Historie
Morče domácí jako takové pochází z Jižní Ameriky a bylo vyšlechtěno z morčete divokého. Již dávno předtím, než se na kontinentu ukázali Španělé, chovali morčata původní obyvatelé, zejména v oblastech dnešního Peru a Chile. Morčata se prapůvodně chovala hlavně na jídlo, jako obětní zvířata, ale také jako mazlíčci zejména pro děti. Do Evropy se tihle malí chlupáči dostali kolem 16. století a pevné místo mezi domácími mazlíčky si začali budovat v 18. století. Perličkou je, že v jedné z původních řečí se morčatům říkalo „cui cui“, a to pravděpodobně podle typického zvuku, který vydávají. V Evropě se jejich jméno vyvinulo z německého Meerschwein(chen), tedy mořské nebo zámořské prasátko. A to podle místa původu a kvikotu, který vydávají.
Chování a temperament
Morčátka jsou obecně velmi společenští a komunikativní tvorové, kteří jsou zvyklí žít ve skupinkách. Vždy je proto nutné chovat alespoň dvě morčata stejného pohlaví, v případě rozdílných pohlaví je mít oddělená příčkou nebo jedno vykastrovat (velmi rychle se množí). Samotná trpí a mohou se zbytečně dožít méně, případně onemocnět. Zvukově se projevují kvikotem nebo „bubláním“, při stresu nebo nepohodlí cvakáním nebo skřípáním zuby. I na zvukových projevech lze tedy poznat, jestli máte doma šťastné morčátko nebo nespokojenou chlupatou kuličku – v tom případě prakticky žádný kvikot neuslyšíte, radostné bublání už vůbec ne. Obzvlášť u mladších morčat můžeme pozorovat i poskakování, když jsou v dobrém rozmaru. Tito drobní hlodavci nejsou agresivní, kousnout člověka mohou jen ve vzácných případech jako například při nešetrné manipulaci, záměně za potravu nebo po předchozí špatné zkušenosti (například pokud morče stříhnete při zkracování drápků, pamatuje si to a může se chtít do budoucna bránit).
Morčata jsou obecně aktivní spíše přes den, kdy nejraději jedí nebo interagují s dalšími morčaty. V mladším věku ráda běhají a zkoumají své okolí, a to včetně vyvýšených ploch. Starší jedinci už se drží spíše u země a nejsou tolik aktivní, zvědavost jim ale zůstává.
Vzhled
Všechna morčata mají stavbu těla podobnou, tedy širokou, oblou hlavu, krátký krk, širokou hruď a ramena a široký hřbet. Zadek je zaoblený, bez ocasu, přední i zadní nožky jsou krátké a rovné. Na předních packách najdeme čtyři prsty, na zadních tři. Zubů je daleko více, než se může na první pohled zdát - čtyři řezáky, čtyři třenové zuby a dvanáct stoliček – a neustále dorůstají. Tito menší hlodavci dorůstají cca 20 až 36 cm a mohou vážit v rozmezí 800 až 1 800 g, dle velikosti v dospělosti. Níže jsou typy morčat neuznaných plemen.
Irský crested není svým vzhledem tolik odlišný a výrazný. Jde o krátkosrsté plemeno, jehož hlavními znaky jsou dvě rozety hned vedle sebe na kyčlích a srst na hřbetu rostoucí ve směru od zádi k hlavě. Takže vlastně takový protisměr. Zvláštností je také vírek srsti na čele, který vypadá jako ofinka. Jinak je srst rovná. Irský crested, co se týče chovu a krmiva, nijak nevybočuje ze standardního chovu. Nemá žádné speciální nároky ani sklony k výjimečným onemocněním či vadám.
Ridgeback
Rex
Somali
Mohér
Péče a životní podmínky
Péče o morčata není nikterak náročná. Pouze u dlouhosrstých plemen je nutné věnovat každý den trochu času jejich česání a jednou za čas je umýt šamponem. Srst jinak bude suchá, plstnatá, zacuchaná a bude nelibě vonět. Pokud má dlouhosrsté morče hodně dlouhou srst, kterou si může až přišlapávat, lze ji zkrátit. Usnadníte mu tak pohyb a předejdete i možným zraněním.
Na péči o srst používejte pouze přípravky a pomůcky určené právě pro morčata nebo alespoň malé hlodavce. Jejich složení, velikost i vlastnosti jsou přizpůsobené právě morčatům a jejich srsti. Doporučit můžeme kvalitní vyčesávací hrablo Furminator nebo šampon Beaphar. Obě položky jsou jedněmi z nejosvědčenějších, jaké můžete pořídit. Především, pokud pouštíte morčátko ven nebo přichází do styku s dalšími cizími morčaty a zvířaty, nezanedbávejte antiparazitní ochranu. Před blechami, klíšťaty, komáry a dalšími parazity morčata ochrání Tickvet. Je šetrný k přírodě i zvířatům a je zcela přírodní. A co dalšího potřebujete pro péči o morče? Dostatek místa, hodně dobrého krmiva, čistou vodu a plnou náruč lásky 😊
Zdraví
U morčátka je nutné sledovat, zda pravidelně baští seno, kterým si obrušuje stoličky. Pokud ne, není možné stav stoliček zjistit doma a je nutná co nejrychlejší návštěva veterináře, aby mu byly stoličky zkontrolovány a zkráceny. Přerostlé stoličky totiž mohou vést i k poměrně rychlému úmrtí zvířátka, protože nemůže správně přijímat potravu. Jako první pomoc je dobré mít doma náhradní výživu. Tu seženete na každé veterině a můžete díky ní morčátku, které nepřijímá potravu, mnohdy zachránit život, než dojde na potřebný zákrok.
Morčátka jsou se svou žravou povahou náchylná také k různým drobným úrazům očí, můžete se setkat se zapíchnutým senem, které se rádo schovává i pod spodní víčko. Tito drobní hlodavci jsou náchylní k nadýmání, proto nepodávejte žádnou nadýmavou zeleninu (například zelí či salát).
Krmení
Morče potřebuje zejména neustálý přísun sena, které je nenahraditelnou složkou potravy. Slouží nejen k výživě, ale také k obrušování neustále dorůstajících zubů. Vhodné je také v menším množství podávat granule se zvýšeným obsahem vitamínu C, který si morčata neumí sama vyrobit.
Morčeti nikdy nepodávejte potravu ani pamlsky s obsahem obilovin, nadýmavou zeleninu, tvrdé pečivo nebo přílišné množství ovoce i zeleniny (pokud to přeženete, může vaše zvířátko trpět průjmem). Ovocem mu sice přímo neublížíte, ale obsahuje velké množství cukrů, což není žádoucí. Vhodná zelenina na přilepšení je třeba paprika, kořenová zelenina, mrkvová nať apod. Základem je opravdu seno, v teplejších měsících můžete podávat i nezapařenou trávu, pozor ale, aby nebyla znečištěná kupříkladu psími výkaly. Jako pamlsky mohou sloužit také různé bylinky. Na okus slouží větvičky ovocných stromů a doplňky bydlení z přírodního dřeva.
Platební metody
