FIV neboli kočičí AIDS
Virová imunodeficience koček často označována jako kočičí AIDS. Stejně jako HIV patří do skupiny retrovirů, které jsou schopné včlenit svůj genom do genomu hostitelské buňky. Postižení jedinci dlouhodobě neprospívají, chřadnou a následně umírají na jinak banální infekce. Virus je vylučován slinami a často tak dojde k nakažení při pokousání infekčním jedincem. Ohroženou skupinou jsou dospělí nekastrovaní kocouři, kteří se častěji účastní šarvátek. Přenos je možný i pohlavním stykem, vzájemným olizováním, pozřením kontaminovaného krmiva nebo z matky na koťata přes placentu či kojením.
Jakmile se virus dostane do organismu, rychle se množí a po několika týdnech od nakažení nastupuje stadium akutní infekce. Nastává období několika dní až týdnů, kdy můžete pozorovat různé příznaky. Kočka může být apatická, bez nálady, může se vyskytovat teplota, průjem, zánět spojivek či dásní a zvětšené uzliny. Většina příznaků odezní s tvorbou protilátek a kočka se stává na první pohled zdravou. Je ovšem infekčním nosičem viru. V tuto chvíli lze prokázat přítomnost viru jen vyšetřením krve. Toto stadium onemocnění může trvat měsíce až roky, až dojde k selhání imunity a nastane smrt.
Jedná se o chronické a nevyléčitelné onemocnění. Vhodnou péčí lze velice dobře prodloužit život. Kočky by měly být kastrované a neměly by se setkávat s ostatními kočkami. Samozřejmostí je kvalitní strava a lékařská péče. Z důvodu častějšího výskytu zánětů dásní bude pravděpodobně nutné pravidelné odstraňování zubního kamene. Snažte se vyvarovat stresu a případné druhotné infekce je třeba léčit ihned a co nejvíce zmírňovat jejich průběh. V zahraničí je dostupná vakcína, u nás však k dispozici není.
Virová leukémie koček FeLV
Z názvu je již patrné, že se jedná o virové onemocnění. Nemoc má obvykle pomalý průběh, ale infekce je doživotní a nevyléčitelná. Virová leukémie oslabuje imunitní systém, vede k chudokrevnosti a ke vzniku rakoviny mízních uzlin nebo krve. Uvádí se, že je nakaženo asi 5 % koček, které chodí ven.
Existuje několik variant viru. FeLV-A je jediná varianta viru, která je nakažlivá a přenáší se z kočky na kočku. Onemocnění tímto typem viru je charakteristické dlouhým bezpříznakovým obdobím a může skončit selháním imunity a úhynem. Zhruba u poloviny nemocných koček způsobuje nakažlivou leukémii. Ostatní varianty viru vznikají přímo v organismu nakažené kočky mutacemi a rekombinacemi virové RNA. Proto se vyskytují vždy současně s FeLV-A.
FeLV-B způsobuje nádorové bujení mízních uzlin a krve a vyskytuje se u necelé poloviny nemocných zvířat. Varianta FeLV-C způsobuje chudokrevnost a FeLV-T ničí bílé krvinky, T-lymfocyty. To způsobuje závažné a rychle nastupující selhání imunity. Poslední dva typy viru jsou ovšem vzácnější.
Vnější prostředí není pro virus příliš příznivé. Nepřežije vyschnutí, snadno jej zničí teplo a běžné dezinfekční přípravky a saponáty. Ve vlhkém prostředí při pokojové teplotě ale dokáže zůstat infekční několik týdnů.
Pozitivní jedinec vylučuje virus do prostředí především slinami. Moč, trus, hlen a krev jsou méně infekční. Nakažení probíhá přímým kontaktem, olizováním, pokousáním, používáním stejné toalety, sdílením misek s vodou či krmením. Pravděpodobný přenos je také při pohlavním styku. Koťata se mohou nakazit přes placentu, sáním mateřského mléka nebo při olizování matkou. Možný je i přenos ve veterinární ordinaci, nejčastěji kontaminovanými nástroji či transfuzí krve. Je-li virová dávka infekce malá a napadený jedinec silný, může jeho organismus virus zcela porazit a zničit. Přes 50 % dospělých a jinak zdravých koček po kontaktu s virem FeLV neonemocní virovou leukémií. Pokud se vir nepodaří zničit v počátcích infekce, začne se šířit do celého těla. V této fázi je kočka infekční pro ostatní.
Pokud se ovšem kočičímu organismu podaří zmobilizovat imunitní systém, může nemoc přejít do regresivní infekce. Virové částice jsou zničeny a kočka není infekční pro ostatní. V tuto chvíli nákaza není zjistitelná běžnými testy, jen PCR test by prokázal přítomnost virové DNA. Takové kočky nepředstavují větší riziko pro ostatní a pravděpodobnost propuknutí dalších zdravotních problémů s virovou leukémií je malá.
Zhruba po 3 týdnech virus proniká do kostní dřeně. Jakmile se tak stane, kočka již není schopná se viru zbavit. Nastává progresivní forma nemoci. Kočka zůstává jeho nosičem do konce života. Když si kočka s virem nedokáže poradit a virus v krvi přetrvává více než 16 týdnů po prvotní infekci, rozvíjí se tzv. persistentní virémie. Taková kočka je již trvale infekční pro ostatní. Trpí nechutenstvím, objevuje se skleslost, chudokrevnost a postižení imunitního systému. Dochází k rozvoji nádorů lymfatických uzlin a krve.
