Historie
Tak dlouhou historii by leckteré plemeno mohlo krysaříkovi závidět. Už v období osmého století byli ve střední Evropě chováni podobně vypadající psi. Jak už název napovídá, měli krysaříci ve středověku zcela jinou roli než dnes. Tehdy byli chováni, aby lidská obydlí zbavili drobných hlodavců a krys. Krysaříci byli doma nejen v obydlích chudých, ale své místo měli také u dvora a šlechty. Pražský krysařík byl mezi šlechtou často dáván darem, jako projev pozornosti, úcty nebo odpuštění. Mezi jeho majitele v minulosti patřili například císař Karel I. Veliký, polský král Boleslav II., francouzský král Karel V., císař Rudolf II. a mnozí další. V 19. století však začal vlivem historických událostí zájem o krysaříka upadat a krysařík, nebo také ratlík, jak se mu běžně říkalo, se stal společníkem především prostých lidí. Do popředí zájmu se postupně dostával stále populárnější německý trpasličí pinč a krysařík zažíval nejkrušnější období své historie. Ve 20. století však čeští kynologové učinili rozhodnutí pokusit se o obnovu tohoto národního plemene a zachovat jej i pro další generace. Díky tomu se s pražským krysaříkem můžeme potkávat i dnes a je dobrou zprávou, že obliba tohoto malého pejska neustále roste.
Chování a temperament
Pražský krysařík má skvělé předpoklady být chován jako mazlíček. Je přirozeně poslušný, věrný, oddaný, láskyplný, milující, veselý a hravý. Se členy své rodiny si utváří silné pouto. Řada majitelů je na svého psa tak vázána, že ho bere všude sebou a nezřídka si berou svého krysaříka i do práce, pokud to ovšem situace umožňuje. Vůči cizím lidem je krysařík přirozeně ostražitý, ale nikdy nebývá agresivní. Malá plemena mívají sklon k uštěkanosti. Krysařík je tak trochu výjimkou, protože většinou neštěká bezdůvodně, ale je pravdou, že pokud ho necháte zahálet, bude se nudit a pak se může stát, že bude svou nudu zahánět štěkotem. Je proto dobré vymyslet pro svého psa nějaké pravidelné aktivity nebo cvičení, které ho zabaví. Díky tomu, že je krysařík velmi inteligentní a chápavý, lze s ním provádět celkem cokoliv a najít pro něj odpovídající zábavu není žádný velký problém.
Vzhled
Pražský krysařík je malý hladkosrstý pes s kompaktní stavbou těla. Hlava má typický hruškovitý tvar. Středně velké tmavé oči jsou posazeny široko od sebe. Velké uši jsou nasazeny vysoko na zadní straně lebky a bývají neseny vztyčené. Přiměřeně dlouhý krk je elegantně klenutý. Tělo je kompaktní s mírně vtaženým břichem. Ocas je nasazený na úrovni hřbetní linie a bývá ponecháván v přirozené délce nebo může být kupírovaný. Končetiny jsou rovné, pevné a dobře osvalené. Pražský krysařík má srst ve dvou délkách. Srst je buď krátká, hustá, lesklá a přiléhající po celém těle, nebo je polodlouhá s delšími praporci na uších, končetinách a ocase. Nejčastější zbarvení je černá nebo hnědá se znaky, ale přípustná je i žlutá s pálením, červená nebo merle varianty uvedených barev. Pražský krysařík má kohoutkovou výšku 20-24 cm a v dospělosti dosahuje hmotnosti okolo 2,5 kg.
Péče a životní podmínky
Pražský krysařík je výborným městským psem. Skvěle se přizpůsobuje životu v bytě, kde se chová klidně a na rozdíl od mnoha jiných malých plemen je tichý a nebývá uštěkaný. Navzdory své velikosti je velmi činorodý a potřebuje nejen pravidelné zaměstnání, ale také odpovídající dávku pohybu. Je to takový malý milovník přírody a má rád pobyt venku. Protože je učenlivý, zvládá mnoho cviků a příkazů a klidně s ním můžete provozovat agility, freestyle nebo obedience. S dětmi vychází dobře a stejně dobře vychází s dalšími zvířaty v domácnosti. Venku na procházkách však může uplatnit své lovecké pudy a honit hlodavce nebo veverky.
Srst je téměř bezúdržbová a vyžaduje jen minimální péči. Stačí ji občas vyčesat, očistit vlhkým ručníkem a v případě potřeby psa vykoupat. V zimě je potřeba chránit proti chladu nejen tělo krysaříka, ale také jeho velké uši, které mohou v mrazech omrzat. Proto je vhodné je v zimním období před procházkou namazat vazelínou, nebo zimním krémem.
Zdraví
Pražský krysařík je sice malý, ale velmi odolný pes, který ve větší míře netrpí dědičnými nemocemi. I u něj však v průběhu života může dojít k výskytu některých chorob. Objevit se může luxace pately, nemoci zubů a dásní, hypotyreóza, epilepsie nebo různé formy alergie. V horkých letních dnech by psi neměli trávit hodně času na slunci, aby nedošlo k jejich přehřátí a měla by se věnovat větší pozornost dostatečnému přísunu čisté vody.
Platební metody
