Historie
Perské kočky jsou jedním z nejstarších plemen vůbec. Jejich původ sahá až do míst dnešního Íránu. Kdysi se této oblasti říkalo Persie, po níž mňouci zdědili jméno. Do Evropy se tyto kočičí krásky dostaly v 17. století, a to díky italskému světoběžníkovi Pietru della Valle, který je sem z tehdejší Persie dovezl. S chovem a šlechtěním do dnešní podoby se ale začalo až později, konkrétně ve 20. století. Pokud se ji chystáte pořídit, připravte si 2 000 až 10 000 korun, což je rozmezí pořizovací ceny této šelmy.
Chování a temperament
Perské kočky mají velmi klidnou povahu, bývají dost přítulné a zrovna nemusí pobíhání venku. Takže pokud hledáte plemeno, které by vám doma dělalo radost, jsou perky pro vás tím ideálním. Navíc nemají problém s tím být samy. Ač jsou perky kliďasové a nejčastěji je najdete se někde povalovat, nelze o nich říct, že by byly vyloženě „sucharky“. Hry totiž milují, takže je majitel rozhodně nesmí ochudit o hračky a zejména pak o škrabadlo, které kočky nejenže mají rády, ale zároveň ho potřebují kvůli obrušování drápků. Patří mezi trpělivé šelmy, můžete je tedy chovat i s jinými mazlíčky, a problém nemají ani s přítomností dětí.
Vzhled
Perská kočka, která obvykle váží mezi 3,5 až 7 kg, je typická především svým huňatým kožíškem a spláclým čumákem. Charakteristické jsou pro ni také tělesné dispozice jako zavalité tělo, robustní krk, krátké končetiny a ocas. Zaoblená hlava má nízko posazené uši a typicky oranžová či měděná očka. Dlouhý hedvábný kožíšek perek se vyskytuje v celé škále barevných kombinací. Jednobarevní kočičí jedinci tohoto oblíbeného plemene mohou být černí, bílí, rezaví, modří, hnědí nebo v krémové barvě či lila.
Péče a životní podmínky
U perské kočky bývá náročnější péče o srst, kterou je nutné každý den pečlivě pročesávat. Při mytí je pak vhodné používat opravdu kvalitní šampon a kondicionér. Kožíšek je také dobré občas posypat pudrem, bude se pak méně zacuchávat.
Zdraví
Poněvadž je perská kočka šlechtěna už po staletí, objevují se u ní dědičná onemocnění, která se většinou týkají ledvin. A protože má toto plemeno krátký čenich, postihnou občas perky nepříjemné problémy s dýcháním.
Krmení
Perské kočky je vhodnější krmit jídlem kašovité konzistence. Takové velké masové kousky jsou sice lákavé, ale pro toto plemeno naprosto nevhodné. Může za to plochý čumáček, díky němuž kočičáci nabírají krmivo nejdříve na jazyk. A samozřejmě platí, že čím je potrava kvalitnější, tím je to lepší.
Platební metody