U koťat je progresivní forma s persistentní virémií velmi častá a průběh nemoci je velmi rychlý. Novorozená nemocná koťata umírají do dvou měsíců stáří. U koček starších půl roku nastupuje persistentní virémie v 15-30 % případů a smrt nastává za rok až rok a půl po prvotní infekci. Starší kočky s persistentní virémií umírají do 3-5 let.
U některých nakažených koček se stává, že je jejich imunitní systém schopný zničit viry v krvi i po 3-16 týdnech od infekce. Kočka přestává být infekční, ale virus přetrvává a přechází do latentní formy infekce. Ta může kdykoliv přejít do stadia virémie v případě, že je imunitní systém oslabený nemocí, březostí nebo léčbou. V tuto chvíli se zdánlivě zdravá kočka opět stává infekční pro ostatní. U latentní formy infekce také může docházet k rozvoji nádorových onemocnění nebo chudokrevnosti. Postupem času, nedojde-li k reaktivaci onemocnění, virus z organismu mizí.
Virová leukémie je nevyléčitelné chronické onemocnění. Existuje vakcína, která nemusí zabránit infekci, ale většinu koček chrání před progresivní formou. Před očkováním je nutné provést krevní test, jestli již kočka není FeLV pozitivní. První očkování lze provést nejdříve ve věku 8 týdnů. Další revakcinace následuje za 2-4 týdny a poté za rok.
FIP
Pod zkratkou FIP se skrývá nemoc zvaná infekční peritonitida koček. Relativně časté, bohužel neléčitelné a smrtelné onemocnění koček domácích. FIP je jedním z největších zabijáků koťat a mladých koček. Kromě koček domácích mohou onemocnět i některé další kočkovité šelmy, například gepard. Na jiná zvířata nebo na člověka nemoc přenosná není.
Původcem je kočičí koronavirus zvaný FeCoV. Koronaviry mají velkou schopnost proměnlivosti a jsou poměrně odolné ve vnějším prostředí. Jejich proměnlivost zapříčiňuje existenci dvou subtypů virů. Nevirulentní FECV neboli střevní koronavirus, který způsobuje přechodný průjem. A virulentní FIPV, samotný vir FIP. Viry se mohou přenášet i na předmětech či oděvu. V suchém stavu při pokojové teplotě jsou schopné přežít až 7 týdnů. Naštěstí je zničí většina běžních dezinfekčních prostředků a vyšší teploty. Teploty nad 56 °C je zničí během 15-60 minut.
Virulentní vir FIPV je zřídkakdy infekční. Je silně vázaný na hostitele a do trusu nebo moči se uvolní jen v případě, že se vytvořené ložisko zánětu provalí do střeva či ledvinového kanálku.
Střevní koronavirus FECV je však velmi infekční a vylučuje se trusem nakažené kočky po dlouhou dobu, obvykle 6-18 měsíců, ale může to trvat i roky. Přenos je snadný přes ostatní předměty kontaminové trusem, především pokud toaletu sdílí více koček. Na infekční kočce nemusíte pozorovat žádné příznaky. Nemoc obvykle postihuje mladé kočky, až 50 % nemocných koček je mladších jednoho roku. Další rizikovou skupinou jsou starší kočky nebo kočky s oslabeným imunitním systémem. Byla vypozorována plemenná predispozice k FIP, a to u koček britských krátkosrstých, bengálských, habešských, himalájských, ragdolů, birem a rexů.
Podle klinického obrazu se rozlišují dvě formy FIP, efuzivní neboli vlhká a neefuzivní neboli suchá FIP. Vlhká a suchá forma mohou přecházet jedna v druhou. Vlhká forma se rozvíjí u koček, které nejsou schopné dostatečně mobilizovat buněčnou imunitu. Začíná nechutenstvím, netečností a můžeme pozorovat zvýšenou teplotu, která nereaguje na léčbu antibiotiky. Postupně se začíná objevovat zvětšení břišní dutiny v důsledku hromadícího se výpotku nebo zhoršené dýchání z důvodu výpotku v hrudní dutině.
Suchá forma může relativně dlouho probíhat bez příznaků. Organimus nemocného zvířete je do jisté míry schopný udržet infekci pod kontrolou. Vznikají však zánětlivá ložiska v různých orgánech. Lze pozorovat velmi lehké příznaky, únavu, mírné hubnutí a zhoršený růst u malých koťat. Pokud jsou podána antibiotika na teplotu, zvíře nereaguje na léčbu. Minimálně u 10 % koček se suchou formou FIP bývá poškozen mozek a objevují se různé neurologické potíže. Časté jsou také změny a záněty očí, záněty kloubů a selhávání jater a ledvin.
Onemocnění nelze vyléčit. U vlhké formy se doba přežití pohybuje v řádu 2-4 týdnů, u suché formy pak 2-6 měsíců. Očkování proti FIP se v praxi neodsvědčilo a očkovací látka už není k dispozici. Prevence výskytu choroby není snadná. Jedná se o nemoc spojenou s výskytem střevního koronaviru, který je velmi nakažlivý a snadno se přenáší. Kočky si jej mezi sebou mohou předávat mnoho let. Propuknutí nemoci je závislé na selhání imunity hostitele, a proto může být podporováno stresem, například změnou majitele či pobytu v útulku.