Vše pro vaše mazlíčky. Tlapku na to!

Domů

226 227 586 Volejte po-pá 8:00-17:00 Doprava nad 799 Kč ZDARMA Píšeme pro vás Tlapka TV

Blog obchodu pro chovatele SpokojenýPes.cz

UKECANÝ PES_

Říkáme vám pravdu. Zvlášť o krmivech.

DO OBCHODU

Prosím se nebo si vytvořte bezplatnou registraci.

Košík 0 0

Do dopravy zdarma zbýva 9999,- Kč
0

Oblíbené položky:

0
Menu

Planetárium, moře, hory, laguny. To jsou Bobíkovy zážitky z Peru

Planetárium, moře, hory, laguny. To jsou Bobíkovy zážitky z Peru

Datum: 20.4.2020 Váš SpokojenyPes.cz

Bobík zdraví z Jižní Ameriky už po jedenácté, tentokrát konkrétně z Peru. Se svými páníčky se ubytoval u astronoma Edgarda, který je všechny vzal do planetária. Ale malý psí cestovatel si toho užil samozřejmě mnohem víc. Tak na to koukněte! :)

Zdravím z Ekvádoru do Čech dvounožkové,

máme konečně alespoň nějaké připojení k internetu, tak vám tu mohu natlapkat něco dalšího z našeho putování. Minule jsme vyprávění zakončili ve skalnatém parku s podobiznami zvířat a věcí. Z tohoto parku jsme pak jednou z vedlejších silnic zamířili opět směr pobřeží, ale tentokrát ne jen nazdařštěk, ale naším cílem byla proslulá pláň Nazca se stejnojmenným městem na jejím okraji. 

Trvalo nám to dva dny, tu jednu noc na cestě jsme strávili v kaňonu u horské řeky hned vedle silnice, naštěstí tu projelo jen pár aut za noc, takže byla černočerná tma, naprosto ideální k pozorování hvězd. Seděli jsme takhle s pánem venku asi deset minut, když se najednou jedno záhadné a zvláštně svítící světýlko rychle přehouplo přes obzor a nezvyklou rychlostí se přehnalo nad našimi hlavami a zmizelo za druhým obzorem. No, málem nám vypadly oči, jak jsme je s páníčkem valili. Koukli jsme nevěřícně jeden na druhého a pozorovali, jestli se to světýlko zase neobjeví. Nevím jak pánovi, ale mně po kožíšku přebíhal hrozný mráz, bylo to opravdu zvláštní a hrozně rychlé, chtěl jsem radši zalézt k paničce do dodávky pod deku, tohle na mě není. Pán ještě chvíli pozoroval obzor a šel naštěstí také. Uvnitř auta jsme všechno nadšeně vyprávěli naší paničce, ale měla z nás jen srandu a pořád na nás pak dělala vtípky s ufonama, že už si pro nás letěj.

Ráno máme už nacvičené a po vydatné snídani se spoustou upuštěných drobků a odkrojků si to frčíme blíže a blíže mystické Nazce. Byl to opět sjezd z výšky 4 000 m do nějakých 500 m, serpentiny už máme všichni naučené, já obzvlášť, musím stát řádně rozkročený a vybírat zatáčky a hlavně doufat, že nám nepoběží něco přes cestu. Sice mám popruhy i pás, jenže né vždycky se mi to chce celé nasazovat. No, však to znáte. Takže když to zapomenu a brzdíme, přepínám packami rádio :) Cesta odsypává jak roztržený pytel granulí a odpoledne už parkujeme na kraji městečka Nazca u domu jednoho Peruánce. 

Jmenuje se Edgardo a je astronom, pracoval přes třicet let na planině Nazca, kde opečovával a objevoval legendární obrazce. Vítáme se s ním a hned nás zve k němu domů. Tam nám všechno ukazuje a říká, že se máme chovat jako doma. Těším se na nějaké psí kamarády, ale Edgardo žije sám. I proto také nabízí ubytování, nebo bezpečné parkování u něj před domem s možností využití sprchy, kuchyně, pračky a společné místnosti s internetovým připojením pro všechny projíždějící cestovatele. Byli jsme tam i bez psích kamarádů v sedmém nebi, byla to úleva si opět trošku odpočinout po tolika dnech na čtyřech kolech. Seznámili jsme se u Edgarda také s Mexičanem Angelem a Peruánkou Tani, moc milými mladými lidmi, kteří stejně jako my využili Edgardovy pohostinnosti a přechodně u něj bydleli. 

