Zuzka Sequensová

U Spokojeného psa jsem začínala jako brigádník, občasná výpomoc na pobočce na Chodově. Z brigádníka se stal zaměstnanec a z prodavačky operátorka zákaznické linky. V současné době, pokud vám někdo volá ohledně objednávky, s největší pravděpodobností mluvíte právě se mnou. Společně s dalšími kolegy se staráme o obsah webu a o články na našem blogu. V kanceláři se mnou spoustu času tráví moje borderka Mája. Fotomodelka, kterou znáte zejména ze sociálních sítí. Mnoho z vás ji mohlo potkat i osobně v naší kamenné prodejně v Praze.

Zejména kolektiv lidí, ve kterém pracujeme. Dobrá nálada je v kanceláři na denním pořádku. Setkávat se s kolegy i po práci či o víkendech, na tom není asi nic zvláštního. Ale kdo může říct, že s šéfkou vyrazí třeba na závody? My ze Spokojeného psa ano. :) Ideální práce je prý ta, která se vám stane koníčkem. Já jsem si díky svým zálibám práci našla a musím potvrdit, že to rčení má opravdu něco do sebe.

Co si pamatuji, vždy v naší rodině byly kočky. Jako rodina žijící na okraji Prahy v rodinném domku jsme potřebovali, aby někdo chytal myši, které se usídlily v našem sklepě. Časem rodiče rozhodli, že je přeci potřeba i pes, který ochrání dům a babičku, která často zůstává sama doma. A tak nám přišel do rodiny první pes, dobrmanka Cherry. Kdo ví, jestli by si to tenkrát rodiče nerozmysleli, když by věděli, jak moc mi tím ovlivní život.

 

Dobrmanka pocházela ze zahraničí, byla to výstavní šampionka, bohužel jak čas ukázal, tak zdravotně na tom nebyla nejlépe. Já jako malá holčička jsem si vybrečela operaci, která nijak nepomohla, ale vysvětlete 10letému dítěti, že jeho nejlepšího přítele musí nechat odejít. O dva roky později jsem už pochopila, že to tak nejde a s Cherrynkou se rozloučila. Bez psa jsem ale být nechtěla a naši mi tak pořídili belgickou ovčandu Fayu. S tou jsem začala poznávat, že život se psem není jen o procházkách a hraní si na zahradě. Přesto jsme se s Fayou k žádným závodům či výstavám nakonec nedostaly.

 

Vše přišlo až s pořízením Máji. Život se obrátil naruby a vše se začalo točit kolem psů. Výcvik poslušnosti, sporty, výstavy atd. Jakmile je vidina volného víkendu, vždy jej zaplní psi. Máju jsem si pořídila na začátku roku 2011 s tím, že budeme běhat agility. Osud tomu chtěl asi trochu jinak. Ze štěněte se podařilo vychovat společenského psa, kterého můžeme brát všude s sebou. Ve dvou letech jsme poznaly flyball, který si Mája zamilovala a tak jsme začaly aktivně závodit s týmem Hop Trop. Díky flyballu jsme se dostaly i za hranice na Mistrovství Evropy. Po dvou letech závodů jsem usoudila, že je na čase ukázat, že ani ve světě agility se neztratíme a začaly jsme trénovat. Trochu se nám do toho vmísilo dogfrisbee a tak se teď snažíme rozdělit čas mezi tyto dva sporty, i když agility je pořád v popředí. Můžete nás ale vidět i na kdejakých jiných akcích, rády si vyzkoušíme i něco nového. Aneb Mája je talent na vše, co si člověk usmyslí.

 

A aby těch čtyřnohých zvířátek doma nebylo málo, tak rodiče si pořídili další belgickou ovčandu. A protože je to pejsek šikovný a krásný, tak si jí občas vypůjčíme na pár hodin či dní a vyrazíme i s Chelsea na nějakou výstavu nebo na trénink. Jednoduše řečeno, v práci řeším psy a po práci opět řeším psy. Nedovedu si moc představit, dát psa na hlídání a odjet na dovolenou, takže Mája jezdí všude s námi.