Evi, tobě dělá doma společnost roztomilá kočičí štramanda. Ale nemáš ji úplně dobrovolně. Prozraď, jak se k tobě dostala?
Přesně tak, nečekaně k nám přibyla naše kočičí krasavice Mňouk. Přítel šel jednoho dne vynášet odpadky a u popelnice potkal dospělou vyhladověnou kočičku, která ho pronásledovala a šla s ním až do bytu, kde ji nakrmil. Mysleli jsme si, že někomu utekla, navíc máme morčátko a přítel alergii, tak jsme si říkali, že to bude jen dočasná záležitost. Ale po pátrání se o ni nikdo nepřihlásil, morčátko i přítel přežili, tak je teď náš největší miláček a střed celé domácnosti.Vím, že jsi z ní ze začátku nebyla úplně nadšená. Jak vypadalo vaše počáteční soužití?
Já jsem pejskař a kočky jsem nikdy moc nemusela. Měla jsem ještě v té době na Moravě u rodičů svého šestnáctiletého mini jorkšíra Astičku, na pejscích se mi prostě líbí, že svoje páníčky opravdově milují, kdežto kočky pro mě byly dost sobecká stvoření. Ale u Mňouka jde poznat, že má takovou milou, hloupoučkou povahu a vůbec není tak zákeřná, jak jsem si o kočkách myslela.
Pokud si dobře pamatuji, tak jste ji i lovili pod popelnicí?
To mi ani nepřipomínej! Mňouka jsme našli jako nevykastrovanou a někde jsem četla, že se má počkat do mrouskání. A spolu s ním přišla i série kočičích útěků. Z bytu nám utekla asi čtyřikrát, a to opravdu kudykoli, co to šlo. Vyskočila z balkonu, prorvala síťku na hmyz a vylezla oknem a jednou se dokonce ve tři v noci snažila proskočit ventilačkou, v půlce se ale zasekla. Naštěstí se nám ji pokaždé podařilo najít. Vylepovali jsme letáčky a kolem druhé hodiny ráno, když bylo ticho, chodili po okolí a naháněli kočku. Jednou jsme ji našli v parku, jednou přelézal přítel plot mateřské školky a jednou zaběhla pod kontejner. Navíc jsme se díky ní seznámili se všemi sousedy, které jsme opětovně prosili, jestli můžeme nahánět na jejich zahrádce kočku.
V době, kdy jsme našli kočičku, už mi onemocněla Astička, která byla mým nejmilovanějším zvířátkem. Bohužel nás po šestnácti letech opustila, tak jsem brala Mňouka jako takovou citovou záplatu. Postupem času jsem si ji zamilovala. Dokonce dělá některé věci stejně, lehá si v noci vedle mě, přitiskne se a opře o moji ruku, jako to dělávala Astička.
Bylo těžké ji naučit základním návykům, když ji nemáte od malička?
My ji našli už jako dospělejší kočku, ale uměla chodit na kočičí záchod a škrábat se o škrábátko. Nic dalšího se nám ji naučit nedaří, ale je pravda, že jsme nedůslední a málo přísní učitelé.
Předtím si kočku neměla. Překvapila tě něčím?
Hrozně mě překvapilo, kolik času kočka prospí. Ta naše klidně dvacet hodin. Je to občas takový oživlý plyšáček, co se občas protáhne, zamňouká a pět minut denně je hyperakční. Taky jsem si kočky v bytě představovala jako "ničiče" nábytku, ale opak je pravdou, zatím nepřevrhla ani skleničku.
A já myslela, že je spíš hravá...
To je, ale jen po omezenou dobu. Většinu dne prospí. Na pár hodin je vzhůru, a to je hyperakční. Pobíhá po celém bytě a navíc je na kočku poměrně hlučná, takže když utíká, docela dost dupe. Na jedné Movie night, kde si zveme pravidelně kamarády a koukáme na filmy, párkrát takhle přeběhla bytem a jedna z kamarádek pronesla, že to není kočka ale kůň.
Viděla jsem videjko na Instagramu, jak ti hezky masíruje záda. To se docela hodí...
To bylo vážně skvělé! Přišla jsem z natáčení absolutně rozlámaná, lehla si na gauč se slovy: „Mňoučku, mě všechno bolí.“ A ta sladká kočička mi vážně tlapkami přecupitávala po zádech, jakoby mě masírovala.
To je, ale jen po omezenou dobu. Většinu dne prospí. Na pár hodin je vzhůru, a to je hyperakční. Pobíhá po celém bytě a navíc je na kočku poměrně hlučná, takže když utíká, docela dost dupe. Na jedné Movie night, kde si zveme pravidelně kamarády a koukáme na filmy, párkrát takhle přeběhla bytem a jedna z kamarádek pronesla, že to není kočka ale kůň.
