V pejskařské komunitě se stále ještě můžeme setkat s odpovědí „ten pes je dominantní, musíte mu to zatrhnout“. Ale je tomu opravdu tak? Je opravdu takové zvíře dominantní?
V pozadí tohoto příběhu se skrývá mladý puberťák, nevybouřený, který poznal pár psů a ti si s ním vždy skvěle hráli. Na procházkách byla se psy větší zábava než s páníčkem, tak by raději chtěl běhat na volno a honit ty psí kámoše, než chodit na vodítku u nohy. Sice na vodítku dostává pamlsky, ale ty ho nezajímají, ten běh a hra je pro něj mnohem větší odměnou než jakékoli jídlo. Sice je to fyzicky velký pes, ale s duší maličkého plemene. Ke každému psu přistupuje velice opatrně, k dospělým psím samcům raději ani nejde, on sám cítí, že je slabší a raději se konfliktu vyhne. Pokud se ale potká se štěnětem, má pocit, že tady by mohl mít navrch a zkouší to. Proč? Protože jeho ego chce být vysoké, ale okolí mu to většinou nedovoluje. Hormony začínají pracovat a on je prostě ve fázi, že testuje. Všechny a všechno. V žádném případě se nejedná o dominantního psa.
Nenech ho to dělat, bude dominantní!
„Nejdříve musí jíst majitel, pak teprve pes, vůdce smečky vždy jí jako první. Dveřmi nemůže první procházet pes. Uč ho, že mu bereš jídlo, nesmí na tebe u toho vrčet. Nenechej ho spát v posteli, to je tvé místo, pro vůdce smečky.“ I takové rady ještě můžete někde najít. Pojďme se na ně podívat trochu z hlubší stránky.
V první řadě by bylo dobré si ujasnit, co je to smečka. Kdo do smečky patří? Je to nějaká skupina zvířat, která žije společně, která má hierarchické uspořádání a ve které fungují jistá pravidla. Souhlas? Fajn, zůstaňme u toho, že je to skupina zvířat. Pokud budete mít doma větší počet psů, tedy smečku, můžete krásně pozorovat, jakou hierarchii mají mezi sebou. Kdo je vůdčí osobnost, kdo koho vychovává, jak spolu komunikují atd. My ale nepatříme do této smečky jako alfa, my nejsme jejich vůdci, my pro ně můžeme být všechno, ale vůdce je stále jeden z nich. A právě proto není potřeba řešit, že bychom my měli jíst dříve než náš pes, nebo že bychom ho neměli nechat spát v posteli.
Stejně tak je to s dveřmi. Je určitě super naučit každého psa, aby se nehrnul do dveří, které jsme ještě ani neotevřeli. Jen ať pěkně počká, v klidu si sedne, nechá nás otevřít dveře a pak mu dovolíme projít. Každý pes žijící v bytě by toto měl umět. Ale v žádném případě ne z důvodu dominance, ale slušného chování, bezpečnosti a především klidu pro majitele. Je mnohem příjemnější, když pes počká, než když nám podrazí nohy, nemyslíte?
Pes si hlídá misku s jídlem, vrčí na majitele, to si nesmí dovolit! Nesmí? Je dominantní? Není! Možná se o své jídlo bojí. Naučte ho raději, že „tady“ (na jeho místě) je to bezpečné, nikdo mu jídlo brát nebude a může se v klidu a bez stresu najíst. Ale co když pak venku něco žere a potřebuju mu to dostat z tlamy a on na mě bude u toho vrčet? Dá se tomu zabránit více způsoby, ale asi nejlepší bude pracovat na tom, aby byl na povel schopný všechno pustit (odevzdat, vyměnit za něco lepšího). Naučte ho povel „pusť“ nejdříve na nezajímavých věcech, pak na oblíbených hračkách a pak i na bezpečném jídle. Tedy na jídle, které máte vy pod kontrolou a ne, že je najde v parku, tam už to musí dobře znát. Čím lákavější věc pustí, tím větší odměnu za to musí dostat.
Hlídá si takhle moc nejen svou misku a jídlo, ale všechno své? Hračku, pelíšek, majitele? Pak se jedná o tzv. zdrojařinu. Opět to nemá s dominancí nic společného, ale je to problematika na delší vyprávění, tak třeba v dalším článku.
Co tedy vlastně znamená dominantní pes?
Za dominantního psa je nesprávně označovaný pes, který je nevychovaný. Také pes, který používá agresivní způsoby komunikace (štěkání, vrčení) nebo přímo agresivní pes. Pes, který si hlídá své zdroje. O tom všem už jsme si řekli, že to s dominancí nemusí mít vůbec nic společného. Co ten pojem tedy vůbec znamená?
Dominantní znamená hlavní, vyčnívající, přesahující apod. V pojmu u lidí či zvířat se jedná o jedince, kteří jsou vedoucí, řídí skupinu, rozhodují, příp. i urovnávají spory. U zvířat se bavíme vždy o přirozené dominanci, jsou to tedy jedinci se silnou povahou. Nemají potřebu vyvolávat konflikty, ale umí sáhnout i po agresivní komunikaci, pokud je to potřeba. Nedělají to ale často, neplýtvají tím, pokud je i jiný způsob řešení.
Pokud uvidíte spor dvou psů, kdy jeden do toho jde naježený, vyšponovaný, dělá se větší a nakonec zaútočí na druhého psa. Je z toho pár štěkanců a nakonec klid, tak je pravděpodobné, že první pes, který zaútočil, byl spíše nevyrovnaný. Možná nějaký puberťák, jako ten na začátku příběhu. A druhý pes, ač reagoval stejně „agresivně“, tak pouze srovnal toho útočníka a dále nemá potřebu to řešit. On je ten vyrovnaný a ten, který by ve smečce byl spíše dominantním jedincem. Při hlubším pozorování zjistíte, že druhý pes musel použít agresivní způsoby komunikace, protože ty slušné, které tomu předcházely, nefungovaly, první pes je ignoroval a druhý pes musel tedy reagovat „na stejné úrovni“. Neměl však potřebu do nikoho kousat, nikomu ublížit, pouze komunikoval tak, jak je to psům vlastní.
Nehledejte tedy za vším dominanci, zejména ne vůči vám. Hledejte způsoby, jak se psem komunikovat, aby to pro vás oba bylo schůdné, férové a funkční. Jak psa motivovat, dopřát mu, co potřebuje a zároveň naučit, jak se kontrolovat.
Platební metody
