V první řadě je potřeba si uvědomit, že pes je šelma a jako taková má v sobě lovecký instinkt. Některá plemena mají lov v krvi více, některá méně nebo dokonce vůbec. Štvaní zvěře je však špatné a určitě bychom ho psovi měli úplně zakázat.
S výcvikem začněte hned
S výcvikem je ideální začít už od štěňátka. Pokud už má malý chlupáč zvládnuté přivolání, můžeme ho začít brát do problémového prostředí, jako je les, louka nebo dvorek se slepicemi. Pes by také měl umět zákazový povel, jako je "fuj", "nesmíš" a tak podobně.
Pozor, při výcviku nám nesmí pes utéct, jistíme ho proto dlouhým stopovacím vodítkem. Jakmile pes zavětří stopu (v myslivosti se používá termín „vysoký nos" – pes nasává vzduch s hlavou nahoru, většinou proti větru), nebo naopak objeví stopu na zemi, pokusíme se psa zavolat. Můžeme si pomoci i přitažením za stopovačku. Pokud pes poslechne, následuje odměna ve formě pamlsku nebo oblíbené hračky.
Setkání se zvěří tváří v tvář
V případě setkání se zvěří tváří v tvář se snažíme odvést psí pozornost na sebe, voláme pejska jménem, povelem ke mně a odměníme. Pokud nereaguje, řekneme zákazový povel a psa odvedeme, nenecháme ho štěkat ani prohánět objekt jeho zájmu.
I přes veškeré snahy se však může stát, že pes nebude spolehlivě odvolatelný ze své lovecké vášně. V tomto případě můžeme pod dohledem zkušeného trenéra vyzkoušet elektronický výcvikový obojek anebo brát psa do míst s výskytem volně žijících zvířat pouze na vodítku.
Vše se dá zvládnout 😊 Tlapku na to!
Platební metody