Viděla jsem videjko na Instagramu, jak ti hezky masíruje záda. To se docela hodí...
To bylo vážně skvělé! Přišla jsem z natáčení absolutně rozlámaná, lehla si na gauč se slovy: „Mňoučku, mě všechno bolí.“ A ta sladká kočička mi vážně tlapkami přecupitávala po zádech, jakoby mě masírovala.
Jsem taky spíš pejskař, ale musím uznat, že Mňouk vypadá opravdu nádherně. Zjišťovala sis, co to je za rasu? Docela se divím, že taková kočka byla na ulici…
Já jsem si zprvu také myslela, že je to nějaká šlechtěná rasa, ale nakonec to asi je klasická kočka evropská. Jak jsme ji našli, mysleli jsme si, že někomu utekla. Vyvěsili jsme inzeráty, sami koukali na inzeráty vystavené, donesli ji na veterinu, jenže neměla čip ani nebyla kastrovaná. A když se nikdo neozval, už jsme ji měli tak rádi, že i když má přítel alergii, nemohli jsme ji dát do útulku.
Mňouk nám leze nad postel, kde máme vyskládanou kolekci plyšových smutných koček. Když si mezi ně lehne, ani nejde poznat, že není jedním z plyšáků. Hraje si tak, že se ráda schovává za klavír a „číhá“, až projdu, aby mi chňapla po noze. A miluje koupelnu. Vždycky, když se koupeme, vyskočí na vanu a zůstává na jejím okraji, dokud se nevykoupeme. Potom se do ní natáhne, namočí si přední tlapky a seskočí ven.
Čím ji vůbec krmíš?
Kombinujeme dva druhy granulí a každý den sní kapsičku, nejlépe hovězí, sem tam kočičí pamlsek. Co mě ale překvapilo, je nejen to, že po mně Mňouk vůbec neloudí, takže se můžu v klidu najíst, ale také to, že když jí dám do mističky jakýkoli zbytek jídla, nesní to. A to třeba ani něco tak dobrého, jako jsou kousky masa z kebabu.
Doma máš ještě morčecí slečnu. Nebála ses kvůli ní přibrat kočku do party?
Morčecí slečnu Zázvora mám už čtyři a půl roku, je to úplné zlatíčko. Určitě jsem se bála, jak se s Mňoukem snesou, a kdyby ne, kočička by měla smůlu. Ale Zázvor je odolné morče a přežil se mnou za tu dobu ledacos, včetně tří stěhování, takže ho nějaké kočka nemohla rozhodit. Pro Mňouka je Zázvor něco nesmírně zajímavého, kouká na něj místo televize, ale nijak na něj naštěstí nedoráží. Hned na začátku si Mňouk zalezl k morčátku do výběhu, ustlal si vedle něj a oba spokojeně spali. Stali se z nich kamarádi, co si dělají společnost navzájem, když není nikdo doma.
To jo, obě se mají moc rády. Vůbec to nechápu, ale jsem za to moc ráda! Často jsme na natáčení i celý den, tak si myslím, že jsou rády, že si můžou dělat navzájem společnost. Mňouk si hrozně ráda lehává k Zázvorově výběhu, a protože jsou obě velké spáčky, tak vedle sebe usnou a spí.
Morčátko je Zázvor, kočka Mňouk. Jak si přišla zrovna na tato jména?
Bydlela jsem se spolubydlící, která měla králíčka Mrkvičku a zdálo se mi to úžasné! Říkala jsem si, že pokud bych měla zvířátko, vybrala bych něco podobného. Když jsem dostala morčátko, které navíc bylo celé zrzavé, bylo jasno. Anglicky totiž ginger znamená zázvor i zrzek. Mňouk měl vybrané přítelovo vysněné jméno pro kočku, kterou si kvůli alergii nikdy nepořídil. Když si k nám ale nakonec přeci jen jedna cestu našla, jméno bylo víc než jasné.
Ty i tvůj přítel máte rodinu mimo Prahu. Máte tedy nějak rozdělené hlídání, když jedete pryč? Nebo berete zvířectvo s sebou?
Naše zvířátka přesuny nesnáší, tak je bereme s sebou jen na Vánoce, já Zázvora do Moravského Krumova a přítel Mňouka do Ostravy. Jinak se snažíme střídat v hlídání tak, aby byl o víkendu vždycky alespoň jeden z nás doma.
Platební metody
