Očkovací schéma koček

Není. Zákon v naší zemi uvádí povinnost očkování u psů, a to proti vzteklině. U koček tedy záleží jen na majiteli. Jistě řada lidí namítne, proč tedy očkovat, když to není povinné. Vakcinaci může provádět jen veterinární lékař a samotnému úkonu by mělo předcházet preventivní vyšetření. Očkovat lze jen klinicky zdravá zvířata a právě tímto preventivním vyšetřením můžete včas odhalit začínající chorobu a zahájit léčbu.

Pokud malý tygřík žije pouze v domě a nepřichází do kontaktu s dalšími zvířaty, je riziko nakažení různými nemocemi velmi malé. Bohužel existují určité nemoci, které jsou přenosné bez přímého kontaktu s jiným zvířetem. To platí hlavně pro kočičí rýmu a panleukopénii. Proto má smysl očkování i striktně domácích kočiček.

První vakcinaci lze provést už v 8-9 týdnů věku, kdy je doporučené základní očkování proti kočičí rýmě a panleukopénii. V prvních týdnech života přijímají mateřské mléko, které jim zajišťuje dostatečnou imunitu a očkování může být posunuto až na 12. týden života. U koťat odchovávaných na umělém mléku nebo u koťat od neočkovaných matek lze očkovat i dříve než v 8. týdnu. Dále následuje přeočkování za 3-4 týdny po prvním očkování. A pak záleží na dané vakcíně a nemoci. Některé se přeočkovávají každoročně, jiné stačí každé 2-3 roky. Váš veterinární lékař sestaví vhodné očkovací schéma. 

Jedná se o velmi závažné virové onemocnění. Označení kočičí mor není přehnané, často je totiž smrtelné. Šíří se velmi rychle a vyznačuje se vysokou odolností. K přenosu dochází ze zvířete na zvíře a virus může dokonce ulpět i na předmětech. Stopy viru mohou být obsaženy i v trusu a moči nemocného jedince. Virus je velice odolný proti běžným dezinfekčním prostředkům, ve vnějším prostředí může být infekční několik měsíců až let. Zničí ho teplota nad 80°C, ale až po 15 minutách.

 

První příznaky můžete pozorovat 3-9 dní po nakažení. Choroba se projevuje nechutenstvím, zvýšenou teplotou, zvracením, průjmy a mohou se vyskytnout i nervové příznaky, například třes či problémy s udržením rovnováhy. U dospělých koček může onemocnění způsobit potraty, porody mrtvých koťat či úplnou sterilitu. Nemoc není přenosná na ostatní zvířata nebo lidi, postihuje jen kočkovité, cibetkovité a medvídkovité šelmy. Očkování je jediná forma ochrany proti nakažení.

Mírný název může klamat, že se nejedná o závažné onemocnění. Ale opak je pravdou. Pod pojem kočičí rýmy se zahrnují infekce kalicivirem, herpesvirem, případně chlamydiózou. Kaliciviróza a herpesviróza jsou příčinou bezmála 90 % případů kočičích rým. Chlamydie jsou bakteriálního původu a mohou být přenášeny i pohlavně. Bez kultivace nelze původce rozlišit. Nakažení chlamydiemi může vyvolat neplodnost, potraty nebo úhyn novorozených koťat. U sajících koťat může vzniknout zánět spojivek v ještě neotevřených očích. Léčbu chlamydiózy lze velmi dobře řešit antibiotiky.

 

Kočičí rýma je vysoce nakažlivé onemocnění a může vést k zápalu plic nebo oslepnutí zvířete. Pokud není léčba zahájena včas, může mít smrtelné následky. Zvláště pro malá koťata je nemoc velmi nebezpečná. Onemocnění má často chronický charakter. I po vyléčení zvířete často zůstávají následky ve formě poškození nosní sliznice a každá lehčí infekce vyvolá výtoky z nosu. Nakažení probíhá kontaktem s nakaženým jedincem ale i nepřímým přenosem. Infikované předměty, pomůcky, ruce chovatele, i zde můžeme najít původce nemoci. Ve vnějším prostředí ale rychle hynou. Výjimku tvoří kalicivirus, který může být infekční až 4 týdny.

