Historie
Historie vzniku tohoto plemene je poněkud tajemná a bohužel nelze s určitostí říci, z jakých předků irský vodní španěl pochází. Obecně se má za to, že je potomkem barbeta (francouzského vodního psa), anglického vodního španěla a možná i pudla. Úplně první zmínky o irských vodních španělích pochází z roku 1600, kdy se však ještě nejednalo o konkrétní plemeno. Přesnější zmínky pochází z let 1840-1850, kdy existovaly dvě lokální formy vodních španělů. Vzhledem k tomu, že exteriér severní formy moc neodpovídá podobě dnešního irského vodního španěla, je zřejmé, že toto plemeno, tak jak ho známe dnes, pochází z jižní lokální formy. Tito psi měli srst tvořící krátké, těsně nahloučené kučery, jednotné játrové zbarvení a dlouhé, bohatě osrstěné, ušní boltce. Jižní forma plemene se rozrůstala díky Justinu McCarthymu, jehož pes je považován za zakladatele plemene. Klub chovatelů irských vodních španělů vznikl v roce 1890, později bylo několik jedinců vyvezeno i do jiných zemí – především Skandinávie, Ameriky i kontinentální Evropy. Využití těchto psů spočívalo především v přinášení mrtvých nebo zraněných ptáků z vod a bažin.
Chování a temperament
Irský vodní španěl je velmi aktivní, chytrý pes. Při práci je neúnavný, pracuje samostatně a hlavně tak, aby uspokojil svého pána. Skvěle vystavuje a dohledává na stopě, i když není příliš hlasitý. S chutí aportuje nejen z vody a bažin, ale také z hustých houštin. Jako rodinný a společenský pes je velice milý, veselý a přátelský. Miluje kontakt s rodinou a nezkazí žádnou zábavu. K dětem je milý a vstřícný, i když by s ním neměly být nechávány o samotě, ostatně jako s každým jiným psem. K cizím lidem je odměřený a rezervovaný, ale není agresivní. Hodí se spíše pro zkušenější majitele, kteří mají s výcvikem zkušenosti. Výchova a výcvik musí probíhat důsledně, ale s pozitivní motivací. Pokud nebude řádně vychován a vycvičen, může se u něj projevit svéhlavost. Při správné socializace dobře vychází z dalšími psy. Vzhledem k jeho loveckému instinktu pro něj drobnější zvířata a kočky mohou být jistým lákadlem.
Vzhled
Jedná se o elegantní, dobře stavěné silné plemeno. Mozkovna je vysoká a klenutá stop je pozvolna klesající. Obličejová část je osrstěná krátkou srstí, nosní houba je velká a zbarvena do tmavě hněda. Oči jsou relativně malé, mají mandlovitý tvar a jsou v odstínech od tmavě jantarové po tmavě oříškovou. Odráží se v nich inteligentní výraz. Uši jsou poměrně dlouhé, porostlé dlouhou, kudrnatou srstí. Krk je dlouhý a silný, hřbet je široký a vodorovný. Ocas je u kořene silný a mohutný, porostlý je jen v délce 7,5-10 cm. Směrem ke špičce se zeštíhluje, je hladký a končí velmi tenkou částí. Srst tvoří kadeřavé uzavřené uzlíčky, které jsou velmi husté. Textura je přirozeně mastná. Hrudní končetiny jsou porostlé bohatou srstí ze všech stran, pánevní končetiny mají hladkou srst na přední straně, zadní strana má bohaté praporce. Zbarvení je tmavě hnědé jednotného odstínu, bílá skvrna na hrudi je chybou.
Péče a životní podmínky
Irský vodní španěl je velice aktivní a ke své spokojenosti potřebuje pracovní nebo sportovní vyžití. Pokud není využíván k lovu, dopřejte mu možnost být vaším společníkem při sportu a dlouhých vycházkách. Skvělým parťákem bude i pro psí sporty, jako jsou agility nebo dogtracking. Z loveckého využití i názvu plemene je patrná náklonnost k vodě, vybít přebytečnou energii tak může i při vodních radovánkách. Srst, která odpuzuje vodu, potřebuje pravidelnou péči česáním a kartáčováním. Aby si zachovala svou vodoodpudivost, je potřeba časté venkovní koupání. Povislé uši a častý pobyt ve vodě mohou mít za následek ušní potíže. Uši proto pravidelně kontrolujte a případně čistěte psími ušními kapkami. Pokud by si je pejsek výrazně drbal, neváhejte navštívit veterinárního lékaře.
Zdraví
Irský vodní španěl je poměrně zdravé plemeno a netrpí žádnými dědičnými poruchami. Jako u jiných psů velkého plemene se u něj může vyskytnout dysplazie kyčelního kloubu. Při nesprávné péči se mohou objevit i potíže se zoubky a dásněmi. Ve vyšším věku se pak objevují potíže s oběhovým systémem nebo onemocnění očí.
Krmení
Každý psí parťák si zaslouží kvalitní stravu. Dnes je více možností jak krmit. K využití jsou granule nebo doma připravená krmná dávka. Pokud se rozhodnete doma vařit, nejprve si dejte dohromady všechny informace. Bez dobrých znalostí se může stát, že krmná dávka nebude vyvážená anebo nebude obsahovat vše, co je třeba. Také je potřeba zvážit své prostorové (mrazákové) a časové možnosti. Na obojí je domácí strava poměrně náročná. S vyváženým obsahem minerálních látek a vitaminů mohou pomoci různé doplňky stravy. U granulí sice odpadá potřeba místa v mrazáku a také jistě hodně ušetří čas, při přípravě jídla je ale potřeba se na správný výběr pořádně zaměřit. Granule dnes na trhu nabízí mnoho značek, a i když jsou některé velmi líbivé cenou či obalem, nenechte se zmást. Vybírejte granule s vysokým obsahem masa a nízkým (nejlépe žádným) obsahem obilovin. Do jídla je možné přidávat další potřebné preparáty. Ať už se bude jednat o kloubní výživu či přípravky k péči o dutinu ústní, psí parťák to jistě ocení.
Platební metody
