Historie
Tyrolský brakýř byl vyšlechtěn z původních honičů, které do oblasti Alp přivedli Keltové ve středověku. I když si plemeno oblíbil již kolem roku 1500 císař Maxmilián, cíleného chovu se dočkalo až v 19. století. Kolem roku 1860 započal v Tyrolsku systematický čistokrevný chov a v roce 1896 byl zveřejněn plemenný standard. Téhož roku byli první jedinci předvedeni v Innsbrucku. Oficiálně bylo plemeno uznáno až v roce 1908. Dříve mělo mnoho barevných variant, do dnešního dne se ale zachovaly pouze dvě – černá s pálením a červená.
Chování a temperament
Tyrolský brakýř je veselý, inteligentní a živý pes. Snadno se cvičí a je výborný stopař. Typické je u něj hlasité vypracování stopy. Je skvělým pomocníkem myslivců nejen v lesích, ale také výborně obstojí ve vysokých nadmořských výškách, kde je to pro ostatní lovecká plemena velice těžké. Svou práci vykonává s radostí, samostatností a vytrvalostí, využívá se nejen k lovu zajíců a lišek, ale také k dohledání postřelené zvěře na barvě. Neústupný je při boji proti škodné. I když se snadno cvičí, není vhodný pro úplné začátečníky. Vyžaduje pevnou ruku a důsledný výcvik, který však musí být prováděn jemně a citlivě. Důležitá je brzká a správná socializace, aby se brakýř naučil žít i vedle jiných zvířat (hlavně koček) a nepovažoval je za kořist. S dětmi není nijak velký přítel, ale toleruje je. K cizím lidem je ostražitý a nedůvěřivý.
Vzhled
Tyrolský brakýř, který patří mezi střední plemena, je silně osvalený. Jeho krátké končetiny mu umožňují dobře vykonávat práci v horském terénu. Obdélníkový rámec je spíše delší než vysoký. Mozkovna je široká, mírně klenutá s výrazným stopem. Nosní hřbet je rovný a nos je zbarven černě. Oči jsou velké a ne příliš hluboko uložené. Mají kruhovitý tvar s dobře přiléhajícími očními víčky. Duhovka je zbarvena tmavě hnědě a pigmentované jsou i okraje oční blány. Uši jsou široké, vysoko nasazené a na koncích zaoblené. Ocas je vysoce nasazený a dlouhý. Dosahovat by měl minimálně k hlezennímu kloubu. Pokud je pes v akci, nese jej vysoko. Srst tvoří husté pesíky s podsadou. Srst je spíše hrubého charakteru. Patrné je osrstění břicha a kalhot na stehnech. Zbarvení je přípustné plavé nebo černé s pálením. Občas se mohou vyskytovat i bílé znaky. Kohoutková výška je u psů 44-50 cm, u fen 42-48 cm. Hmotnost se pohybuje u obou pohlaví mezi 15-20 kg.
Péče a životní podmínky
Srst brakýře nevyžaduje náročnou péči, postačí pravidelné odstranění uvolněné srsti. Pozornost bychom měli věnovat délce drápků. Pokud se pes pohybuje na pevném podkladu, tak se samy obrousí, v opačném případě, stejně jako pátý drápek, potřebují pravidelně zastřihovat. Pokud by došlo k nadměrnému růstu drápků, pohyb by se pro psa stal velmi nepříjemným až bolestivým. Co je pro tyrolského brakýře nejdůležitější, je pohyb. I když si občas rád pospí u krbu, potřebuje dostatek prostoru pro běhání a pracovní využití. Dlouhé procházky by tak měly být na každodenním programu. Pokud je pejsek pracovně vytížen, měl by být po každém výkonu zkontrolován, zda se neporanil. V horském kamenitém terénu budou nejvíce trpět tlapky, je možné využít ochranné botičky, případně tlapky aspoň mazat pečující mastí. V lese dbejte na ochranu proti klíšťatům, nejvhodnější je využití spreje nebo pipety, za obojek by se pejsek mohl někde zachytit a ztratit ho.
Zdraví
Tyrolský brakýř se těší pevnému zdraví, které neohrožují žádné genetické predispozice. I tak je jeho zaměstnání a velikost zatěžující pro kloubní aparát. Preventivní kloubní výživa je určitě na místě. Vzhledem k povislým uším je náchylnější na záněty zvukovodu. Je potřeba uši pravidelně kontrolovat a dle potřeby čistit.
Krmení
Tyrolský brakýř je velmi aktivní plemeno, které potřebuje vůči tomuto ohledu adekvátní výživu. Pokud se rozhodnete dopřát mu doma připravovanou stravu, mějte na paměti, že musí být dokonale vyvážená a obsahovat dostatek vitaminů a minerálních látek. Budete-li volit granule, vybírejte z nabídky pro střední plemena psů nebo tzv. all life stages, které jsou určené pro psy všech věkových kategorií a plemen. Granule by měly obsahovat vysoký podíl masa, obsah obilovin by měl být co nejbližší nule. Pokud je pejsek pracovně vytížený, je možné zvolit granule pro pracovní a sportovní plemena, které nabízejí vyšší obsah energie a lépe tak pokryjí nároky aktivního jedince. Ať se rozhodnete jakkoliv, měla by být denní krmná dávka rozdělena do dvou menších porcích, po kterých by měl následovat odpočinek, aby nedošlo ke zdravotním komplikacím a přetočení žaludku.
Odkaz na oficiální klub plemene v ČR
Chov tohoto plemene v České republice nezastřešuje žádný kynologický klub.
Platební metody