 

Inkubační doba trvá 2-6 dní. Nejčastějšími projevy jsou kýchání, výtok z nosu, výtok z očí a zánět spojivek. Může se objevit kombinace příznaků nebo třeba jen jeden, zde hodně záleží na původci nemoci. Lehké formy lze úspěšně léčit doma, jedná se hlavně o podpůrnou léčbu. Je nutné zajistit dostatek chutné, měkké a ideálně vlhké stravy. Lépe se polyká a zajistí příjem tekutin, dehydratace výrazně zhoršuje průběh nemoci. U těžších průběhů je návštěva veterinárního lékaře nutností.

 

Nejjednodušší prevencí onemocnění je mít kočku doma a nepouštět ji ven, kde se může potkat s nakaženými kočkami. Proti kočičí rýmě se dá očkovat, vakcinace ale nebrání infekci, pouze tlumí příznaky nemoci. Kočka tedy může onemocnět a nemoc šířit dál, průběh nemoci ovšem bude mírnější nebo bez příznaků. Je doporučeno očkovat všechny kočky, domácí i venkovní. Pokud žije kočka trvale doma, stačí přeočkování každé tři roky. U ostatních je doporučeno obnovit vakcinaci každý rok. Vakcinace proti chlamydióze nemusí být součástí všech vakcín proti kočičí rýmě, proto se dobře informujte u svého veterinárního lékaře. Kočičí rýma, psincový kašel u psů a lidská rýma mají každý jiného původce. Vzájemné nakažení tedy nehrozí.

 

FeLV neboli virová leukémie koček. O této nemoci si můžete přečíst samostatný článek tady.

Očkování koček proti vzteklině je v naší zemi u koček dobrovolné, u psů však povinné. Je ovšem nutné pro kočky cestující do zahraničí. Očkování se provádí ve věku minimálně tří měsíců. Nemoc se přenáší slinami. Příznaky mohou být velmi proměnlivé, nakažení jedinci nápadně slintají, ztrácí plachost, jsou agresivnější. Vzteklinou se můžou nakazit všichni teplokrevní živočichové, je vždy smrtelná a přenosná na člověka. 

Kromě výše zmíněných nebezpečných nemocí lze kočku očkovat ještě proti dalším méně častým nemocem. Takovým je třeba očkování proti dermatofytóze. Jedná se o kožní plísňové onemocnění. Většinou se však neočkuje preventivně, ale až když kočka onemocněním trpí. Očkování podporuje rychlejší vyhojení. 

 

Kočky je také možné nechat očkovat proti lymské borelióze. Ale protože u koček tato nemoc probíhá téměř vždy bez příznaků, má vakcinace smysl jen jako prevence nákazy dalších klíšťat v okolí bydliště. V zahraničí je k dispozici ještě vakcína proti kočičímu AIDS, u nás však dostupná není.

Obvykle po vakcinaci nevznikají žádné závažnější nežádoucí reakce. Běžnou reakcí může být lehká únava, snížený příjem krmiva a lokálně se může objevit malá boulička v místě vpichu, která během pár týdnů zmizí.

 

Závažnější reakcí je vznik kožních granulomů, což jsou zapouzdřená zánětlivá ložiska. Často musí být chirurgicky odstraněna. Případné alergické reakce se objevují do 24 hodin po vakcinaci. Pozorovat můžete otok obličeje či okolí očí, zarudlou kůži, zvracení, zvýšené slinění a ztížené dýchání. Alergenem v tomto případě můžou být inaktivované očkovací látky, častěji však problém působí pomocné složky ve vakcíně. Nejhorší lokální reakcí je postvakcinační sarkom, vyskytující se pouze u koček. Někteří jedinci nepřiměřeně reagují na tkáňové poškození v podkoží a výsledkem je nádorové bujení. Není to reakce na vakcínu jako takovou, u zvlášť vnímavých jedinců může sarkom vzniknout také po aplikaci antibiotik nebo kortikosteroidů. 

Určitě není řešením neočkovat. Vyberte pouze ty nemoci, které kočce reálně hrozí a vše konzultujte s veterinárním lékařem. V době vakcinace by měla být kočka zcela zdravá a v dobré kondici. Po samotném očkování vyčkejte v čekárně alespoň půl hodiny, případné kolapsové stavy se během této doby projeví a veterinární lékař je nablízku. Následujících pár dní kočku pozorujte a v případě jakéhokoliv problému okamžitě kontaktuje veterináře. 

 

Riziko vzniku postvakcinačního sarkomu lze omezit na minimum použitím vakcín bez obsahu dráždivých látek a vybírat k aplikaci taková místa, kde lze případné nádorové bujení chirurgicky snadno odstranit.