami nejsou, se vším ji citlivě seznamujte. Vnímejte, jak reaguje na nové věci, pachy, na pohyb venku, na cizí lidi. Dobře tak svou kočku poznáte, vychováte, a to je ta nejlepší prevence pro vás i ji samotnou. Tlapku na to!
Platební metody
