Historie
Morče domácí jako takové pochází z Jižní Ameriky a bylo vyšlechtěno z morčete divokého. Již dávno předtím, než se na kontinentu ukázali Španělé, chovali morčata původní obyvatelé, zejména v oblastech dnešního Peru a Chile. Morčata se prapůvodně chovala hlavně na jídlo, jako obětní zvířata, ale také jako mazlíčci zejména pro děti. Do Evropy se tihle malí chlupáči dostali kolem 16. století a pevné místo mezi domácími mazlíčky si začali budovat v 18. století. Perličkou je, že v jedné z původních řečí se morčatům říkalo „cui cui“, a to pravděpodobně podle typického zvuku, který vydávají. V Evropě se jejich jméno vyvinulo z německého Meerschwein(chen), tedy mořské nebo zámořské prasátko. A to podle místa původu a kvikotu, který vydávají.
Chování a temperament
Morčátka jsou obecně velmi společenští a komunikativní tvorové, kteří jsou zvyklí žít ve skupinkách. Vždy je proto nutné chovat alespoň dvě morčata stejného pohlaví, v případě rozdílných pohlaví je mít oddělená příčkou nebo jedno vykastrovat (velmi rychle se množí). Samota jim nesvědčí.
Ze zvuků uslyšíte zejména kvíkání, různé druhy „bublání“, případně „rumbování“, pokud bude morčátko ve stresu, může cvakat zuby a v případě nemoci nimi i skřípat. Mladší morčátka jsou poměrně aktivní, pokud tedy zrovna nežerou nebo nespí, tak běhají, skáčou a zkoumají své okolí, případně interagují s chlupatým kamarádem nebo s majitelem. Starší jedinci už jsou aktivní méně, zvědavost jim ale zůstává. Tito malí hlodavci jsou původně kořistí, mohou se tedy (hlavně ze začátku) snadno lekat hlasitých nebo nezvyklých zvuků a pohybů. Nebývají agresivní, mohou kousnout zejména při nešetrné manipulaci nebo stresu.
Vzhled
Všechna morčata mají stavbu těla podobnou, tedy širokou, oblou hlavu, krátký krk, širokou hruď a ramena a široký hřbet. Zadek je zaoblený, bez ocasu, přední i zadní nožky jsou krátké a rovné. Na předních packách najdeme čtyři prsty, na zadních tři. Zubů je daleko více, než se může na první pohled zdát - čtyři řezáky, čtyři třenové zuby a dvanáct stoliček – a neustále dorůstají. Tito menší hlodavci dorůstají cca 20 až 36 cm a mohou vážit v rozmezí 800 až 1 800 g, dle velikosti v dospělosti.
Bezsrsté morče je charakteristické tím, že po těle nemá klasickou srst, ale jen velmi jemné chmýří. Jsou tedy vhodná i pro alergiky. Barevných variant existuje i přes absenci chlupů spousta, můžete se setkat s jednobarevnými a vícebarevnými zástupci.
„Holá“ morčata můžeme dělit do dalších typů podle toho, kde a zda vůbec jim zůstávají chomáčky klasické srsti:
Skinny – Má po těle pouze jemné chmýří.
Baldwin – Rodí se normálně osrstění, postupně srst vypadává a v dospělosti nemají po těle ani jemné chmýří.
Pompon a véčko – Obě tyto varianty mají chomáček srsti na hlavě, liší se jen tím, kam až chomáček sahá – u pomponu pouze k očím, u véčka sahá až mezi uši.
Péče a životní podmínky
Pro dvě morčata počítejte s prostorem alespoň 120x60 cm. Čím více, tím lépe. Chovat je můžete v klecích či dostatečně vysokých ohrádkách, nahá morčata nechovejte venku. Nekrytou ohrádku můžete zvolit v případě, že nemáte doma jiné zvíře, které by mohlo morče vnímat jako kořist. Vyhněte se plastovým boxům i u neosrstěných variant, mají nedostatečnou cirkulaci vzduchu.
U „naháčů“ platí ještě více, že jsou náchylná na průvan či přehřátí z přímého slunce, ubikaci tedy umístěte tak, aby nebyli vystavení ani jednomu. Ideální teplota v místnosti je pokojová, tedy přibližně 22 stupňů. Pokud budete přepravovat skinny morče v chladnějších měsících, počítejte se zateplenou přepravkou.
Ke spokojenému životu potřebuje každé morče zejména dostatek kvalitního sena, které by mělo mít k dispozici nepřetržitě čerstvou vodu, možnost úkrytu a dostatečně měkkou a neprašnou podestýlku. U bezsrstých morčat dbejte na výběr správné podestýlky, nejvhodnější je textilní, protože díky absenci osrstění může snadněji dojít k oděrkám a jiným poškozením kůže.
Důležité také je, aby morčátko nemělo otlačené tlapky. Podestýlka by se měla měnit tak často, jak je nutné, tedy minimálně jednou za několik dní tak, aby zvířátko nežilo ve znečištěném prostředí. Skinny morčata znečišťují své obydlí o trochu více než klasická morčata, protože mají rychlejší metabolismus, je tedy nutné s tím při pořízení počítat.
Zdraví
Jak už jsme zmínili, tak tato morčátka nesnášejí dobře průvan a mají rychlejší metabolismus. Krmnou dávku je tedy dobré rozdělit například na tři krmné porce denně. Morče tak bude mít pravidelný přísun potřebných živin. Seno a čerstvou vodu nechávejte k dispozici neustále, je to důležité pro správné fungování zažívání a obrušování stoliček.
Přerostlé stoličky totiž mohou vést i k poměrně rychlému úmrtí zvířátka, protože nemůže správně přijímat potravu. Proto je dobré mít po ruce náhradní výživu, kterou seženete na každé veterině a kterou můžete morčátku, které nepřijímá potravu, mnohdy zachránit život, než dojde na potřebný zákrok.
Zuby jsou to nejdůležitější, co morče má a co musí fungovat. Druhým častým problémem může být kousek sena v oku, morčátka se mnohdy ráda v senu rochní a občas si kousek do oka zapíchnou. Morčátka jsou náchylná i k nadýmání, proto nepodávejte žádnou nadýmavou nebo příliš vodnatou zeleninu (například zelí či salát).
U nahých morčat počítejte s větší náchylností k oděrkám a různým poškozením kůže, přeci jen nejsou chránění klasickou srstí. Drápky pravidelně zastřihávejte.
Krmení
Morče potřebuje zejména neustálý přísun sena, které je nenahraditelnou složkou potravy. Vhodné je také v přiměřeném množství podávat granule se zvýšeným obsahem vitamínu C, který si morčata neumí sama vyrobit. Vyhněte se stravě i pamlskům s obsahem obilovin, tvrdému pečivu, ořechům, sušenému mléku. Morčata také nepotřebují žádné minerální kameny či solné bloky, příliš zatěžuji morčecí organismus.
Na přilepšenou podávejte nenadýmavou a nepříliš vodnatou zeleninu, třeba mrkev a další kořenovou zeleninu, oblíbená je také paprika. Ovoce dávejte jen jako pamlsek, obsahuje příliš mnoho cukrů. V sezoně můžete stravu obohatit o neznečištěnou trávu a bylinky. K okusu hlodavých zubů dobře poslouží větvičky ovocných stromů a vybavení ubikace z přírodního dřeva.
Platební metody
