O psí drápky bychom měli pečovat u každého psa, nejen v případě, kdy to z nějakého důvodu vadí nám. Pokud má pes přerostlé drápky, bude mu i chůze nepříjemná. Ulevuje si pak jiným postavením pacek, namáhá jiné svalstvo, než by správně měl, a dostáváme se tak do začarovaného kruhu zdravotních komplikací. Nenechte to zajít tak daleko, stačí jen pravidelná péče.
„Prý pravidelná péče. Když to paničku popadne, dělá manikúru nám všem! Já si spíš myslím, že ji to prostě jenom baví.”
Jak často stříhat psům drápky?
Jednou za rok u veterináře na běžné kontrole a očkování je opravdu málo. Ale každý den to také být nemusí, zas tak rychle drápky nerostou. Přesnou četnost vám asi nejsme schopni říct, každý pejsek je tak trochu originál a stejně, jako nám každému rostou nehty či vlasy jinou rychlostí, tak je tomu i u psích drápů. Proto kontrolujte délku drápu a zkracujte jej podle potřeby vašeho psího kámoše.
„Máma vždycky říká, že mám štěstí, že mi ty drápky tolik nerostou. Ale chudák ségra, ta je má pořád dlouhé a ona to stříhání tak nemá ráda. Vždycky bych si to s ní radši vyměnila.”
Je to tak, některým chlupáčům rostou drápy opravdu hodně rychle a máte pocit, že je stříháte neustále. Ono to tak ve výsledku opravdu může být, protože pár dní uteče jako voda a ani si to neuvědomíte. Tedy např. u nás doma je potřeba stříhat u jednoho ze psů drápky opravdu každý týden.
Délku drápu ovlivní i povrch, po kterém psi běžně běhají. Např. zahradní psi s pohybem po tvrdém povrchu (např. beton) mívají drápky přirozeně kratší. Ale pokud se pes pohybuje především po trávě, případně po tvrdém povrchu jen ujde pár metrů, aby se dostal na venčení na louky a do lesů, pak nemá kde si drápky zbrousit přirozeně a budete muset zasáhnout vy.
Vybíráme vhodné kleště pro psí drápky
Na trhu jich je tolik, jedny černé, druhé bílé, vypadá to všechno stejně, ale stojí to různé částky. Jak se v tom vyznat a po čem sáhnout? Bez ozkoušení nebo doporučení to bude opravdu těžké.
Rukama mi prošlo už množství různých kleštiček - značky jako Trixie, Le Salon Essentials nebo Kruuse. Každé padnou jinak do ruky, liší se i ostrostí nůžek a zejména výdrží. Platí, že čím dražší, tím lepší? Nedá se to tak úplně říct.
„Já teda netuším, kolik to stojí, ale občas jsem si připadala jak pokusný králík. Prý “Májo, pojď, máme nové kleštičky, musíme je ozkoušet.” Uff, teď už snad našla ty správné a je klid.”
No jo, na tom asi něco bude. Vždycky jsem si říkala, že nechci drahé kleštičky, stejně nevím, jestli se s tím naučím, a tak jsem sáhla po nejlevnějších, co byly v nabídce a zároveň vypadaly dostatečně bytelně pro tlapky středního psa. Byly to nůžky Le Salon Essentials na drápky velké. Za pár korun poměrně dost muziky. Vydržely nám roky, používaly jsme je občas, tenkrát ještě jen pro jednoho psa, ale kdybychom je neztratily, asi drží dodnes. Na první pokus to znělo jako super kup!
Pak bylo potřeba pořídit nové, už jsem věděla, že cena asi tolik nehraje roli a tenkrát přišla značka Trixie s novinkou, která byla velmi podobná těm “našim”. Bohužel, u kleštiček od Trixie jsem hned při prvním stříhání měla pocit, že se každou chvilku rozlomí. Přitom vypadaly dost bytelně. Ale ostrost tomu neodpovídala, a tak to stříhání nebylo příjemné ani mně, ani Máje.
Kleště typu gilotina, ty vůbec nepřichází v úvahu. I když někomu vyhovují, tak já dodnes nechápu, jak ty lidi mohou poskládat své ruce, psí tlapku a ještě vidět, co stříhají. Zlaté klasické “nůžky”.
