Historie
Popelář byl vyšlechtěn poměrně nedávno, pravděpodobně v dobách, kdy se v domácnostech začaly objevovat první nádoby na odpad a pes již patřil k poměrné běžnému inventáři obydlí člověka. Plemenu se nejprve dařilo více ve venkovských oblastech, protože jeho přínos pro takový typický statek či usedlost byl značný. Postupem času se začalo rozšiřovat i do měst, kde sice nemá k životu tak výborné podmínky, ale netrvalo dlouho a přizpůsobilo se.
Chování a temperament
Popeláře najdete všude tam, kde se nachází něco „nepotřebného“. Ať je to poslední kolečko salámu, nedostatečně vyprázdněná konzerva nebo slupka od banánu. Prověřit musí vždy vše, co najde. Pokud dlouho nic nenachází, začne prohledávat veškeré nádoby na odpad, ke kterým má přístup. V bezpečí tedy není ani koš v koupelně, na to pozor!
Toto plemeno není ve své podstatě agresivní, ačkoliv jeho mohutnější vzhled by tomu napovídal. Dovede být ale tvrdohlavé a lze ho lehce urazit, pak je schopné klidně několik hodin trucovat. Je nutné se mu věnovat a občas být trochu nepořádný, třeba u jídla trochu drobit na sedačku a nechat ho to uklidit, to mu udělá radost. Fascinují ho zvuky, z toho důvodu je nutné pořizovat hračky, které zvuky vydávají. Osvědčené jsou také hračky, které lze něčím naplnit, ať už to jsou různé míčky na pamlsky nebo Lickimatky.
U popeláře občas bývá problém s obezitou, ve všech svých variantách má sklony k tloustnutí, je tedy vhodné zařadit mu do programu pravidelný pohyb, případně psí sport. Jeho výběr závisí na tom, co zrovna ten váš popelář raději uklízí – pokud např. tekutiny, možná se raději vyhněte častějšímu plavání, aby neměl tendence všechnu vodu vypít.
Vzhled
Vzhledem se jeden popelář může od jiného popeláře poměrně lišit. Společný je jim ale vždy větší vzrůst a mohutnější stavba těla. Uši jsou spíše menší, ale velmi bystré, oči bývají hnědé. Srst bývá huňatá, ale může být krátká i delší. Barevná škála je u tohoto plemene opravdu široká, můžete mít tedy bez obav o jeho původ doma popeláře bílého, šedého nebo i černého s pálením.
Péče a životní podmínky
Z popeláře uděláte téměř spokojeného psa v momentě, kdy se mu u vás dostane kvalitní stravy, dostatku pohybu a podnětů. Kvalitní stravou máme na mysli i to, že ty konzervy pořádně vyberete, než je vyhodíte, jinak se vám obloukem vrátí zpátky na psím čenichu. Nepřehánějte ale množství, u popeláře opravdu platí „všeho s mírou“. Pohyb je potřeba zařadit do psího programu pravidelně, zkuste najít nějaký psí sport nebo aktivitu, která bude bavit oba. Třeba u mushingu je velká šance, že popelář alespoň na chvíli zapomene na své poslání. Tohle plemeno nemá rádo, když se mu nevěnujete. Povídejte si s ním, zabavte ho, unavte ho a ono pak bude tolerantnější i k nepořádnějším členům domácnosti. Vyplatí se pravidelné čištění zubů, srst je potřeba pravidelně vyčesávat jen, pokud máte doma zrovna dlouhosrstou variantu.
Zdraví
Popeláři se občas může stát, že strká tlapky nebo čenich, kam nemá, takže hlídejte hlavně drobnější i větší zranění nebo oděrky. S chrupem také může nastat problém, ale pokud budete pejskovi pravidelně pomáhat s ústní hygienou, nemusí k ničemu dojít. Pro vyrovnanou psychiku potřebuje toto plemeno dostatek pozornosti a pouze vaše přiměřené naštvání potom, co objevíte prověřený odpadkový koš. Nemůže za to, má to v povaze, tak to mějte na paměti a moc se na něj nezlobte. Za nějaké psí kamarády bude popelář rád, ale je to ve své podstatě samorost, takže jich nemusí být mnoho.
Krmení
Krmte střídmě. U popeláře si totiž můžete být jistí, že obsah misky spořádá do posledního drobečku, regulovat množství tedy musíte vy. Pes to není vybíravý, takže není ani příliš náročný, plná miska kvalitní stravy v pravidelných intervalech je postačující. A za popeláře ještě prosíme, dostatečně vybírejte i případné vaničky a podobné obaly, nejen už zmiňované konzervy.
Platební metody
