Historie
První zmínky o kočkách podobajících se dnešním siamkám pochází již ze 14. století z oblasti Siamu, území dnešního Thajska. Siamské kočky patří k jedněm z nejstarších plemen, chovaly se ve šlechtických rodinách a na královském dvoře.
Do Evropy se dostaly ve druhé polovině 19. století, kdy je siamský panovník daroval britskému konzulovi. Tehdy se však od dnešního standardu siamských koček značně lišily. Byly zavalitější, měly deformovaný ocas a často šilhaly. Dříve bylo zalomení ocasu a šilhání považováno za žádoucí znak plemene, ale dnes jsou již tyto znaky nechtěné a považované za vadu.
Chování a temperament
Siamské kočky jsou velmi energické, zvídavé a hlučné. Počítejte s tím, že vám budou asistovat při každé činnosti v domácnosti a vše komentovat. Vyžadují hodně pozornosti a rády jsou jejím středem. Jsou velmi silně vázané na svého nejbližšího člověka, neměly by zůstávat často samy. Jsou hravé a velmi inteligentní. Není výjimkou, že se naučí chodit na vodítku a také aportovat. Z toho důvodu o nich můžete slyšet i to, že mají povahu podobnou psům.
Vzhled
Díky svému vzhledu jsou siamské kočky velmi sympatické. Mají extrémně štíhlé protáhlé tělo a dlouhé nohy. Štíhlá postava je navíc podpořena krátkou srstí bez podsady. Přesto je tělo pevné a svalnaté. Vyznačují se typickým zbarvením srsti, která je krémová s tmavými znaky v obličeji, na tlapkách a ocasu. V dnešní době existuje již více možných zbarvení, včetně čistě bílé siamky bez znaků. Nejedná se však o albíny, bílé siamské kočky musí mít modré oči. Koťata se vždy rodí čistě bílá a až do tří let se postupně zbarvují.
Hlava má podlouhlý trojúhelníkovitý tvar, uši jsou velké a také trojúhelníkovitého tvaru, opticky prodlužují hlavu. Oči mají šikmo posazené, mandlového tvaru a intenzivně modré barvy. Dodávají kočce na orientálním vzhledu. Nos je dlouhý a rovný, linii čela prodlužuje bez zlomu. Ramena a bedra mají siamské kočky stejně široké, záda jsou silná a zadní nohy delší než přední. Ocas je tenký a na konci zašpičatělý. Váhově se siamské kočky pohybují v rozmezí 2,5 až 5,5 kg, řadí se tak mezi středně velké šelmy.
Péče a životní podmínky
Siamská kočka je velmi náročný mazlíček vzhledem k její povaze a neustále potřebě být ve společnosti. Samota ji stresuje, takže se nehodí pro plně zaměstnané chovatele. Vzhledem ke krátké srsti bez podsady je naprosto nenáročná v péči o vzhled. Postačí jednou týdně kartáčovat.
Zdraví
Siamky patří mezi zdravější plemena, avšak i u nich se můžeme s nějakým onemocněním setkat. Vzhledem k predispozicích k šilhání se objevují zdravotní problémy s očima, které v některých případech mohou vést až ke slepotě. Mohou se vyskytnout genetická onemocnění srdce, metabolické poruchy či poruchy nervového systému. Tyto zdravotní komplikace mají pravděpodobně na svědomí recesivní geny, které se šířily v počátku šlechtění. Dědičná onemocnění jsou i HCM (hypertrofická kardiomyopatie) a GM1 (gangliosidóza). HCM je srdeční onemocnění, které způsobuje zhrubnutí srdečního svalu a zvětšení levé komory. GM1 je tzv. lysozomální (střádavé) onemocnění, které se projevuje třesem hlavy a omezenou pohyblivostí zadních nohou. Dochází k němu pouze v případě, že jsou oba rodiče nositeli a objevuje se u koťat ve věku tří až šesti měsíců. Obě onemocnění jsou známa a můžete se jim vyhnout koupí kočky od zodpovědného chovatele.
Krmení
Potrava by měla obsahovat zvýšený podíl bílkovin z důvodu štíhlé postavy. Kupujte kvalitní krmení, siamky mohou mít citlivý žaludek.
Platební metody
