Milovník psů, spolumajitel a hlavně parťák, který má obrovské zkušenosti v e-commerce. Honza je E-shopista každým coulem - a my jsme moc rádi, že je stálou součástí naší psí smečky.
1 – Jan Svoboda
2 – V roce 2015 jsem se stal spolumajitelem Spokojeného psa. Předtím jsem podnikal v oblasti software a elektronické komerci. Po zvířecí branži jsem vždycky toužil, protože za ní prostě vidím psy a kočky. A co že v Psovi dělám? Snažím přicházet s užitečnými nápady a taky se věnuji práci s daty. Výsledkem téhle snahy je lepší poznávání našich klientů, jejich zvyklostí a jejich potřeb v čase. Tomáš Haškovec, náš šéf marketingu pak s těmito daty (tzv. segmenty) pracuje v kampaních, což vede a snad ještě více povede k tomu, že vám vždy nabídneme přesně to, co potřebujete.
3 – Soňu, zakladatelku firmy, jsem poprvé potkal na chovatelské výstavě v Německu. Přišla mi tam hrozně skromná, na to jakou vybudovala firmu. Vyprávěla mi, že nikdy nenabízí a ani nebude nabízet supermarketové krmení a krmení značek, které nejsou dobré, i když je na nich kolikrát mnohem lepší marže. Vysvětlila mi, že to, co lidé ušetří na krmivu nakonec zaplatí i s úroky veterinářům a zdravím psa. Ohromil mě její přístup v době, kdy se profitabilitě firem podřizuje snad úplně všechno. Potěšilo mě její ujištění, že tuhle strategii zákazníci Spokojeného psa většinou chápou a respektují. Brzo jsem taky pochopil, že je příkladný srdcař a dříč. Nakonec jsme se se Soňou a Tomášem Fialkou, jejím manželem a společníkem v jedné osobě, dohodli na mém vstupu do firmy. Byl to pro mě šťastný den a snažím se, aby ze mě měli radost. No a odpověď nakonec: mám rád lidi a atmosféru v Psovi. Prostě vejdete dovnitř a jste trochu v jiném světě. Světě, kde se vám pod nohama honí psi, lidi vědí, co mají dělat, poctivě makají, ale přitom se na sebe usmívají a vypadají krásně pohodově. Znovu se potvrzuje stará známá pravda, že firma je zrcadlem šéfa a u nás to zřejmě platí na 100%.
4 – Od dětství jsem ze všeho nejvíce toužil po psovi nebo kočce. Bohužel jsme ale žili v ostravském paneláku a ještě k tomu se mamka zvířat bála, ale moc bála. Pamatuji si na okamžik, kdy jsem z ulice přinesl malého ztraceného psíka a máma vylezla na kuchyňský stůl, v ruce držela váleček na nudle (pro případ boje) a neslezla ze stolu, dokud jsem ho nezavřel v pokoji. Takže párkrát se mi sice podařilo štěně nebo kotě domů přinést, ale byl jsem pokaždé nejpozději za pár dní i se zvířetem vyexpedován. Srdce bolelo, ale co máte s rodiči dělat, že? Touha po zvířatech a taky touha vypadnout z paneláku a žít na vesnici, ideálně někde u řeky, byla mnoho let jen nenaplněným snem. No a nakonec to přece jen vyšlo. Dnes žijeme v krásné vesnici jménem Kostelany nad Moravou na Slovácku. Přímo před domem nám teče nádherná řeka Morava a spolu s námi tady žijí dvě chlupaté holky, které jsou nejlepší kamarádky našeho Pepíka – Sunny (Velký švýcarský salašnický pes) a Sisi (Francouzský buldoček). Jsou skvělá dvojka, je s nimi hrozná sranda a jsou prostě součástí rodiny. Kotě jsme měli, ale nešlo to. Pro Sisi je zřejmě otázkou osobní cti kočky prohánět a jen letmý pohled na kočku jí přivádí do bojového transu a mění ji v něco mnohem většího, než je. Nicméně i tak jsme v průběhu času zvládli odchytit dvě koťata v zoufalém stavu, vypiplat je a předat do péče zodpovědným lidem. Jo a naše akvarijní rybičky mi tady zrovna bublají za uchem. Moc komunikativní nejsou, ale žerou pěkně :-)