Historie
O přesném původu deerhounda nemáme důvěryhodné informace, ale různé archeologické nálezy potvrzují, že podobní psi žili na území Skotska už na počátku našeho letopočtu. Tehdy se ještě nejednalo o čistou rasu, ale o typ psa, který byl schopen se přizpůsobit životu v drsných a chladných podmínkách skotských hor. Deerhound asi původně sloužil k lovu vlků, ale později se často využíval k lovu jelenů a jiné vysoké zvěře. Pro své lovecké schopnosti, odvahu a ušlechtilý vzhled byl deerhound velmi ceněný. Dokonce natolik, že šlechtic odsouzený k trestu smrti, mohl svůj život vykoupit darováním několika deerhoundů. Tuto výsadu však mohli využívat pouze členové aristokracie s minimálně hraběcím titulem.Krušné časy nastaly deerhoundovi v polovině 18. století po Jakobitském povstání. Po rozpadu klanového systému se deerhound ocitl na hranici vyhynutí. Na počátku 19. století byla snaha obnovit původní chov deerhounda a tím bylo plemeno zachráněno před vyhynutím. To nejhorší však měl deerhound ještě před sebou. Na konci 19. století se k lovu využívalo hlavně střelných zbraní a lovci potřebovali především slídiče, kteří by dohledali postřelené kusy zvěře. Deerhound se svými schopnostmi už nebyl vyhledávaným společníkem a zájem o něj upadal. S nástupem 1. světové války se situace ještě zhoršila a deerhounda chovalo už jen několik málo nadšenců. Přestože se jedná o výjimečného a všestranného psa, dodnes patří toto plemeno mezi méně početné rasy.
Platební metody
