Historie
Ve 40. letech 20. století, po první světové válce, se čtveřice německých pánů (Rudolf Friess, Carl-Erich Grunewald, Herbert Lackner a Walter Zangenberg) rozhodla pro založení nového loveckého plemene. Cílem bylo vytvořit plemeno, které bude odolné s vynikajícími vlohami pro lov. Důležité bylo také tmavé zbarvení, aby nebyl pes při lovu tolik nápadný. Tehdejší ředitel ZOO Lutz Heck daroval Walterovi Zangenbergovi 4 teriéry zbarvení černé s pálením. Pánové poté toto plemeno křížili s dalšími loveckými psy. Na vzniku plemene se tedy pravděpodobně podíleli i velšteriérové a foxteriérové. Výsledkem bylo nové plemeno, které je vhodné jak pro práci v noře, na povrchu, tak i ve vodě. Roku 1926 byl založen Německý chovatelský klub, roku 1933 pak bylo plemeno oficiálně uznáno FCI. První jedinci se do naší republiky dostali počátkem padesátých let 20. století. Zápis prvního chovného jedince spolu se zápisem štěňat byl na plemenné knize zaznamenán v roce 1955. V USA vznikl klub chovatelů v roce 1956.
Chování a temperament
Jagdteriér je velice aktivní a temperamentní plemeno. Je vytrvalý, odvážný a velice pracovitý, není agresivní nebo plachý. Většinou uznává pouze jednoho pána, který by ho měl vést pevnou rukou a dostatečně se mu věnovat a pracovat s ním. Ke zbylým členům rodiny se chová přátelsky, pokud je správně a důsledně vychován. K malým dětem se nehodí, těm starším bude výborným společníkem pro pohybové aktivity. K cizím lidem je nedůvěřivý, proto je výborným hlídačem. Vzhledem ke svým loveckým pudům se příliš nehodí do domácnosti s dalšími zvířaty. Celkově potřebuje hodně volnosti a pohybu k vybití energie. Z loveckých prací se hodí k práci v noře, je výborný a pozorný při práci na povrchu a hodí se i k práci na barvě. Nemá problémy s aportováním drobné zvěře na povrchu i z vody.
Vzhled
Jagdteriér je menší, dobře a silně stavěný pes. Jako u dalších plemen jsou důležité jeho správné proporce. Obvod hrudníku je o 10-12 cm větší než kohoutková výška, avšak hloubka hrudníku je cca 50-60 % kohoutkové výšky. Tělo je o něco málo delší než kohoutková výška. Hlava se vyznačuje plochou lebkou, která je širší mezi ušima a užší mezi očima. Nos je vždy černý, u hnědého zbarvení srsti může být i hnědý. Oči jsou tmavé, malé a oválné, hluboko položené. Uši tvaru V jsou vysoce nasazené a lehce klopené. Krk je silný, ne příliš dlouhý a přechází v hluboký hrudník s dobře klenutými žebry. Tlapky jsou oválné, přední jsou širší než zadní. Polštářky musí být silné, pevné a odolné. Ocas je dobře nasazený na delší zádi. Bývá zkrácen o 1/3 délky. Nošen má být více vodorovně než vzhůru, nesmí být nesen nad hřbet. Kůže je silná, pevně přiléhá. Jagdteriéři nemají na kůži žádné vrásky či záhyby. Srst je hustá a rovná, hladká nebo hrubá. Nikdy by neměla být jemná a krátká. Zpravidla je černá, může se však vyskytovat i hnědé nebo melírované černé zbarvení. Povolené jsou červenožluté odznaky na obočí, tlamě, hrudi a končetinách. Může se vyskytovat i maska. Kohoutková výška by se u psů i fen měla pohybovat v rozmezí 33-40 cm. Hmotnost u psů je 9-10 kg, u fen pak 7,5-8,5 kg.
Péče a životní podmínky
Pro Jagdteriéra je velice důležitá společnost jeho pána. Ten mu musí věnovat dostatek času, pevnou ruku a důslednost. Pokud se majitel psovi dostatečně věnuje, může být ubytován ve venkovním kotci. Kotec je však zapotřebí správně zateplit a měl by poskytovat úkryt před vrtochy počasí. Toto plemeno nevyžaduje žádnou speciální péči. Stejně jako u ostatních psů je potřeba dbát na pravidelnou péči o srst a kartáčování. Dále je potřeba pravidelně zastřihovat drápky a pečovat o zuby. Na všechny procedury by se měli pejskové navykat od útlého věku, aby s nimi v dospělosti v tomto ohledu nebyly žádné potíže.
Zdraví
Německý lovecký teriér je málo náchylný k nemocem. Jakožto mysliveckému pejskovi však doporučujeme pravidelné odčervování. Vzhledem k tomu, že se jedná o pracovní a lovecké plemeno, je vhodné pejska pravidelně kontrolovat, zda během práce neutrpěl nějaké poranění, ať už na těle či na tlapkách.
Krmení
Německý lovecký teriér nemá žádné speciální nároky na výživu. Ta však musí pokrýt veškeré jeho energetické potřeby a být vyvážená a plnohodnotná. Jako u všech pejsků je při krmení na výběr z granulí či dalších možností krmení (konzervy, BARF). Pokud je pejsek krmen granulemi a je v plném pracovním vytížení, je možné využít granule s vyšší energetickou hodnotou. Ty bývají vytvořeny právě pro pejsky v pracovní zátěži, aby byly jejich energetické potřeby v pořádku naplněny. Pokud pejsek v plném pracovním vytížení není, postačí kvalitní, nejlépe bezobilné, granule pro pejsky malých plemen. V případě využití konzerv nebo BARFu je potřeba tvořit vyváženou stravu, tj. k masu přidat dostatek zeleniny, ovoce a přílohy, která doplní také sacharidovou složku. Pokud se krmí konzervami, které jsou kompletní krmnou složkou, i tak doporučujeme přidat například rýži nebo krmné těstoviny.
Platební metody
