Erdelteriér 🐶

Erdelteriér byl vyšlechtěn v průběhu druhé poloviny 19. století v Anglii v hrabství Yorkshire. Cílem bylo získat lovecké plemeno, určené především pro lov vyder, velkých krys a potkanů, žijících na toku řeky Aire a jejích přítocích. Prvním křížením vznikl pes, který měl hbitost teriérů a skvěle plaval. Tito kříženci byli pojmenováni jako Waterside teriér nebo Bingley teriér. Poprvé byli prezentováni na výstavě pořádané roku 1864 v údolí řeky Aire, kde si získali posouzeni jako „mimořádně dobrý“. Díky tomu se zvedla velká vlna zájmu o toto nové plemeno a také začaly časté diskuse o tom, jak by se mělo plemeno správně jmenovat. Nakonec se chovatelé dohodli, že Waterside teriér a Bingley teriér bude přejmenován na Airedale teriéra. Nové jméno nebylo zpočátku všeobecně používáno a na výstavách se používala všechna tři jména, což působilo hodně zmatků. Konec zmatkům učinila až anglická kynologická federace, když v roce 1886 přijala označení Airdale teriér jako oficiální název plemene. Během první světové války byli erdelteriéři hojně využíváni k nošení zpráv a pošty vojákům za nepřátelskými liniemi, k přenášení potravin a munice, jako hlídací psi během nočních hlídek nebo jako pomocníci Červeného kříže k vyhledávání raněných vojáků na bojišti. První erdelteriér byl do Ameriky dovezen roku 1980 a v roce 1900 byl založen první klub tohoto plemene. Po první světové válce popularita erdelteriérů prudce vzrostla, zejména díky příběhům o jejich statečnosti na bitevním poli. Vrcholu popularity dosáhli erdelteriéři v roce 1949, kdy se toto plemeno v USA umístilo na 20. místě ze 110 plemen uznaných AKC. Dnes je jeho oblíbenost menší také díky tomu, že jej v mnoha činnostech nahradil německý ovčák.

Erdelteriér je temperamentní plemeno a potřebuje spoustu aktivit. Je to inteligentní pes s vlastním myšlením a samostatným rozhodováním, takže se někdy rozhoduje podle sebe. Stejně jako všichni teriéři i erdelteriér má zálibu v hrabání, honění a štěkání. Nikdy ho nenechávejte samotného po dlouhou dobu, protože je pravděpodobné, že se začne nudit a povede to k destruktivnímu chováni, což žádný majitel určitě neocení. Konzistentní pozitivní výcvik poslušnosti je nutností. Výcvik by měl být zábavný, bez drilu a trestů, protože erdelteriér neodpouští jakékoliv hrubé zacházení a chová zášť vůči agresorovi. Je to pes plný energie a výtečný společník na jogging. Stejně tak je i výborný hlídač a svou rodinu bude neohroženě chránit před vetřelci, ale vůči pozvaným hostům v domě je přátelský a neagresivní. Děti má velmi rád a skvěle s nimi vychází. Erdelteriéři jsou velmi hraví a mají rádi legraci. Dozrávají pomalu a do vysokého věku zůstávají štěněcí. Erdelteriéři jsou zkrátka úžasní psi. Díky své neagresivní povaze, toleranci k dětem a odvaze chránit svou rodinu a její majetek jsou to výborní rodinní psi, ale stejně dobře se uplatní jako služební plemeno, záchranářský pes, případně mohou podávat skvělé výkony v agility.

Erdelteriér je svalnatý, energický pes s kvadratickou stavbou těla. Vrchní srst je tvrdá, drátovitá a tuhá, kratší podsada je měkká. Barva srsti je světle hnědá s černým sedlem na zádech, uši jsou o odstín tmavší než zbytek těla. Hlava je dlouhá a úzká. Uši jsou trojúhelníkového tvaru a jsou dopředu sklopené. Malé, tmavé, kulaté oči mají klidný, vyrovnaný pohled. Trup je rovný s hlubokým, úzkým hrudníkem. Dlouhý a vzpřímený ocas je vysoko nasazený. V některých zemích se zkracuje, ale není to považováno za standard plemene. Erdelteriéři mají kohoutkovou výšku 55-62 cm a v dospělosti dosahují váhy 20-30 kg.

Erdelteriér je živý, aktivní pes a potřebuje hodně pohybu. Rád si hraje a dovádí, miluje aportování a plavání. Je ideálním společníkem na jogging, kdy často dokáže svého majitele utahat. Ideálním životním prostorem je pro něj dům se zahradou, vesnice nebo předměstí, kde bude mít dostatek příležitosti k volnému pohybu. Nezbytný je výcvik základní poslušnosti, který by měl být veden citlivě zábavnou formou, pomocí pozitivní motivace, bez fyzických trestů. Tvrdá drátovitá srst potřebuje 2x ročně upravit. Čištění zubů dvakrát až třikrát týdně zajistí zdravý chrup bez zubního kamene a zabrání nepříjemnému zápachu z úst.

Erdelteriéři jsou obecně zdravé plemeno, ale i u nich může dojít k výskytu některých chorob. Jako všechna velká plemena jsou náchylnější na nemoci pohybového aparátu. Nejčastějším onemocněním je dysplazie kyčelního kloubu nebo dysplazie kolene. Toto riziko lze minimalizovat kvalitní stravou bohatou na minerály a vitamíny. Vyskytnout se může také progresivní atrofie sítnice, Von Willebrandova choroba, hypotyreóza, alergie nebo rakovina.

Erdelteriér má jako všichni psi velkých plemen rychlý růst. Ke správnému vývoji proto potřebuje kvalitní a vyváženou stravu bohatou na vitamíny a minerály. Štěňata erdelteriéra tedy potřebují vysoce kvalitní, nízkokalorické krmivo, které zabrání příliš rychlému růstu. Krmná dávka by měla být rozdělena do dvou denních jídel. Druh krmiva a velikost krmné dávky závisí na věku a úrovni aktivity psa.

Odkaz na oficiální klub plemene v ČR

Stačí kliknout.