Edgardo byl moc milý, vždycky byl hrozně rád, když jsem s páníčky přišel ráno z auta a hned mě drbal a vyptával se, jak se mám, a mohl jsem si ležet na gauči, jak jsem chtěl. Byl to ráj. Na oplátku za pohostinnost jsme dvakrát uvařili oběd pro všechny, nejdřív naše proslulé bramboráky, které já teda nejím, a pak už můj oblíbenější guláš. Sice zas jen bramborový, ale stejně tuuze dobrý. Na vyblizování talířů nejlepší! Všem opravdu velmi chutnalo a dostali jsme dokonce pochvalu v podobě zařazení české kuchyně na druhé místo v žebříčku hned za peruánskou kuchyni, na kterou nedá Edgardo nijak dopustit. I tak ale velká pocta a úspěch, všichni se oblizovali až za ušima snad víc než já, když se oblizuju :)) Byli jsme také na přednášce, kterou Edgardo pořádá v malém planetáriu ve městě. Bylo to moc pěkné, pustil nám to dokonce v angličtině, kterou už znám ze Skotska, takže jsme se dozvěděli spoustu informací o slavné planině Nazca. Viděli jsme také nějaké tajné obrázky a videa z dronů i jeden z teprve nedávno objevených obrazců – mystické bytosti, my si ho pojmenovali na aliena, opravdu vypadal velmi cize, až mi z toho zas běhal mráz v kožíšku.

U Edgarda jsme si odpočinuli tři noci a vypravili se dál, směr k moři. Spali jsme na plážích a podobně, už jsem si začal dokonce na tu slanou vodu pomalu zvykat, ale koupání nám neumožňovala buď pořád hodně studená voda, vyplavené medúzy nebo již tradiční nepořádek. Ale blížili jsme se severním směrem k dalšímu vytyčenému cíli, přejeli zpět do hor a ocitli se v podhůří Cordillera Blanca, národnímu parku Huascarán.

Hned první noc jsem nám vyčmuchal krásné místečko na spaní, bylo tam v noci příjemně chladno a hlavně bezpečno. Ráno jsme navíc vyrazili na procházku k lagunám, kde bylo spoustu různých ptáků. Mohl jsem si s nimi hrát snad hodinu. Pokračovali jsme přes město Huaraz, kde teda tuuze páchlo, fuuj, nerad čenichám smog. A tady v Jižní Americe to je většinou ve městech fakt strašné. Nakonec jsme tam v tom městě strávili celé odpoledne běháním po úřadech, museli jsme si nechat prodloužit pojištění na auto. No, stejně se nám to nepovedlo, ale aspoň jsme nakoupili nějaké zásoby, psí dobrůtky a připravili se tak na nadcházející tůru. Chystali jsme se totiž na věhlasný a proslulý Santa Cruz trek, moc jsem se těšil, budeme asi pět dní spát jen venku ve stanu a chodit po horách.

Chtěli jsme původně jít ještě na trek k laguně 69, ale po dvou kilometrech na hrozné cestě, kdy jsem myslel, že si vyklepu všechny zuby z huby, jsme to otočili a jeli rovnou směr městečko Caschapampa k začátku proslulého treku. Cesta tam byla také jedna z těch kodrcavých, ale rozhodně to nebylo tak strašné. Po deseti kilometrech jsme zaparkovali u jedné moc milé rodiny přímo na jejich terase, kde nám auto hlídalo jedno rozkošné štěňátko a další jedna fenka, snad máma od toho štěňátka. Oba byli moc milí, štěňátko si chtělo pořád hrát, ale já byl tak ospalý z toho kodrcání, že jsem zalezl a spal, dokud nebylo všechno sbalené a my se vydali do hor na cestu.