No a tak se nám dostaly do rukou, tenkrát asi nejdražší kleště, které jsem mohla mít - Doggyman Kruuse. A musím říct, tohle byla láska na první pohled! Krásně padnou do ruky, po drápkách pěkně kloužou, jako bych skoro ani nestříhala. Prostě ostrost naprosto luxusní. Jak jsem se jim mohla tak dlouho vyhýbat?
„Prostě další nové kleště a co jako? Panička je nadšená, já ten rozdíl asi ani moc nepociťuju. Možná to je tím, že panička se dávno naučila nestřihnout celý dráp, ale ukrajovat po plátkách. Je to sice na dýl, ale dostávám u toho spoustu pamlsků, tak je vlastně super, že to zabere víc času, protože víc času = víc dobrot!”
No jo, vidíte to, Mája nakousla další důležitou věc ohledně stříhání drápku.
Jakou techniku stříhání zvolit?
Na veterině většinou vidíte, že vezmou psovi packu, udělají šmik šmik a je ostříháno. Ano, je. Ale lepší, šetrnější, pečlivější a obecně vhodnější je tzv. alternativní střih. Alternativní není sprosté slovo, ani nenaznačuje nic ezoterického. Prostě je to jen jiná cesta, než byla do teď běžně zažitá. Jedná se o stříhání po malých kouskách, tzv. odkrajování po plátkách. Lépe pak poznáte, jestli si můžete dovolit střihnout ještě kousek anebo se už blížíte k lůžku. Zastřihnutí lůžka by znamenalo spoustu krve a bolesti pro pejska. To bývají pak důvody, proč psi to stříhání tolik nemají rádi.
Favorit mezi kleštičkami na psí drápy
Opět se dostáváme k tomu, jestli to nejdražší je opravdu to nejlepší? Kleště na drápky stranové DoggyMan Kruuse jsou cenově opravdu trochu oříšek. Ale jak jsem už psala, jsou opravdu na špičce mezi značkami pro stříhání drápků.
Upřímně mají jednoho velmi dobrého konkurenta! A pozor, levnějšího a podle mého názoru ještě o fous ostřejšího. Jsou to Miller Kruuse kleště na drápky stranové.
Hlavními rozdíly jsou mohutnost, rozpětí a zarážka. Bílé DoggyMan Kruuse jsou výrazně mohutnější, tedy budí i dojem větší bytelnosti. Z praxe bych řekla, že bytelné jsou obě dostatečně. Osobně, ač rozdíl vidím, tak pro mě není rozhodující. Jsou ale lidé, kterým prostě ty “bílé” více sednou do ruky. A to možná nejen svou mohutností, ale i rozpětím. Pro plné rozevření nůžek je samozřejmě potřeba i plné rozevření rukojeti. A právě to je u DoggyMan menší, než u Miller. Proto padnou lépe i lidem s drobnější rukou.
Červené kleště Miller mají navíc zarážku u nůžek. Tedy, pokud ji používáte, nemělo by se stát, že pejska střihnete až do lůžka. Samozřejmě ale ani na tohle není 100% spolehnutí. Budete-li stříhat drápky, které už jsou zkrácené až k lůžku, tak vám ani zarážka nepomůže. Na druhou stranu, při alternativním střihu je zarážka spíše na škodu. Dá se ale krásně posunout a nijak vám při stříhání nepřekáží!
Ostrostí jsou kleště Miller rozhodně nejlepší, jaké jsem kdy v rukách měla. Ano, předčí i zmíněné DoggyMan. Ten rozdíl už tam není až tak znatelný jako v porovnání s jinými značkami, ale pořád tam trochu rozdíl vnímám. Myslím, že to by i moji psi potvrdili.
„Jasně, minimálně ségra by to potvrdila. Poprvé jsem ji viděla u stříhání naprosto v klidu, když panička stříhala těmi červenými. Jak kdyby to ten pes vůbec necítil.”
Bohužel, i tak mají kleště Miller jeden podstatný nedostatek. Tím je velký zájem pejskařů a nízká dodávka výrobce na český trh. Proto jsou kleště často nedostupné i u dodavatelů a musíme si na ně počkat.
Napište nám i vaše zkušenosti se stříháním psích drápků! Jak to vaši psi zvládají a jak často musíte drápky stříhat?
Platební metody
