Historie
Morče domácí jako takové pochází z Jižní Ameriky a bylo vyšlechtěno z morčete divokého. Již dávno předtím, než se na kontinentu ukázali Španělé, chovali morčata původní obyvatelé, zejména v oblastech dnešního Peru a Chile. Morčata se prapůvodně chovala hlavně na jídlo, jako obětní zvířata, ale také jako mazlíčci zejména pro děti. Do Evropy se tihle malí chlupáči dostali kolem 16. století a pevné místo mezi domácími mazlíčky si začali budovat v 18. století. Perličkou je, že v jedné z původních řečí se morčatům říkalo „cui cui“, a to pravděpodobně podle typického zvuku, který vydávají. V Evropě se jejich jméno vyvinulo z německého Meerschwein(chen), tedy mořské nebo zámořské prasátko. A to podle místa původu a kvikotu, který vydávají.
Chování a temperament
Morčátka se v domácích podmínkách musí lehce ochočit, jsou to původně zvířátka, která jsou v přírodě kořistí, takže jsou přirozeně plachá. Ačkoliv dlouhosrstí už jsou od svých divokých příbuzných poměrně vzdálení, plachost jim zůstává. I tak ale platí, že morče je zvědavé, ať má chlupy dlouhé nebo krátké, takže s úplatky v podobě zdravých pamlsků dojdete nejdál. Morčátka jsou společenští tvorečkové, tedy i dlouhosrstá varianta potřebuje ke spokojenému životu kamaráda svého druhu. Spokojené morčátko kvíká, „bublá“ a píská, nespokojené je tiché, případně cvaká nebo vrže zuby (toto často i v případě nemoci). Tito drobní hlodavci nebývají agresivní, kousnout mohou zejména ze strachu nebo při nešetrné manipulaci. Umí se přizpůsobit chodu domácnosti, takže budou více aktivní v hodinách, kdy jste aktivní vy a méně aktivní, když jsou o samotě. V noci zpravidla spí, nejsou uzpůsobení životu v noci.
Vzhled
Všechna morčata mají stavbu těla podobnou, tedy širokou, oblou hlavu, krátký krk, širokou hruď a ramena a široký hřbet. Zadek je zaoblený, bez ocasu, přední i zadní nožky jsou krátké a rovné. Na předních packách najdeme čtyři prsty, na zadních tři. Zubů je daleko více, než se může na první pohled zdát - čtyři řezáky, čtyři třenové zuby a dvanáct stoliček – a neustále dorůstají. Tito menší hlodavci dorůstají cca 20 až 36 cm a mohou vážit v rozmezí 800 až 1 800 g, dle velikosti v dospělosti.
Dlouhosrsté morče poznáte zejména podle toho, že má opravdu dlouhou srst, o kterou je nutné pečovat. Srst může být rovná a splývavá, případně vlnitá či kadeřavá. Můžete se setkat s jednobarevným i vícebarevným provedením.
Existuje několik typů dlouhosrstých morčat:
Šeltie - Toto plemeno má hladkou rovnou srst, která je souměrná, hustá a splývá po celém těle.
Coronet - Typově stejnou srst, jako má šeltie, doplňuje u coroneta čelní rozeta neboli korunka.
Peruánec – Tento typ má srst, která dorůstá délky maximálně 20 cm, je souměrně dlouhá, hladká a rovná. Zajímavostí je, že na kyčlích najdete dvě vedle sebe umístěné rozety, proto srst roste obráceně od zádi k hlavě. Peruánci se také mohou pyšnit ukázkovou „ofinkou“.
Texel – Texela poznáte podle zvlněné, krepovité srsty, jejíž jednotlivé pramínky se stáčejí do spirál.
Merino – Typově stejná srst jako u typu texel, na čele morčete ovšem najdete rozetu neboli korunku.
Alpaka – Další typ, u kterého najdete parádní ofinku, ovšem s tím rozdílem, že srst je zvlněná, krepovitá a roste kolno od těla.
Lunkarya-Peruánec – Tito fešáci mívají zvlněnou srst s pramínky, které se stáčejí do spirál, je hustá a lesklá. Na zádi najdete dvě rozety, díky kterým roste srst obráceně od zádi k hlavě. Srst není krepovitá, nejde tedy o typické kudrnaté plemeno. I tento typ má „ofinku“.
