Historie
Čuvač není jediným bílým pasteveckým psem. Bílá barva byla pro pastýře praktická, protože pes byl i na větší vzdálenosti dobře vidět a nehrozilo, že by si jej pastýř spletl s vlkem a omylem ho zastřelil. Slovenský čuvač vznikl v horských oblastech Slovenska a protože se mnohdy jednalo o značně odlehlé místa, byl zde chován v podstatě čistokrevně. Díky turistům a návštěvníkům hor, kteří jej při svých cestách potkávali a někdy si sebou domů odnesli štěně psa, se dostal do údolí a postupně se rozšířil nejen po celém Slovensku, ale byl ve velké míře vyvážen i do zahraničí, především do Německa a do Polska. Paradoxně díky masívnímu vývozu slovenský čuvač na Slovensku téměř zanikl. Díky prof. Dr. Antonínu Hrůzovi a jeho nemalé snaze o zachování rasy se s čuvačem můžeme setkávat i dnes. K oficiálnímu uznání plemene s názvem Tatranský čuvač došlo v roce 1965, k velké nevoli maďarský chovatelů, kteří protestovali s tvrzením, že jde pouze o varietu maďarského plemene kuvasz a snažili se o spojení obou plemen. V roce 1969 bylo po přezkoumání obou standardů rozhodnuto, že jde o dvě samostatná plemena, která budou nadále chována samostatně. Aby se zabránilo zmatkům se záměnou jmen plemen Maďarský kuvasz, Polský podhalaňský ovčák a Tatranský čuvač, při překládání textů do francouzštiny, byl změněn název plemene z Tatranského na Slovenského čuvače.Chování a temperament
Slovenský čuvač je smečkovým psem a se svou rodinou si vytváří takovou vlastní smečku. Je ochoten přijmout svou roli ve smečce a respektuje nastavenou hierarchii. Má velmi teritoriální chování a důsledně hlídá a brání své území a svou rodinu. Ke své rodině si vytváří úzký citový vztah a špatně si zvyká na změnu majitele. Slovenský čuvač by měl mít od malička důslednou výchovu a dostatek pozornosti, aby se nestal příliš samostatným. Výchova musí být důsledná, protože slovenský čuvač má vlastní rozum a nebude slepě poslouchat. Nelze jej cvičit drilem jako německého ovčáka, protože v neustálém opakování povelů nevidí smysl a nebude je vykonávat. To však neznamená, že by nešel vychovat nebo, že by svého pána neposlouchal. Slovenský čuvač má rád lidi a je skvělým společníkem pro děti. K cizím lidem je přirozeně ostražitý, ale ne agresivní a pokud je majitel v klidu, tak i pes nově příchozí akceptuje. Vůči jiným psů bývá více vyhraněný a hlavně psi jsou vůči jiným psům dominantní. Odchov ve smečce je velmi problematický až nemožný.Vzhled
Bílá srst je záměrem. Pastevci schválně chovali bílé psy, aby je mohli v noci snadno rozlišit od vlků, kteří v noci napadali jejich stáda. Slovenský čuvač má typický vzhled horského psa. Mohutné tělo je pevně stavěné a pokryté hustou srstí. Podlouhlá hlava s širokým temenem má mírně vyznačený stop. Tmavě hnědé oči oválného tvaru, jsou lemovány černými očními víčky. Vysoko nasazené uši bývají neseny svěšené a přiléhají k hlavě. Mohutný krk přechází ve středně dlouhý trup. Psi mají krk zdobený krásnou, hustou hřívou. Hrudník je široký a dostatečně hluboký, s dobře klenutými žebry. Silné končetiny mají dobře vyvinuté svaly a jsou zakončeny mohutnými tlapami s velkými polštářky. Nízko nasazený ocas bývá v klidu svěšený a při pohybu je nesený v oblouku nad bederní linii. Slovenský čuvač má bílou 5-15 cm dlouhou krycí srst, která je doplněná hustou, kratší podsadou. Plemeno má kohoutkovou výšku 59-70 cm a v dospělosti dosahuje váhy 31-44 kg.Péče a životní podmínky
Slovenský čuvač může žít venku a vysloveně si užívá pobyt v chladnějším počasí. Rozhodně je vhodnější jej chovat venku než v bytě, ale to neznamená, že jej můžete odložit na celý den na zahradu. Slovenský čuvač potřebuje pravidelný kontakt se svými lidmi, které vnímá jako svou smečku. Nejlepším domovem je pro něj farma nebo vesnické hospodářství, kde si může užívat společnosti lidí, dětí a zvířat. Je vhodným psem pro aktivní majitele, kteří ho budou brávat sebou na výlety a společně s ním sdílet svůj život. Slovenský čuvač je výborným společníkem na turistiku. V horách je jako doma a navíc skvěle snáší chlad a zimu, takže ani náhlá změna počasí jej nezaskočí. Vynikat bude v psí disciplíně zvané Dog-trekking.Péče o srst slovenského čuvače je snadnější než se zdá. Mimo období línání, kdy je nutné každodenní kartáčování, postačí během roku česat psa jednou za týden. Koupání není nutné a provádí se jen v případě potřeby. Stejně jako u jiných plemen se doporučuje pravidelná ústní hygiena a v případě potřeby zkrácení přerostlých drápků.
Platební metody