Byla to nádhera, mohl jsem si běžet, kam jsem chtěl, jen jsem se musel držet stezky, což pro mě s mým čichem není žádný problém. Tééda, štěknu vám, že tam žilo zvířat, potkali jsme spoustu krav s telátky, osly, muly, koně, několik pejsků, včetně té fenky, co byla dole u baráčku. Prostě se vydala do hor také a šla, dokud nepotkala nějaké turisty, se kterými pak šla nazpátek. Prý je to nejlepší si jen tak běhat horami, musel jsem jí dát za tlapku, že ano, byla to nádhera. 

První den jsme zvládli necelých deset kilometrů s převýšením asi 900 m, já to dal levou zadní tlapkou a páníčci kupodivu také. Teda až na ten déšť poslední dvě hodiny k tábořišti, promrzli jsme v dešti všichni skoro na kost a stan stavěli v sedm večer už prakticky ve tmě. Vím moc dobře z předchozích výprav, k čemu takový stan je. Takže okamžitě, jak jsem ho spatřil, už jsem se nemohl dočkat na bezpečný a suchý pelíšek. Joo, byl postavený za chvilku, páníčci to už mají nacvičené :) A já po vysušení nějakou taškou, protože mi zapomněli vzít ručník, se mohl ráchat ve spacácích a málem jsem pak prospal i večeři, jak hluboko jsem se zavrtal.

Následující den se zase šlo, dopoledne bylo nádherné počasí a my stále pomalu stoupali. Potkali jsme další zvědavé kravičky, které se dokonce jednou seřadily a šly v řadě za mnou. No štěk, opravdu jo, asi pět kraviček. Jenže moc nevím, co chtěly, byly docela dotěrné a jednou mě dokonce jedna nabrala zezadu čumákem, až jsem snad metr popoletěl. Tak jsem jim prostě utekl do křoví, počkal na pány a šel radši s nima. Bylo tam spousta vodopádů a spousta čerstvé studené vody, kterou jsme všichni mohli pít podle libosti. Navečer už mě bolely trošku tlapky, ušlapali jsme asi 16 km a vystoupali dalších 300 m. To jsem ještě nevěděl, že to nejlepší i nejhorší nás čeká den další. 

Ráno jsme si všichni dali snídani, chvíli si odpočli a začali stoupat. Věci jsme si nechali ve spacácích, hned za stanem totiž začínal poslední úsek cesty. Byla to pěšina vedoucí strmě vzhůru, posledních necelých pět kilometrů s převýšením asi 800 m. Zvládli jsme to asi za dvě hodinky, a musím štěknout, že ten jazyk na vestě za to stál. Byl to úžasný výhled na okolní hory pokryté ledovci a sněhem. Byla to nádhera, až se mi tajil dech. Ještě víc se mi zatajil, že tam v té výšce 4 750 metrů jsem vyčmuchal noru nějakého zvířete. Byla opuštěná, ale stejně jsem tam něco cítil. Potvrdil mi to i odněkud se zjevivší pejsek. Ahaa, přišel z druhé strany pasu, prý to tam je také moc pěkné, ale tahle strana je hezčí. Chvíli jsme tam laborovali, co to mohlo být za zvíře, ale po pár minutách musel ten pes zas běžet. Měli se svým pánem na starost náklad asi na šesti mulách, co vezli přes tenhle horský pas k tábořišti, kde byl i náš stan. Štěkli jsme si na pozdrav a já šel za páníčky, kteří už se pomalu připravovali na cestu nazpátek. Dolů to frčelo, až mi skoro nestíhaly kmitat tlapky, ale věděl jsem, že nás čeká teplý oběd, takže jsem tu moji smečku vedl dolů hlava nehlava. Mmm, dostal jsem spoustu těstovinek, prý musím mít sílu na cestu zpátky. A taky že jo, ještě ten den jsme ušli dalších snad deset kilometrů. Už mě fakt tuze bolely tlapičky a navíc pršelo a byl jsem zas zmrzlý, už se mi to přestávalo líbit, a tak na každém místě, kam by se vešel stan, jsem protestanstky zastavil a toužebně koukal po stanu a ukazoval na ten krásný plácek, jenže ne a ne a nakonec přeci ano. 