Péče a životní podmínky
Dvě morčata potřebují prostor alespoň 120x60 cm. Čím více, tím lépe. Pro pohodlné bydlení jsou vhodné klece, dostatečně vysoké ohrádky nebo dřevěné morčatárny. Morčata sice nesnášejí dobře průvan, ale není vhodné je chovat v uzavřených plastových boxech, které mají prakticky nulovou cirkulaci vzduchu. Ideální teplota v místnosti je okolo 22 stupňů, ubikace nesmí být umístěná na přímém slunci. Nekrytou ohrádku můžete zvolit v případě, že nemáte doma jiné zvíře, které by mohlo morče vnímat jako kořist. Morčátka se ze začátku mohou bát hlasitých a pro ně neznámých zvuků, ale jsou schopná si poměrně rychle zvyknout na to, kterých zvuků se mají bát a kterých ne, klidnější místností ale nepohrdnou.
Ke spokojenému životu potřebuje morče zejména dostatek kvalitní potravy ve formě sena, které by mělo mít k dispozici nepřetržitě, čerstvou vodu, možnost úkrytu a dostatečně měkkou a neprašnou podestýlku. Nejčastěji slouží jako podestýlka větší hobliny, případně můžete přistoupit k látkovým koberečkům či podložkám. Ty jsou pro dlouhosrstá morčata mnohdy vhodnější, protože nedochází k zamotávání kousků podestýlky do dlouhé srsti. Důležité je, aby morčátko nemělo otlačené tlapky. Podestýlka by se měla měnit tak často, jak je to nutné, aby zvířátka nežila ve znečištěném prostředí. Drápky pravidelně zkracujte.
Srst dlouhosrstých morčat potřebuje dostatečnou péči, je tedy nutné je pravidelně kartáčovat a česat, aby se srst nezacuchávala. Občas je možné dlouhosrsté morče i umýt, protože si může znečisťovat srst zejména na zadní části těla, ale dbejte na to, aby bylo stále v teple. Je samozřejmě možné morčeti srst i zastřihávat, tedy pokud s ním nechcete navštěvovat výstavy.
Zdraví
Jak už jsme zmínili, tak morčátka nesnášejí dobře průvan a není vhodné je ani vystavovat přímému slunci, mohou se snadno přehřát. Je nutné hlavně sledovat, zda morče pravidelně žere seno, kterým si obrušuje stoličky. Pokud ne, není možné stav stoliček zjistit doma a je nutná co nejrychlejší návštěva veterináře, aby mu byly stoličky zkontrolovány a zkráceny. Přerostlé stoličky totiž mohou vést i k poměrně rychlému úmrtí zvířátka, protože nemůže správně přijímat potravu. Jako první pomoc je dobré mít doma náhradní výživu. Tu seženete na každé veterině a můžete díky ní morčátku, které nepřijímá potravu, mnohdy zachránit život, než dojde na potřebný zákrok.
Morčátka jsou se svou žravou povahou náchylná také k různým drobným úrazům očí, můžete se setkat se zapíchnutým senem, které se rádo schovává i pod spodní víčko. Tito drobní hlodavci jsou náchylní k nadýmání, proto nepodávejte žádnou nadýmavou zeleninu (například zelí či salát).
Krmení
Morče potřebuje zejména neustálý přísun sena, které je nenahraditelnou složkou potravy. Slouží nejen k výživě, ale také k obrušování neustále dorůstajících zubů. Vhodné je také v menším množství podávat granule se zvýšeným obsahem vitamínu C, který si morčata neumí sama vyrobit.
Morčeti nikdy nepodávejte potravu ani pamlsky s obsahem obilovin, nadýmavou zeleninu, tvrdé pečivo nebo přílišné množství ovoce i zeleniny (pokud to přeženete, může vaše zvířátko trpět průjmem). Ovocem mu sice přímo neublížíte, ale obsahuje velké množství cukrů, což není žádoucí. Vhodná zelenina na přilepšení je třeba paprika, kořenová zelenina, mrkvová nať apod. Základem je opravdu seno, v teplejších měsících můžete podávat i nezapařenou trávu, pozor ale, aby nebyla znečištěná kupříkladu psími výkaly. Jako pamlsky mohou sloužit také různé bylinky. Na okus slouží větvičky ovocných stromů a doplňky bydlení z přírodního dřeva.
Platební metody
