Historie
Bordeauxská doga je jedním z nejstarších francouzských plemen psů. Jejich předky byli pravděpodobně psi Alani, o kterých se ve svém díle ze 14. století „Kniha o lovu“ zmiňuje hrabě z Foix. Koncem 14. století pak vznikl pojem „doga“, který je využíván dodnes. V 19. století bylo toto plemeno ceněno hlavně v oblasti Aquitánie. Psi byli využívání při lovech velkých zvířat (divočáci, medvědi), při zápasech nebo jako ochránci domů a stád. Roku 1863 se konala první francouzská výstava psů. Zde byly tyto dogy poprvé předvedeny pod názvem „bordeauxská doga“. V té době však byly známy její tři typy: tollousský, bordeauxský a pařížský. Postupem času se tyto typy sjednotily a daly Bordeauxské doze takovou podobu, jakou známe dnes. Bohužel během 1. a 2. světové války nebylo chovu tohoto plemene přáno a po 2. světové válce bylo téměř na vymření. Díky chovatelským snahám se však v 60. letech dočkalo nového rozkvětu. U nás plemeno není moc rozšířené, jeho chovem se zabývá jen malé množství chovatelů.
Chování a temperament
Jako původně bojové plemeno má bordeauxská doga dobře vyvinuté vlohy pro hlídání. To provádí bez agrese, avšak je velice ostražitá a odvážná. K cizím lidem je odměřená a nedůvěřivá, avšak ke své rodině je bordeauxská doga velice oddaná, přítulná a láskyplná, hodí se i k dětem. U dětí je však potřeba zajistit správné chování dětí vůči psu, u těch nejmenších je potřeba dozor rodičů – přeci jen se jedná o obří plemeno, které by dítěti mohlo omylem ublížit. Plemeno je poměrně inteligentní a učenlivé, potřebuje však pevnou ruku a majitele, který má s výcvikem psů zkušenosti. Bordeauxská doga může být tvrdohlavá a psi bývají dominantní. S ostatními zvířaty se moc dobře nesnáší, pokud s nimi nevyrůstají od štěňátka. Plemeno neoplývá přebytkem energie, moc neštěká a není vyloženě hravé. Naopak potřebuje neustále cvičit, a vzhledem k vyvinutému loveckému pudu je třeba ho mít na vycházkách pevně pod kontrolou.
Vzhled
Bordeauxská doga je molossoidní plemeno s krátkou hlavou a harmonickou stavbou těla. Díky své velikosti a dobrému osvalení budí respekt. Celkově je podsaditá a nízko stavěna, tzn. že vzdálenost prsní kosti od podložky je o něco menší než hloubka hrudníku. Jedním z důležitých znaků je poměr délky těla a kohoutkové výšky, který by měl být 11:10. Výška a hmotnost se liší u psů a fen. Psi by měli dosahovat výšky 60-68 cm a hmotnosti min. 50 kg. Feny jsou nepatrně nižší – cca 58-66 cm s hmotností nad 45 kg. Hlava je široká, hranatá a celkově mohutná. Při pohledu shora či zepředu je lichoběžníkového tvaru. Patrné jsou stejnoměrné vrásky v oblasti čelní rýhy, které se mění podle pozornosti psa. Velmi typickou je vráska, která začíná ve vnitřním koutku oka a pokračuje ke koutku tlamy. Velmi silný a svalnatý krk, který je pokrytý volnou kůží, přechází do hrudníku. Ten je mohutný, hluboký a široký. Ocas je u kořeně velmi silný, dogy jej v klidu nosí svěšený. Pokud je pes v akci, ocas se zvedá o 90-120°, avšak nijak se netočí. Kůže by měla být silná a pevná, s přiměřeným množstvím vrásek. Srst je pak hladká, krátká a měkká. Zbarvení je jednobarevné v odstínech žluté, od mahagonové po isabelovou (špinavě žlutá). Přípustné jsou masky v odstínech černé či hnědé. Na hrudi a prstech se mohou vyskytovat malé bílé odznaky.
Péče a životní podmínky
Nejvhodnějším životním prostředím je pro Bordeauxskou dogu domeček se zahradou, který může hlídat. Nikdy ji však nenechávejte zavřenou v kotci. Doga je společenská vůči své rodině a potřebuje s ní být dostatečně v kontaktu. Běžnou samotu přes den, kdy jsou páníčci v práci, po nácviku zvládá vcelku dobře, delší samota jí ale nedělá dobře. V kotci také nemá vhodné teplotní podmínky, díky krátké srsti není dobře chráněna před zimou jako jiná plemena. Srst je potřeba pravidelně vyčesávat, nejlépe gumovou rukavicí nebo hřbílkem, případně kartáčem pro krátkou srst. Pravidelnou péči je nutné věnovat očím, pravidelně odstraňovat ospalky a čistit oční okolí. V letních měsících je potřeba ohlídat a ošetřit případné zapařeniny v záhybech kůže a vráskách. Zvýšenou pozornost si také zaslouží povislé uši.
Jako u každého jiného plemene je potřeba myslet na péči o chrup a drápky. Aby se péče o pejska dala zvládnout bez obtíží a nezměnila se v boj, který by člověk s takto velkým psem pravděpodobně prohrál, je potřeba pejska na všechny procedury náležitě navykat již od útlého věku.
Díky své velikosti nejsou Bordeauxské dogy vhodné pro aktivnější sporty, jako jsou agility, dogfrisbee, apod. Pohyb upřednostňují volnější, takže na dlouhé procházky budou skvělým společníkem.
Zdraví
Jak už bylo zmíněno výše, toto plemeno není vhodné pro psí sporty. Obří plemena celkově mívají sklony k obtížím s klouby, proto je vhodné u nich podávat preventivně kloubní výživu. U štěňátek a juniorů do 20 měsíců se doporučuje vynechat či omezit skokové aktivity a chůzi do schodů, aby se kloubům ulehčilo a zajistil se jejich správný vývoj. Dogy bohužel mívají sklony k různým onemocněním. Onemocnění srdce lze při správné diagnostice, podpůrné léčbě a úpravě životního stylu částečně kompenzovat. Díky své velikosti mají tito pejsci také predispozici k torzi žaludku. To je akutní, život ohrožující stav, který je nutné neodkladně řešit u veterinárního lékaře. Prevencí je správná výživa, rozdělení krmné dávky na min. 2 menší porce a dodržování klidového režimu po nakrmení.
Krmení
Pro Bordeauxskou dogu je velice důležité vybrat správné krmení. Je potřeba, aby krmná dávka byla plnohodnotná a obsahovala vše, co doga potřebuje. V případě deficitu nějaké složky se to později negativně projeví po zdravotní stránce. Nejvhodnější je volit granule bez obilovin a s kvalitním složením, kde převládá maso. Z pestré nabídky dnešních výrobců je potřeba volit granule pro velká plemena. Juniorkami lze krmit přibližně do 20 měsíců věku – vždy ale záleží na každém jednom výrobci.
Pokud se majitelé rozhodnou pro jinou formu krmení (BARF, konzervy), je třeba, aby měli řádně nastudováno, co vše nesmí v krmivu chybět, a byli schopni zajistit plnohodnotnou stravu.
Krmnou dávku je vhodné rozdělit do menších porcí – min. 2, a dodržet klid po jídle. Tímto lze alespoň trochu minimalizovat riziko vzniku torze žaludku. Vhodné je také zvolit krmivo, které nebude pejska nadýmat.