Historie
Hamiltonův honič pochází z období 17. století, kdy bylo výsadou šlechty držet lovecké psy. Obyčejní rolníci v té době lovit nesměli. V 18. století bylo toto nařízení zrušeno a Hamiltonův honič získal na oblibě i mezi chudými lidmi. Existuje několik verzí, které říkají, z kterých plemen pochází, roli v nich hrají foxhoundi, hanoverští barváři a další honiči známí v této době. Na výstavách ve Švédsku se poprvé objevili v roce 1886. O tři roky později vznikl ve Švédsku kynologický svaz, na jehož vzniku se podílel i Patrik Hamilton. V roce 1921 pak po něm toto plemeno získalo svůj název, aby bylo odlišitelné od jiných honičů. Mimo svoji domovinu se jedná o poměrně vzácné plemeno, přesto však můžeme několik málo jedinců nalézt i v České republice.
Chování a temperament
Hamiltonův honič je velice přátelský pes s vyrovnanou povahou. Je energetický, pracovitý a samostatný. Je výborným lovcem, svou práci vykonává s notnou dávkou živosti, velkou energií a elánem. Využívá se při lovu vysoké i černé zvěře, lišek a zajíců. Svou kořist dokáže sledovat neúnavně a svou práci doprovází štěkotem. Je velice inteligentní a snadno se cvičí, potřebuje ale majitele, který mu jasně vytyčí mantinely a bude ve výchově důsledný ale citlivý. Hamiltonův honič dokáže při výcviku najít nedostatky na straně majitele a využít je ve svůj prospěch. Při práci pracuje samostatně na základě zkušeností a svého vlastního vyhodnocení situace. K rodině je velice přátelský, oddaný a milující. Stejně přátelsky se chová i k cizím lidem, proto z něj nebude moc dobrý hlídač. Pokud je jeho socializace provedena správně, je schopen žít i s dalším psem nebo jinými zvířaty, která však musí znát odmala. Jinak hrozí, že je bude brát jako svou kořist.
Vzhled
Hamiltonův honič působí velmi silně a zdatně. Tělesný rámec je obdélníkový, má vyvážené proporce a je jasné vyjádřený pohlavní dimorfismus. Hlava je dlouhá, středně široká a lehce klenutá. Nosní houba je černá s velkými nosními otvory. Oči mají mandlovitý tvar, mají vyzařovat klidný pohled a zbarvení bývá tmavě hnědé. Uši se ve střehu nadzvedávají jen lehce. Krk je dlouhý a silný, jeho kůže je pružná a dobře přiléhá. Ocas je nasazen v linii hřbetu a dosahuje k hlezennímu kloubu. V akci by neměl přesahovat úroveň hřbetu. Tvrdá srst dobře přiléhá k tělu. Na hlavě, uších, a přední straně nohou je hladká a velmi krátká. Na spodní straně ocasu a zadní straně stehen je delší. Zbarvení je tříbarevné. Černá se objevuje ve formě sedla a pokračuje na šíji a horní stranu ocasu. Plavá barva je na hlavě, uších a končetinách. Dále se objevuje na nočních stranách krku, plecích, na spodu trupu, stehnech a pod ocasem. Bílá je ve formě znaků a lysinky. Psi jsou vysocí 53-61 cm, fenky 49-57 cm.
Péče a životní podmínky
Hamiltonův honič nejvíce ocení volnost na zahradě s boudičkou nebo kotcem. Pokud bude chován v bytě, je důležité mu dopřát dostatek pohybu a zaměstnání. V opačném případě se bude jednat o velmi smutného a nespokojeného psa. Srst není nijak náročná, bohatě postačí ji pravidelně kartáčovat. Pokud je honič pracovně využíván, doporučujeme jej po každém dni prohlédnout, zda se při práci někde neporanil. K tomu je také dobré mít doma správně vybavenou psí lékárničku. Pro práci v lese a na loukách je také vhodné, aby byl pejsek ošetřen proti zevním parazitům, nejlépe pipetou, sprejem nebo tabletou. Za obojek by se mohl někde zachytit nebo jej přetrhnout a ztratit.
Zdraví
Jedná se o poměrně zdravé plemeno, které postihuje jen minimum psích nemocí a zdravotních neduhů. Chovatelé se velmi poctivě snaží tyto nemoci vymýtit a do chovu zařazovat pouze zdravé jedince. Nejznámější problém je dysplazie kyčelního a loketního kloubu, případně se při práci může přetrhnout kolenní vaz. Doporučujeme preventivní podávání kloubní výživy, která vyživuje a zpevňuje chrupavku. Dalšími problémy mohou být epilepsie, progresivní retinální atrofie nebo kryptorchismus. Objevit se mohou také častější záněty zvukovodu. Je tedy dobré uši pravidelně kontrolovat a případně je čistit přípravky k tomu určenými.
Krmení
Jelikož je Hamiltonův honič náchylný k obezitě, je potřeba zvolit vhodné krmivo. Je potřeba krmnou dávku a případný výběr granulí přizpůsobit energetickému výdeji pejska. Je tedy potřeba brát v potaz, zda je zrovna pejsek plně pracovně vytížený, anebo je naopak v období klidnějším. Pokud zvolíte metodu krmení BARF, je potřeba vědět, jak má krmná dávka správně vypadat, aby obsahovala všechny potřebné živiny. Důležitý je také vyvážený obsah minerálních látek a vitaminů, které jsou nezbytné pro zdraví pejska.
Zvolíte-li granule, vybírejte ty kvalitní s vysokým obsahem masa. Obsah obilovin by měl být nízký nebo nejlépe nulový. Granule by měly být podle výrobce pro střední nebo velká plemena. Jedině tak je možné zajistit, že pejsek dostane opravdu to, co potřebuje. Pokud je honič v pracovním vytížení, je možné zvolit granule pro pracovní a sportovní plemena, které mají zvýšený obsah energie a lépe tak pokryjí všechny potřeby. Naopak, pokud je pejsek v zimním období méně aktivní, je vhodné granule vyměnit za klasické adultky nebo variantu light, aby se předešlo obezitě. Do krmiva určitě můžete podávat mnoho doplňků stravy. V případě Hamiltonova honiče doporučujeme určitě kloubní výživu, v případě BARFu pak i minerální a vitaminový preparát. Krmná dávka by měla být rozdělena do dvou menších porcí a poté by měl být zajištěn klid. Je to to to nejmenší, co můžete v prevenci proti žaludeční torzi udělat.