Historie
Samotný chov trpasličích pinčů je znám od 19. století, ale plemeno je známo už z doby dřívější, kdy bylo oblíbené u dvora, na kterém mělo lovecké využití. Tito velice temperamentní psí mrňousové se totiž tehdy využívali k lovení škodlivých hlodavců. Vyskytovali se i ve vícero barvách, než je tomu dnes. Důležitým mezníkem se stal rok 1895, kdy byl v sousedním Německu založen chovatelský klub a trpasličí pinč byl ustálen jako samostatné plemeno. Ve 20. letech se rasa potýkala se známkami miniaturizace, které jsou u ní nežádoucí. Cíleným chovem se je ale podařilo utlačit. V roce 1930 byla stanovena horní výška na 30 cm a roku 1956 také minimální výška 25 cm. K rozšíření trpasličího pinče do Spojených států a dalších zemí docházelo ve 20. letech minulého století.
Chování a temperament
Že je trpasličí pinč malý lenoch, který by se nejraději válel v pelíšku? Omyl! Naopak se jedná o roztomilého nebojácného čiperu, který miluje aktivní život. Pokud jste i vy neustále v pohybu, toto je psí parťák přesně pro vás. Rád se s vámi projde či proběhne po horách, stejně jako vám s radostí bude dělat společnost v hotelu či jinde mimo domov. Vzít ho můžete vzhledem k malému vzrůstu téměř kamkoliv. Vejde se totiž do tašky i přepravky. Jeho temperamentní živé povaze vyhovují různé kynologické sporty, jako jsou agility nebo dogdancing. Štěně je ale potřeba důsledně vycvičit, aby si pak chlupáč nedělal, co chtěl, a nebyl zbytečně agresivní. Díky správnému výcviku se z něj stane poslušný psík, který vás bude milovat a také hlídat. Jeho neřestí je štěkání, které umí opravdu dobře. Krátí si jím i dlouhé chvíle v případě, že je zrovna samotný bez páníčka. Při správném vedení je milý k ostatním zvířatům i dětem. K cizím lidem ovšem bývá nedůvěřivý. A jakáže další slovíčka vystihují jeho povahu? Sebevědomý, vyrovnaný a hravý.
Vzhled
Tato miniatura pinče v dospělosti dosahuje výšky 25 až 30 cm, váha se pohybuje kolem čtyř až šesti kilogramy. Zástupci plemene mají čtvercovou postavu, která vynikne díky krátké přiléhající srsti, jež se navíc leskne. Existují dva barevné typy trpasličích pinčů, a sice selfcolored a black and tan. Do typu selfcolored spadají jednobarevní pejsci v barvě jelení červená, červenohnědá až tmavě červenohnědá. Častějším typem pak je black and tan, což jsou černí chlupáči s pálením neboli s červenými nebo hnědými znaky. Splést si ho můžete s pražským krysaříkem, který je ovšem menší, ne tolik mohutný a o dost lehčí.
Péče a životní podmínky
Péče o trpasličího pinče není nikterak náročná. Navíc díky tomu, že má krátkou přiléhavou srst, téměř nelíná. Na zimu mu ale nezapomeňte obstarat několik praktických oblečků, aby nenachladl. V zimním období by měl být venku v pohybu a nestát na místě, což ale nebývá s jeho temperamentem problém.
Zdraví
Budoucí majitelé trpasličího pinče se můžou radovat z toho, že toto plemeno netrpí na žádná dědičná onemocnění. Dokonce i „nemoc malých pejsků“ neboli luxace pately se těmto psím mrňousům zdárně vyhýbá. A právě díky jejich odolnosti není divu, že se tihle psíci těší dlouhověkosti, sedmnáctiletý pinč není žádnou výjimkou. Dokonce se najdou i ti pinčové, kteří oslavili dvacet let.
Krmení
Trpasličí pinč je, co se krmení týče, celkem nenáročný. Dbát ale jako u každého plemene musíte na to, aby strava byla opravdu kvalitní. Určitě váš mazlík ocení, když mu zpříjemníte den baštou v podobě lahodné kapsičky, která ho nejen zasytí, ale zároveň i hydratuje.
Platební metody
