Historie
Psi podobní dnešní tosa inu byli v Japonsku k vidění již ve 14. století. Tosa inu, jak ji známe dnes, vznikla během 19. století na ostrově Shikoku v provincii Tosa. Roku 1872 začalo křížení shikoku inu s buldoky, roku 1874 byl přikřížen mastif a o dva roky později německý ohař. Roku 1924 byli ještě přikříženi německá doga, bulteriér a bernardýn. Od roku 1925 je plemeno ustálené a v roce 1930 bylo oficiálně uznáno. Druhá světová válka plemeni nepřála, a stejně jako u dalších plemen málem došlo k vyhynutí. Naštěstí bylo zachráněno několik jedinců, kteří se podíleli na vzniku nového chovu. Původní využití tosa inu byly psí zápasy ve stylu „sumo“. Zde bylo hlavním cílem protivníka povalit a přemoci bez kousání. Dnes jsou v Japonsku využíváni jako policejní psi k vyhledávání drog a hlídání hranic. V USA jsou využíváni v oblasti canisterapie. Do České republiky byli první zástupci plemene tosa inu dovezeni v roce 1993.
Chování a temperament
Tosa inu je milý, inteligentní a oddaný společník. Svou rodinu bezmezně miluje a vyžaduje být neustále s ní. Je ostražitá a velmi si hlídá své teritorium. Není potřeba ji nějak k hlídání cvičit, ve všem jí pomáhá vrozený instinkt. Tosa inu potřebuje zkušeného majitele, který k ní bude přistupovat s důsledností, ale hlavně s trpělivostí a láskou. Tosa inu se poměrně snadno cvičí, co se naučí, už nezapomene. Bohužel se to týká i negativních zkušeností, proto je nutné k ní být ohleduplný. K cizím lidem se chová odměřeně a ostražitě, pokud se bude jednat o známé její rodiny, bude k nim přistupovat tak, jak vycítí z chování své rodiny. S ostatními zvířaty v rodině nemá problém, snáší je dobře vzhledem k tomu, že lovecký pud u ní není příliš vyvinut. Se psy se snáší také dobře, jen může nastat problém při setkání stejného pohlaví. Zde může nastat potřeba dominance. Pokud je vyzvána k šarvátce, tak o vítězi není díky její velikosti pochyb. K dětem se chová trpělivě a tolerantně, ale i přes její lásku je zapotřebí, aby styk tosy inu a dětí byl pod kontrolou dospělé osoby. Tosa inu by jim mohla nechtěně díky své velikosti ublížit. Děti by také měly být poučené, jak se k psovi chovat.
Vzhled
Tosa inu je velký, robustní pes důstojného vzhledu. Hlava je široká s výrazným stopem a širokou, černou nosní houbou. Oči i uši jsou malé. Oči mají tmavě hnědou barvu a důstojný výraz, uši tenké, vysoce nasazené po stranách hlavy. Svalnatý krk má na hrdle volnou kůži. Ocas je silný, směrem ke špičce se zužuje. Pokud je svěšený, dosahuje svou délkou až k hleznům. Srst je krátká, tvrdá a hustá. Zbarvení je možné v několika barvách, přípustná jsou tato zbarvení: červená, všechny odstíny žluté, meruňková, černá a žíhaná. Na hrudi a tlapkách se mohou vyskytovat drobné bílé znaky. Kohoutková výška je u psů min. 60 cm, u fen min. 55 cm.
Péče a životní podmínky
Tosa inu není nijak náročná v péči o srst. Bohatě postačí jednu za týden vyčesat gumovým kartáčem a odstranit tak uvolněné chlupy. Pokud je potřeba pejska vykoupat, je dobré zvolit šampon, který nevysušuje kůži. Tosa bude velmi spokojená v domku se zahradou, kde jí bude přes den dopřán dostatek pohybu. Dokáže se ale spokojit i s bytem. Je důležité jí dopřát dlouhé procházky, aby se nenudila. Vzhledem k tomu, že chce být neustále v dění a společnosti své rodiny, se příliš nehodí pro pobyt pouze v kotci. Páníček by měl být zkušený chovatel, který nastaví jasná pravidla a dopřeje psovi dobré vychování a výcvik. Ten je třeba provádět důsledně, ale citlivě. Důležitá je také správná socializace a naučení správné chůzi na vodítku, aby se předešlo možným potížím při vycházkách. Pejskovi dopřejte velký a měkký pelíšek, kde bude moct odpočívat. Pokud bude ležet na tvrdé zemi, hrozí, že se jí vytvoří nepříjemné otlaky.
Zdraví
Tosa inu je poměrně zdravé plemeno, které až na pohybové potíže netrpí na žádná specifická onemocnění. Potíže s pohybovým aparátem jsou u nich díky jejich velikosti snadno předvídatelné. Nejčastěji se jedná o dysplazii loketního a kyčelního kloubu. Postižení jedinci se z chovu vyřazují. Proto, pokud budete vybírat štěňátko, je vhodné se informovat o zdravotním stavu nejen rodičů, ale i starších generací. Štěňátka by se určitě neměla nijak extrémně zatěžovat, potřebují spíše klidovější opatření, aby měl kloubní aparát možnost se správně a silně vyvinout. Tosa inu je plemeno, které má práh bolestivost trochu jinde než ostatní psi, a proto se může stát, že bolestivost kloubů dají najevo až ve chvíli, kdy už je poškození závažné a nezvratné. Určitě doporučujeme podávání kloubní výživy, a to preventivně i po celý život. Dalším problém, který může u tohoto plemene nastat, je torze žaludku. Je tedy důležité zvolit kvalitní krmivo a dodržovat zásady správného krmení.
Krmení
Tosa inu je plemeno náročné na kvalitní výživu. Hlavně ve štěněčím věku potřebuje stravu vyváženou na vitaminy a minerální látky. Chybějící elementy se pak mohou negativně projevit na vývinu. Pokud se rozhodnete pro BARF, pak je potřeba počítat s dostatkem místa v mrazáku. Přeci jen je tosa inu velké plemeno psa a podle toho také hodně sní. BARF je nutné si dostatečně nastudovat, aby byla krmná dávka skutečně vyvážená a pejskovi nic nechybělo. Druhou možností stravy jsou granule, které jsou kompletní krmnou dávkou, tj, pejskovi dodají všechny potřené živiny ve vyváženém poměru. Je potřeba zvolit granule kvalitní, s vysokým obsahem masa a malým nebo žádným obsahem obilovin. Pro tosa inu volíme granule pro velká a obří plemena, do věku 18-20 měsíců pro juniory, poté pro dospělé jedince. Díky velikosti hrozí u tosa inu přetočení žaludku. Torze je život ohrožující stav, takže pokud mu můžeme alespoň trochu předejít, určitě to stojí za to. Dodržování správných stravovacích návyků je to pravé. Denní krmná dávka by měla být rozdělena na dvě menší porce a po jídle by měl být dodržet klidový režim, aby žaludek mohl v klidu přijatou potravu zpracovat.
Platební metody