Zastavili jsme u jednoho tábořiště, co si páníčci vyhlédli už cestou nahoru. Byli tam ubytováni další dvounožkové, docela jsme koukali, protože jsme potkali pouze pár lidí a jednu velkou skupinu. Ale byli moc milí a dali nám i nějakou sůl, která nám už došla. Jo a byly tam taky krávy zlodějky, normálně nám chtěly ukrást tašku z batohu a odpadkový koš, musel jsem to neustále kolem stanu hlídat, což mě moc bavilo. Byli jsme dlouho vzhůru, tulili jsme se s páníčky ve stanu a bylo nám moc pěkně. Sice unaveně, ale krásně. 

Další den už jsme jen sestupovali a musím si packnout, že ač jsem toho měl dost, statečně jsem to celé ušel až k našemu autu. Zbytek dne si už moc nepamatuji, protože jsem spal a spal a spal. Další den také, ale páníčci moc nezaostávali a spali také více. 

Dojeli jsme zase k moři a našli krásnou a bezpečnou pláž, kde jsem si mohl běhat, jak jsem chtěl. Dokonce jsem jednou skočil omylem do moře. Noo, ono teda to moře skočilo na mě, moc jsem nepochopil, jak to udělalo, ale bylo to nakonec osvěžující v tom vedru. Strávili jsme tam dvě noci a dvě noci na další pláži dál na severu. Měl sem tam spoustu kamarádů, se kterými jsem se dělil o granule. Prý nemají domov, tak jsem jim alespoň zpříjemnil pár dní.

Páníčci mi říkali, že musíme začít trochu spěchat, že hrozí nějaký virus a že nechtějí zůstat zavření v Peru, takže jsme se během dalších dvou dní posunuli až k ekvádorským hranicím. Jelikož jsme spěchali a věděli, že Ekvádor je pohodová země, prostě jsme to prubli bez vyřizování psích papírů a ejhle, nic se nestalo. Žádné prohlídky auta se nekonaly, všechny papíry vyřídili páníčci během půl hodiny a my byli v Ekvádoru. Já si tak mohl přidat další zemi na můj psí seznam.

O našem ekvádorském putování a o tom, jak jsme si poradili se zákazem cestování a kde jsme nakonec skončili po uzavření Ekvádoru, vám povím příště, moji Spokojení psové. Máte se na co těšit.

S tlapkou na pozdrav

Váš Bobík

Seznam doporučených produktů

Brzy bude dobře, nebojte! Ale napřed čtěte...

Potvrzuji, že moje domácí zvíře bylo vyšetřeno veterinářem, který na základě stanovené diagnózy doporučil užívání tohoto produktu.

Přečetl(a) jsem si a beru na vědomí, že pokud moje domácí zvíře dostává toto krmivo, doporučuje se nejméně jednou za 6 měsíců konzultovat užívání s veterinářem.

Přečetl(a) jsem si a beru na vědomí, že pokud se stav mého domácího zvířete při užívání tohoto produktu jakýmkoli způsobem zhorší, je třeba vyhledat okamžitou veterinární konzultaci.

Souhlasíte se všemi body?

Pro pokračování v nákupu si prosím přečtěte text výše a zaškrtněte ANO.

Ve vašem košíku nic není. Napravíte to?

PES KOČKA OSTATNÍ VET.DIETY

Potřebujete poradit? Blogujeme... Raději videa? Znáte Tlapka TV? Plemena / rasy psů

Odběr novinekChcete pravidelné novinky mailem?

E-mailový zpravodaj posíláme zdarma.
Pokyny pro zrušení zasílání naleznete v každém číslu zpravodaje.

Rychlý pesNOVINKA

Rychlý pes je naše vlastní rozvážková služba po Praze a okolíDORUČENÍ ZAKÁZKY V DEN OBJEDNÁNÍ.

226 227 586 — Potřebujete pomocnou tlapku? Jsme tu pro vás. Pondělí až pátek 8:00 — 17:00

Tím nejlepším oceněním je váš zájem!

  • 1. místo
  • 1. místo
  • 1. místo
  • 1. místo Chovatelství
  • Celkový vítěz