Dobrman 🐶

Dobrman získal své jméno podle muže, který toto plemeno koncem 19. století vyšlechtil. Němec Louis Dobermann byl výběrčí daní, žijící ve městě Apolda ve spolkové zemi Durynsko. Jeho práce byla velmi nebezpečná, protože v oblasti byli bandité, kteří jej mohli při jeho cestách kdykoli napadnout. Proto chtěl mít u sebe dobrého ochránce a věrného společníka. Chtěl psa, který by byl perfektní kombinaci síly, rychlosti, vytrvalosti, věrnosti, inteligence a divokosti. Výsledkem jeho chovatelských pokusů byl brzy nový pes. Rotvajler, Německý pinč, Anglický Greyhound, Výmarský ohař, Doga, Durynský pastevecký pes jsou všichni součástí mixu, jehož výsledkem je Dobrman. Přesné zastoupení jednotlivých ras není známo, protože když Louis Dobermann v roce 1894 zemřel, vzal si toto tajemství do hrobu. Přesto bylo plemeno pojmenováno na jeho počest Dobermann pinč. Na konci 19. století němečtí chovatelé pokračovali v jeho práci a jejich cílem bylo vytvořit „super psa“. To se jim dařilo až příliš dobře. Z počátku k dalšímu chovu vybírali pouze nejstatečnější, nejchytřejší, nejrychlejší a nejtěžší psy. Výsledkem bylo, že se plemeno stalo příliš agresivní a tvrdohlavé. S chovem dále pokračoval Otto Goeller, kterému je přičítána největší zásluha na vyšlechtění Dobrmana ve více použitelného, spolehlivého a laskavého psa. Po mnoha letech snažení chovatelů z celého světa je dnes Dobrman pes, který neohroženě chrání svou rodinu a domov, ale jinak je to milující a loajální společník. V roce 1900 byl Dobrman v Německu uznán jako plemeno a kolem roku 1908 byl jeden z prvních Dobrmanů dovezen do Ameriky, kde byl v roce 1921 založen Dobermann pinč Club of Amerika. V polovině 20. století upustili Němci od označení pinč v názvu a Britové tak učinili o několik let později. Dnes se užívá oficiální název Dobrman s jedním „n“, občas se můžeme setkat i s psaním „nn“ podle původního jména zakladatele této rasy.

Dobrman svým vzhledem u mnoha lidí budí dojem ostrého psa, mnozí si dokonce myslí, že je agresívní a zlý. Ve skutečnosti je to impozantní strážce, ale obvykle jemný, ostražitý a milující pes. Nevyhledává problémy, ale pokud cítí nebezpečí bude nebojácně hájit svou rodinu a majetek. Rád je nablízku těm, které miluje a je velmi laskavý k dětem. Přesto to není pes pro každého. Dobrmani jsou velmi aktivní jak fyzicky, tak psychicky. Potřebují hodně pohybu a nějakou činnost, aby se nenudili. Není to pes pro lidi, kteří vedou zahálčivý způsob života. Majitel dobrmana by měl být přirozený vůdce. Samozřejmostí by měl být správný výcvik. Dobrman vyhledává společnost členů své rodiny. Protože má krátkou srst, nelze ho chovat celoročně venku. Kvůli nízké toleranci na chlad jej budete muset po část roku chovat doma. Zde může být nevýhodou jeho velikost. Nemusíte se však obávat, dobrmani jsou velmi disciplinovaní psi. Také se rádi mazlí. Ale pozor, když ho jednou pustíte do postele, už ho z ní pravděpodobně nedostanete.

Dobrmani mají hezkou atletickou postavu. Dobrman je štíhlý, ale dobře osvalený pes. Elegantní linie a hrdé držení těla z něj dělají aristokrata mezi psy. Krk je dlouhý, velká hlava má širokou mozkovnu. Uši dobrmanů jsou svislé. Dříve se kupírovaly, ale dnes je to u nás zakázané. Ocas se dodnes zkracuje. Lesklá černá srst, s hnědým pálením v odstínech barvy čokolády nebo kaštanu, je krátká, hustá a tvrdá, těsně přiléhající po celém těle. Plemeno má kohoutkovou výšku 63-72 cm a v dospělosti dosahuje váhy 32-45 kg.

Dobrmani jsou obratní, temperamentní psi překypující energií. Dobře snáší horko, ale vůči chladu jsou málo odolní a nelze je celoročně chovat venku. Pokud jim zajistíte dostatek pohybu, lze je chovat i ve městě. Ideálním prostředím pro ně bude předměstí nebo dům se zahradou. Dobrmani by měli být součástí rodiny. Delší odloučení nemají rádi a už vůbec by neměli být ponechávání připoutáni někde v rohu zahrady. Dobrmani mají elegantní kabát, ale nenechte se zmást, i krátká srst potřebuje péči. Přestože je krátká, potřebuje pravidelné kartáčování gumovou rukavicí, protože celoročně líná. Jinak jsou Dobrmani velmi čistotní psi s minimálním psím zápachem a časté koupání není nutné. Pokud nemá pes příležitost si přirozeně obrousit drápy, doporučuje se podle potřeby jejich zkrácení a také je vhodná pravidelná kontrola uší, aby se zabránilo ušním infekcím. U dobrmanů by měl být základní výcvik samozřejmostí. Doporučuje se výcvik pod vedením zkušeného cvičitele. Dobře vychovaný pes je vizitkou každého chovatele. Na veřejnosti byste měli mít psa vždy na vodítku, protože spousta lidí se dobrmanů obává a je dobré to mít na paměti.

Dobrmani jsou obecně zdravé plemeno, ale jako všechna jiná plemena mohou být náchylní k některým nemocem. K těm nejčastějším patří Dysplazie kyčelního kloubu, loketní Dysplezie, Von Willebrandová nemoc, Progresivní atrofie sliznice a Wobblerův syndrom. Mezi nejčastější příčiny úmrtí u dobrmanů patří Dilatační kardiomyopatie. Tato nemoc postihuje dobrmany více než kterékoliv jiné plemeno.

Doporučuje se vysoce kvalitní suché krmivo, rozdělené do dvou denních jídel. Druh krmiva a velikost krmné dávky závisí na ročním období, věku a úrovni aktivity psa. U správně krmeného Dobrmana byste měli cítit, ale ne vidět jeho žebra, aniž byste museli jeho hrudník tvrdě stisknout.

Odkaz na oficiální klub plemene v ČR

Stačí kliknout.