Nu, na to není jednotné odpovědi a každý může mít svůj názor. Všichni lidi, kterých jsem se na tuto otázku zeptala, se shodli na tom, že s útuláčky je někdy více práce (zejména, když není jejich minulost zrovna šťastná), ale jejich vděčnost a láska vždy vše vynahradí.
V útulcích či záchranných stanicích máte většinou na výběr z množství psů. Malých, velkých, mladých, starých, černých nebo barevných, sem tam se objeví také zvíře s průkazem původu. Nikdo vám samozřejmě nebude určovat, které je pro vás ideální. Nicméně občas není od věci se zeptat, zejména pokud si pořizujete prvního psa. Pracovník by se vám měl pokusit poradit, který pes se k vám svým elánem a povahou hodí nejlépe. Poté už je na vás, zda nabídku přijmete či nikoli. Vždy pečlivě zvažte, zda na vámi vybraného jedince máte (ať už čas, energii, prostor či „nervy“). Vybírejte nejenom srdcem, ale také hlavou. Pokud trávíte celé dny v práci, večer máte energii maximálně na malou procházku a o víkendech třeba pracujete na zahrádce, zcela jistě pro vás nebudou vhodní nádherní, ale velmi energičtí ohaři. Pokud se necítíte jako „psí člověk“ a chcete pohodového parťáka, kterého si sice vychováte, ale rozhodně s ním nechcete běhat po cvičácích, úplně bych svůj pohled nesměřovala na teriéry. No, a pokud žijete sportem, rádi trávíte svůj čas v přírodě a aktivitě se u vás meze nekladou, tehdy si je naopak vhodné zvolit pejska, který se vám svou energií vyrovná a správně jí zužitkuje.
U malinkých štěňátek se výchova většinou neliší od výchovy štěněte koupeného od chovatele. U „puberťáků“ a starších pejsků, kteří si nezažili zrovna hezké časy, než se dostali do útulku, se již může podepisovat minulost. Přehršel energie, kterou do teď nikdo neusměrňoval, nulová poslušnost, bojácnost, kradení jídla, venčení doma… Nic z toho vlastně není neřešitelným problémem. Pejsek se jednoduše musí naučit, jak dělat věci správně. Není dobré na tuto odvrácenou stranu zapomínat.
Výrazně také doporučuji navštívit vybraného pejska několikrát ještě v útulku. Ve většině případů jde o dospělé pejsky, u kterých není příliš známá minulost a tak je opravdu dobré si vyhradit čas. Několikrát za ním zajít, pobavit se s ošetřovateli a dát si čas na rozmyšlenou, zda je opravdu toto zvířátko to, které hledáte. Možná to zní, že od adopcí skoro odrazuji, ale opak je pravdou! Bohužel jsou však ošetřovatelé a jiní zaměstnanci útulků i smutnými svědci toho, že se jim nemálo psů z adopce vrátí. Někteří i za velmi krátkou dobu.
K samotné adopci nepotřebujete nic zvláštního. Každý spolek si sice může vyžádat něco jiného, ve většině případů vám bude stačit občanský průkaz. Vždy trvejte na sepsání a podepsání darovací smlouvy (většinou vám bude předložena bez vyzvání). Některé organizace mohou požadovat adopční poplatek, což je poplatek za potřeby vynaložené na starost o dané zvíře nebo také aspoň malý příspěvek na chod organizace. Adopční poplatek se zpravidla pohybuje od 200,- po 2000,-Kč, dle náročnosti péče o pejska (případné operace.. apod.).
V dnešní době se hodně rozmáhá adopce z jiných států, kdy výběr jedince probíhá přes internet (povětšinou Facebook). Člověk má tedy k dispozici fotku/fotky psa a popis pracovníků útulku. Mnoho organizací, zejména slovenských, pak nabízí dopravu do větších měst v ČR zcela zdarma. Samozřejmě si pro pejska můžete zajet i sami. Osobně jsem měla „čest“ s oběma způsoby. Resp. poprvé, když jsem se virtuálně (a následně také skutečně) zamilovala do fenečky a jela jsem si pro ní do Bratislavy. Zaměstnanci spolku mi jí zdarma přibližovali až ke Zvoleni, jelikož měli cestu. Co vám budu říkat, pro mě, jako pro studentku, to tehdy byla velká pomoc. Nehledě na to, že fenečka tehdy alespoň neměla první cestování s novou paničkou a ještě vlakem tak dlouhé :)
Podruhé mi fenku přivezli, společně s dalšími asi šesti psy (pro jiné majitele), autem z Bratislavy do Prahy.
Darovací smlouva se podepisovala vždy na místě setkání.
A pokud právě nemůžete pomoci trvalou adopcí, zkuste mrknout na dočasnou péči. Třeba právě to pro vás bude zrovna to pravé ořechové :)
Platební metody
