Belgický ovčák - malinois 🐶

Před rokem 1891 byl pracovním psem ovčáků a sedláků. V té době byl však jeho zevnějšek velmi nejednotný. V roce 1891 vytvořili přátelé ovčáckých plemen spolek „Club du Chien de berger belge“. Ten si dal za úkol rozdělit do té doby velmi různorodé ovčácké psy dle délky a barvy srsti a stanovit jednotlivé standardy belgického ovčáka. Vzniklo rozdělení na čtyři typy (laekenois, groenendael, tervueren a malinois). Název krátkosrsté variantě belgického ovčáka Malinois dalo město Mecheln neboli Malines. Chovatelé ovčáků z oblasti okolo tohoto města chtěli od počátku kvalitního pracovního psa, souměrného vzhledu. Barva srsti pro ně byla druhořadá. Proto i v této době docházelo ke křížení jednotlivých skupin. Našel se však dostatek chovatelů dodržujících stanovená pravidla a již v roce 1892 byl sepsán první standard plemene, jenž tvořil základ pro další chov. Počátkem 20. století začali být „maliňáci“ vyváženi také mimo Belgii, hlavně do USA a Ruska. V průběhu první i druhé světové války byli hojně využíváni jako armádní psi. Po druhé světové válce byl jejich chov tak zdevastován, že bylo opětovně povoleno křížení jednotlivých variant. Obnovení samostatného členění bylo odsouhlaseno až v roce 1974 a vznikl současný belgický ovčák malinois. Do ČR byl první jedinec dovezen v roce 1988, pro české chovatele byl však stále neznámý. Jeho obliba začala stoupat až v prvním desetiletí 21. století.

Přestože je malinois původně pes pro venek, dobře se přizpůsobí životu doma, může-li se pravidelně proběhnout a má dostatek pracovního či sportovního vyžití. Pro majitele, kteří chtějí čistě rodinného psa, není nejvhodnější. Je příliš temperamentní, aktivní a výbušný. Zvládnout psa z pracovní linie nemusí být vždy snadné. Velmi se hodí na výcvik, ale ne vždy dobře zvládají běžný život. Když nepracují, mohou působit nervózně a reagovat přehnaně. U nás i v cizině již existují exteriérové linie malinoisů. Jsou však ve výrazné menšině. Jejich odchovy bývají vzhledově líbivější, elegantnější a vyrovnanější. Také psi z těchto linií jsou aktivní a dobře pracují, bývá s nimi však mnohem snazší pořízení. Jsou hojně využíváni jako policejní či záchranářští psi. Schopnost okamžité reakce a přechodu z útlumu do vzruchu, lehká stavba těla a obratnost mu umožňují provádět zákroky v těch nejnáročnějších situacích. Při správném výcviku reaguje bleskově na každý povel. Je skvělý na psí sporty např. na agility, dogdancing či flyball. Většina malinoisů ráda plave, aportuje či běhá vedle kola. Také si velmi rádi hrají s míčem. Při správné výchově vycházejí s dětmi zpravidla dobře, záleží však také na chování dětí. Své rodině jsou velmi věrní a změnu majitele či prostředí většinou snášejí špatně. Vůči cizincům jsou nedůvěřiví a ostražití, ale nejsou agresivní, pokud nemají důvod. Někteří mohou být dominantní vůči ostatním psům.

Malinois je vyvážený pes střední velikosti, s elegantním vzhledem a mimořádně hrdým držením hlavy a krku. Je silný, obratný, svalnatý, hbitý a plný života. Jak říká standard FCI, jedná se o kvadratické plemeno, jehož hrudník dosahuje až k loktům. Délka tlamy musí odpovídat polovině délky hlavy nebo ji mírně přesahovat. Srst je krátká, přiléhavá, světle hnědá s černou maskou na obličeji. Na krku a hřbetu může být srst mírně tmavší než na zbytku těla. Osrstění ocasu je bohaté, ale nevytváří praporec. Uši jsou spíše menší, vysoko nasazené, trojúhelníkovitého tvaru. Vždy musí být nastražené a natočené vpřed. Jeho výraz je inteligentní a živý. Pes je zpravidla o něco působivější než fena, která má zřetelně ženský vzhled. Malinois má poměrně nejednotný fenotyp. Je to způsobeno rozděleným chovem zaměřeným na výkon či exteriér. Tyto chovy si kladou zcela odlišné cíle. Ve světě je možné vidět i černé malinoise. Do roku 1914 byl jejich chov povolen, ale později byla tato barva zakázána standardem a téměř vymizela. Dnes se chovají bez rodokmenů se zaměřením čistě na práci.

Požadavky na majitele nejsou zanedbatelné a měl by mít zkušenosti s výcvikem služebního plemene. Majitel maliňáka musí být sebevědomý a ve svých postojích důsledný a zatvrzelý. Co jednou psovi zakáže, již nikdy nesmí povolit. Musí mu také zajistit dostatek využití, práce a pohybu. Vhodné je účastnit se obranářských či záchranářských zkoušek. Malinois udělá radost také aktivním sportovcům. Samotný výcvik u něj není nijak těžký, psi se učí velice rychle a mají vynikající pozorovací schopnosti. Srst plemene nepotřebuje zvláštní péči, stačí pravidelné kartáčování 1-2x týdně, v období línání je vhodné česat každý den.

Příliš se nepotýkají se zdravotními problémy a bývají dlouhověcí. Je to plemeno, u kterého požadavky na exteriér nebo vlastnosti rodinného psa ještě nepřevážily vynikající pracovní vlohy.

Krmení

Malinois je velice aktivní plemeno, které vyžaduje kvalitní stravu, aby byl dostatečně pokryt vysoký energetický výdej.  Proto se doporučuje krmit kvalitním suchým krmivem s dostatečným přísunem potřebných živin. Denní krmná dávka by měla být rozložena do dvou denních jídel. Množství a druh krmiva ovlivňuje více faktorů. Zohlednit by se měl věk psa, úroveň jeho tělesné aktivity nebo roční období. Doporučuje se také podávat lososový olej pro vyšší kvalitu srsti a kloubní výživa.

Odkaz na oficiální klub plemene v ČR

Stačí kliknout.