Historie
Toto plemeno vzniklo v zalesněných oblastech východní Sibiře a Dálného východu. Pravděpodobně vznikla křížením různých typů lajek, které se na tomto území vyskytovaly. Jedná se o lajky evenské, lamutské, amurské a další. Je jedním z hlavních loveckých plemen v oblasti tajgy a hornatých oblastí. Vznik plemene se datuje do 19. a 20. století. Oficiální byla východosibiřská lajka uznána jako plemeno v roce 1947, i když její provizorní standard vyšel až o dva roky později. V roce 1981 byl standard dopilován a uznána jeho současná verze. Dnes je východosibiřská lajka k vidění především ve své původní oblasti. Hlavní místo nejlepších chovných jedinců je v Irkutsku. Dále může být pár jedinců v oblasti Leningradu, Smolenska nebo také ve Skandinávii. Hlavním využitím je lov velkých zvířat, jako jsou třeba medvědi.
Chování a temperament
Východosibiřská lajka je velmi vyrovnané plemeno. Pokud je k ní správně přistupováno, je snadno cvičitelná. Při výcviku a výchově vyžaduje důslednost, ale citlivost. Hrubé zacházení ji může zkazit. Pokud je správně socializovaná, nemá problém vycházet s jinými psy a k dětem je velmi přátelská. K lidem je celkově velmi milá a důvěřivá. Je velmi živá a pro svou spokojenost potřebuje dostatek volného pohybu. Pozor se však musí dát na její výborný lovecký instinkt. Jakmile dostane příležitost, tak ji určitě nepromešká. Při lovu je samostatná a dokáže také skvělé stopovat po barvě, Na rozdíl od ostatních lajek dobře přivyká i životu v bytě. Pokud jí poskytnete dlouhé procházky a možnost se vyběhat, bude skvělým společníkem. V opačném případě si najde jiný způsob, jak svou energii vybít, většinou se to však majiteli nebude líbit. Díky všestrannosti primitivních plemen dokáže být i skvělým hlídačem a obranářem.
Vzhled
Ze všech loveckých lajek je právě tato největší. Psi mají téměř kvadratický tělesný rámec, fenky jej mohou mít mírně delší. Hlava je silná, v poměru k tělu spíše delší. Délka lebky je větší než šířka, týlní hrbol je dobře vyjádřen. Nosní houba bývá středně velká a černě zbarvená. Pokud je srst plavé nebo bílé barvy, může být nosní houba hnědá. Středně velké oči oválného tvaru jsou šikmo uložené. Barvu mají v různých odstínech hnědé. Uši jsou vztyčené a ve tvaru „V“. Vnitřní strana ucha je dobře osrstěná. Krk je osvalený, kulatý nebo mírně oválný na průřezu. Hřbet je rovný, silný a dobře osvalený, záď je široká a relativně dlouhá. Ocas bývá nesen zatočeně nebo srpovitě přes hřbet. Když je natažený, dosahuje k hlezennímu kloubu. Kůže je dostatečně silná a elastická. Krycí srst je hrubá, hustá a rovná. Podsada je hustá, měkká a vlnitá. Srst na plecích a krku je delší než na těle. Ochranná srst roste i mezi prsty. Ocas je mohutně osrstěn. Nejčastější zbarvení je černé s pálením, černé, černobílé, bílé nebo strakáč.
Péče a životní podmínky
Jak již bylo zmíněno, může být východosibiřská lajka chována i v bytě. Ale pouze za předpokladu, že během dne bude mít dostatek prostoru pro vybití své energie. Je velmi akční a živá, a pokud jí tento prostor nevěnujete, najde si ho sama. Vzhledem ke své dvojité srsti se také velmi dobře vypořádá s chladnějšími teplotami. Pokud bude umístěná na zahradě s možností pobytu v zateplené boudě, bude jistě také spokojená. Srst vyžaduje pravidelnou péči, alespoň jednou týdně je vhodné ji vykartáčovat a zbavit se tak uvolněných chlupů.
Zdraví
I když je východosibiřská lajka jako primitivní plemeno poměrně zdravá, i zde je několik zdravotních problémů, které je potřeba ohlídat. Aby mohla být východosibiřská lajka použita v chovu, doporučují se vyšetření na dysplazii kyčelního kloubu. Dále jsou doporučené testy na onemocnění očí - progresivní retinální atrofii a primární glaukom s otevřeným úhlem, a dále onemocnění trávicího traktu známé jako tzv. syndrom lundehundů. Stejně jako u jiných velkých plemen by měl být kladem důraz na prevenci přetočení žaludku.
Krmení
Každý pes si zaslouží kvalitní stravu a u východosibiřské lajky tomu není jinak. Na výběr je buď přirozená strava neboli BARF či dnes komerčně vyráběné granule. Granule vám poskytnou komfort v jednoduché a rychlé přípravě. Nicméně vyznat se dnes v jejich nabídce je složitější. Vybírejte granule s vysokým obsahem masa. Obsah obilovin by měl být co nejnižší, nejlépe vybírat z tzv. grain-free receptur. Kvalitní granule by také neměly obsahovat žádné konzervanty, barviva a podobné nezdravé věci. Obsah bylinek, ovoce a zeleniny vůbec není na škodu. Pokud se rozhodnete pro přirozenou stravu, jistě to vaše lajka ocení. Nicméně na vás budou kladeny vysoké nároky ve znalostech přípravy jednotlivých denních dávek a také potřeba času a místa na jejich přípravu a uchování. Každá dávka by měla obsahovat vyvážený poměr minerálních látek a vitaminů. Do krmiva lze přidávat i různé doplňky. Při BARF jistě oceníte vitaminové a minerální preparáty. Vhodnými doplňky jsou i kloubní výživa nebo řasa k péči o chrup vašeho mazlíčka. Každá denní krmná dávka by měla být rozdělena na dvě menší porce a po jídle by měl následovat minimálně dvouhodinový klidový režim. To je to nejmenší, co můžete v prevenci před torzí žaludku udělat.
Platební metody
