Trať pak nebývá ve tvaru oválu, jako je tomu u dostihů, naopak tam jsou žádoucí změny směru. Základním tvarem trati je tedy obdélník, který je využíván zejména pro začátečníky a u pokročilých závodníků se můžeme setkat s více změnami a odbočkami do různých směrů. Vždy záleží především na zkušenosti psů a typu závodu.
Za zakladatele coursingu jsou považováni staří Egypťané. Již v jejich malbách jsou vyobrazeni psi podobní dnešním chrtům. Údajně tento sport vznikl, když se sešli dva majitelé psů, aby si dokázali, který pes je lepší.
V dnešní době však není coursing výsadou chrtů, i když jsou stále považování za nejvhodnější plemeno pro tento sport. Na trénincích i závodech můžete vidět různou škálu plemen a pro oficiální běhy máme základní rozdělení na chrty a nechrty.
Jak jsme se už zmínili, pro coursingové akce je nejvhodnějším místem rozlehlá louka. Vhodné je, když je prostor mírně kopcovitý, s několika málo keři či stromy, které však nepředstavují pro psy žádné nebezpečí. Musí být tedy možnost vést trať v dostatečné vzdálenosti. Délka dráhy bývá od 500 do 1000 metrů pro všechna plemena, vyjma whippetů, italských chrtíků a sicilských chrtů. Pro ty je trať dlouhá pouze 400 až 700 metrů.
Střapec je uchycen k nataženému lanku. Může se jednat o tzv. nekonečný naviják, kdy je lanko vedeno od navijáku k navijáku a tvoří uzavřený obvod. Druhou variantou je klasický naviják, když po každém běhu vezme pomocník konec se střapcem a manuálně jej natáhne po trati mezi kladkami až na samotný začátek.
Psi nejsou vypouštěni z boxů, jako tomu bývá při dostizích, ale tzv. z ruky. Každý majitel si svého psa drží a vypouští ho na povel obsluhy navijáku. Běhají v páru, tedy vždy jsou na dráze dva psi souběžně a každý je označený dečkou jiné barvy (červená, modrá nebo bílá). Dále je každý pes vybaven náhubkem, ten může být ocelový, plastový či kožený, typově odpovídající mezinárodnímu řádu. Závod se běží ve dvou kolech, kdy druhé kolo je zpravidla stejná trasa, ale v opačném směru.
Psi jsou hodnoceni rozhodčími dle definovaných kritérií. Zaměřují se na obratnost, rychlost, vytrvalost, sledování a úsilí. Za každý běh získává pes bodové ohodnocení a výsledné pořadí se určuje na základě součtu bodů z obou kol.
Na tréninky často chodí i majitelé psů, kteří nemají o závody zájem. Psy tento sport jednoduše baví, vyběhají se, vyvinou zejm. fyzickou, ale mnohdy i psychickou aktivitu a tím pádem se unaví. Samozřejmě musíme občas přemýšlet za ně a nechat je běhat jen tolik, na co stačí. Trénovaný závodní pes toho zvládne víc, ale vezmete-li psa, co vám dělá každý večer společnost při televizi na coursing, bude vás v ten den milovat, ale druhý den možná proklínat. Je to stejné, jak u lidí. Pokud nejsme zvyklí na každodenní aktivitu, po té nárazové nás bolí každý sval. Proto je potřeba i o pejsky trochu pečovat, dopřát jim aktivitu pravidelně a před aktivitou svaly zahřát a po aktivitě zase protáhnout. Ale to už je téma na samotný článek, tak třeba příště.
