Historie
Belgický grifonek je psík s nejistým původem. Zdroje se shodují, že byl vyšlechtěn v Belgii z malých hrubosrstých pejsků, chovaných ve stájích v okolí Bruselu na lov krys a myší. Svůj název si zasloužit proto, že byl údajně první ze tří grifonků (belgický, bruselský a brabantský). Není znám seznam plemen, která byla křížena, aby vznikl grifonek jak ho známe dnes, ale není pochyb, že mezi nimi figuroval opičí pinč, mops a malí španělé. V roce 1883 uznala nové plemeno Královská společnost sv. Huberta a v roce 1889 založili jeho příznivci Klub bruselského grifonka. První standard plemene byl však vypracován až v roce 1905. Jeho popularita rychle rostla také díky tomu, že jej chovala belgická královna Anna, kterou doprovázel na vyjížďkách i procházkách. Začal se hojně vyvážet do okolních zemí a začátkem 20. století byl uznán jako oficiální plemeno také v Anglii a Americe. Zde se v roce 1918 zúčastnilo speciální výstavy již 53 jedinců. Postupným křížením vznikly tři různé varianty grifonka, z nichž každý dnes tvoří dle FCI samostatné plemeno s vlastním standardem. Rozdíl mezi nimi je pouze ve struktuře, délce a zbarvení srsti. Jelikož se mohou mezi sebou i vzájemně křížit, což je kynologickém světě naprostou raritou, není výjimkou, že se v jednom vrhu narodí společně brabantík či bruselský i belgický grifonek. Z toho všeho vyplývá, že rozdělení na tři samostatná plemena je zbytečné a větší smysl dává chov dle AKC, kdy mají všichni grifonci jeden společný standard a jsou uznáni jako jedno plemeno – bruselský grifonek v různých barvách. V České republice si získává stále větší oblibu, ale jeho chov dodnes probíhá většinou za mezinárodní spolupráce.
Chování a temperament
Ostražitý, nebojácný a bystrý pejsek, který se velmi váže na svou rodinu. Přestože je vynikající hlídač, není možné jej umístit trvale na zahradě a více se o něj nestarat. Snese odloučení majitele, pokud je např. v práci, ale po jeho návratu vyžaduje velkou dávku pozornosti a laskavých doteků. Mimo to se potřebuje také dostatečně vyběhat, miluje procházky v přírodě i rád běhá vedle kola. Hodí se také pro psí sporty, např. agility či dogdancing. Nemá silný lovecký pud, je pro něj naopak přirozené, že neutíká a hlídá si svého majitele. Vzhledem k jeho inteligenci, bystrosti a bezmezné oddanosti člověku je jeho výchova snadná, pokud probíhá v klidu a důsledně. Je výborný parťák pro dětské hrátky, se kterými si dokáže hrát dlouhé hodiny, v legráckách je velice neúnavný. S dalšími psy je nekonfliktní a při správné socializaci nemá problém ani s ostatními zvířaty. Mezi chovateli tohoto plemene je pověstný tím, že je jak říkají návykový. Málokterý majitel zůstává pouze u jednoho pejska a většinou jich chová více najednou. Nehodí se však pro člověka, kterému nevyhovuje mít psa, jež z něj nespustí oči a bude mu neustále na blízku.
Vzhled
Grifonek je malý silný pes, jehož výška se téměř shoduje s délkou trupu. Působí souměrně a kvadraticky. Nejnápadnější částí těla je střapatá hlava, která je pro něj typická a dává mu neobvyklý vzhled. Proti zbytku těla působí větším dojmem a má téměř lidský klaunovský výraz. Jeho tlama včetně nosu je velmi krátká a neměla by přesahovat 1,5 cm. Charakteristická je také spodní čelist, která se stáčí vzhůru a vybíhá před horní čelist, má předkus. Uši může mít zkracované i nezkracované. Nezkracované uši jsou neseny polovztyčeně a klopené dopředu, zkracované špičaté a vztyčené. Obojí jsou stejně akceptovány. Jak určuje standard FCI, srst belgického grifonka je hrubosrstá s podsadou. Je přirozeně hrubá a mírně vlnitá, avšak nesmí být kudrnatá. Typická ozdobná srst na hlavě pokrývá tlamu a líce a je delší než na zbytku těla. Také nad očima musí být delší než na zbytku lebky, čímž vytváří obočí. Povolené zbarvení u belgického grifonka je pouze černá nebo černá s pálením, kdy pálené znaky musí být čisté a barevně stálé. Černá může být smísena s červenohnědou, která je tolerována, ale čistá černá a černá s pálením jsou upřednostňovány.
Péče a životní podmínky
Tento psík se vůbec nehodí k životu na zahradě u boudy či v kotci. Je pro něj nezbytně důležité žít v bezprostředním kontaktu se svým majitelem a úplně nejraději s ním bude sdílet vše včetně postele, kde bude ochotně zastávat úlohu šály či čepice. Tak bude nejšťastnější. Péče o toto plemeno není náročná, nevyžaduje zvláštní péči. Hrubou srst je však nutné alespoň 2x ročně vytrimovat (vytrhat), na což je dobré pejska zvykat již od štěněte. Je také vhodné pohlídat chloupky vyrůstající z koutků očí. Ty musíme pravidelně odstraňovat, aby nedošlo k podráždění oční bulvy. Vousy češeme po krmení, abychom zamezili ulpívání potravy. Zbytek těla stačí vykartáčovat jednou za 14 dní. Při správné péči grifonek v průběhu roku téměř nelíná.
Zdraví
Belgický grifonek je odolný a patří dosud k relativně zdravým plemenům, které netrpí zásadními dědičnými chorobami. Je však potřeba důsledně vybírat chovatele. Toto plemeno se bohužel díky své jedinečnosti stává častým produktem tzv. množíren. U fen se mohou vyskytnout problémy se zabřeznutím a následně u porodu, který nezřídka končí císařským řezem.