Historie
V minulosti sloužili psi typu bull k zvířecím zápasům. Byli využíváni k býčím nebo psím zápasům. Tato krutá a krvavá zábava sloužila nejen k pobavení lidí, ale pro mnohé chudé dělníky byla i zdrojem vedlejších příjmů nebo obživy. Také z tohoto důvodu ještě po dlouhou dobu po zákazu psích zápasů, pokračovaly zápasy ilegálně.Stafordširský bulteriér vznikl pravděpodobně křížením anglického buldoka s předkem dnešního foxteriéra. Během let se v chovu jistě uplatnili i psi jiných plemen. Tito jedinci byli chováni především v oblasti hrabství Staffordshire a když pak chovatelé přišli s myšlenkou chovat tyto psy čistokrevně a pokusit se o oficiální uznání plemene, byl název hrabství logicky začleněn do názvu nové rasy. Oficiálního uznání se dostalo stafbulíkovi v roce 1935, kdy byl také sepsán první standard plemene. Od té doby bylo možno vidět stafordširského teriéra na oficiálních psích výstavách. Nadšení chovatelů nebralo konce a díky cílevědomé a pravidelné práci se jim podařilo plemeno zpopularizovat a dostat do povědomí veřejnosti. V očích veřejnosti však dodnes stafordširský teriér neprávem doplácí na svou minulost a bývá označován za „zabijáka“. Ve skutečnosti se jedná o psa, který je k lidem velmi laskavý.
Chování a temperament
Stafbull je inteligentní, přátelský pes, který se snadno učí, ale také má svou vůli a rád si dělá věci po svém. Potřebuje pevnou, důslednou a trpělivou výchovu a důkladnou socializaci od útlého věku. Stejně jako jiní teriéři i stafordširský bulteriér rád žvýká a hrabe. Aby se předešlo nežádoucímu poškozování zařízení bytu, je vhodné dát psovi tvrdé kousací hračky. Přestože je stále často vnímán jako „bojový pes“, svou zápasnickou minulost už má dávno za sebou a dnes je chován jako oddaný a přátelský společník. Každý, kdo má s tímto plemenem zkušenosti potvrdí, že staforširský bulteriér vyniká svou láskou k dětem a v Anglii je dokonce označován jako baby dog nebo nanny dog (psí chůva). Na svou rodinu je velmi vázán a všechny její členy si pečlivě chrání. Stafbull je velký pohodář a pokud mu to dovolíte, bude se s vámi válet ve vaší posteli. Svou lásku k lidem nedokáže skrývat a projevuje ji nadšeným vítáním a olizováním lidí. Kromě lidí má stafbulík rád ještě jednu věc.....jízdu autem. Těžko říct proč, ale stafbulík opravdu velmi rádi jezdí autem a bez nevolností zvládají i dlouhé výlety.Vzhled
Silný, svalnatý pes vyvážených proporcí. Hlava je krátká se širokou lebkou a jasně vyjádřeným stopem. Kulaté, středně velké oči mají přímý pohled. Uši jsou nasazeny vysoko a široko po stranách hlavy. Krátký svalnatý krk se směrem do ramen rozšiřuje. Tělo stafordširského bulteriéra je svalnaté. Hrudník je v přední části široký. Horní linie zad je rovná. Končetiny jsou pevné s dobře vyvinutými svaly. Nízko nasazený ocas je středně dlouhý a směrem ke špičce se zužuje. Stafordširský bulteriér má krátkou, hustou srst bez podsady. Srst se vyskytuje v barvě plavé, červené, bílé, černé, modré nebo žíhané. Přípustná je také kombinace uvedených barev s bílou. Dospělý stafordširský bulteriér má kohoutkovou výšku 35-41 cm a průměrná váha se pohybuje v rozmezí 11-17 kg.Péče a životní podmínky
Stafordširský bulteriér není vhodný k chovu venku, protože jeho srst nemá podsadu a nechrání tak psa dostatečně proti nepřízni počasí. Dalším důvodem je fakt, že nerad zůstává sám, protože velmi miluje lidi a špatně snáší, pokud je ponechán svému osudu. Proto je nejvhodnější chovat ho doma v bytě nebo v domě se zahradou. Stafbull se vždy přizpůsobí životnímu stylu svého majitele a bude se s ním válet na gauči, chodit do přírody nebo provozovat nějaký sport. Je to výborný společník na jogging, ale hravě zvládne také agility, obedience nebo flyball. Díky své přátelské povaze je to také vynikající canisterapeutický pes. Nezbytností je důsledný výcvik. Z tohoto důvodu je vhodnější spíše pro chovatele, kteří už mají nějaké zkušenosti se psy a nedoporučuje se úplným začátečníkům.Z hlediska péče je stafordširský bulteriér zcela nenáročným psem. Krátká srst nemá podsadu a snadno se udržuje. Aby byla krásně lesklá, stačí ji otřít vlhkým hadrem, aby se zbavila nečistot a jednou týdně by se měla srst vykartáčovat.