Historie
Lidé byli vždy vlky fascinováni a mnohé chovatele lákala myšlenka na spojení vlka se psem. V druhé polovině 20. století vznikl v bývalém Československu vědecký experiment, zabývající se křížením vlka a psa. Později se zrodila myšlenka vyšlechtit nové plemeno, vhodné pro pohraniční stráž, které by v sobě snoubilo přednosti psa a vlka. V roce 1958 se narodili první kříženci německého ovčáka a karpatské vlčice. Později došlo i k opačnému spojení vlka a feny německého ovčáka. Postupně vznikly čtyři vývojové linie, které tvoří genetický základ československého vlčáka. První standard plemene byl schválen v roce 1989.
Chování a temperament
Vlčák je velmi vázaný na svou „smečku“ a na nového majitele si zvyká velmi obtížně. Toto plemeno má silné smečkové cítění a potřebuje žít v těsné blízkosti svého pána. Samotu a odloučení snáší velmi špatně a hlasitým vytím se domáhá návratu svého majitele. Kdo si pořídí psa tohoto plemene, brzy zjistí, že československý vlčák skoro neštěká, ale o to více vyje. Dalším typickým znakem jsou silné lovecké pudy. Vlčáci jsou velmi nároční na včasnou socializaci. Již od útlého štěněcího věku je nutné psa seznamovat s různými lidmi, zvířaty a životními situacemi. Vlčáci jsou velmi vnímaví na postavení jednotlivých členů smečky a jejich hierarchii. V žádném případě se chov vlčáka nedoporučuje nezkušenému chovateli. Pes musí jasně cítit, kdo je v rodině pánem a pak bude svého majitele bezmezně respektovat.
Vzhled
Československý vlčák je velký pes, vzhledem připomínající vlka. Pevně stavěné tělo má obdélníkový rámec. Už podle vzhledu je rozpoznatelný pes od feny. Souměrná hlava tvoří tupý klín, stop je mírně vyjádřený. Úzké, šikmé oči mají jantarovou barvu. Trojúhelníkové uši jsou stojaté a jsou velmi pohyblivé. Krk plynule přechází v trup. Končetiny jsou pevné a umožňují psovi lehký, prostorný klus. Velké tlapy mají silné, tmavé drápy a výrazné polštářky. Ocas je vysoko nasazený a v klidu bývá nesen spuštěný dolů. Žlutošedá až stříbrošedá srst je tvořená vrchní, krycí srstí a je doplněná kratší, hustou podsadou. Československý vlčák má kohoutkovou výšku nad 60 cm a v dospělosti dosahuje váhy nad 20 kg.
Péče a životní podmínky
Tento pes není vhodný k chovu ve městě a ideálním prostředím pro něj bude život na venkově. Vlčák je velmi odolný vůči rozmarům počasí a může být držen celoročně venku. Je však nezbytné, aby měl pravidelný kontakt s členy své „smečky.“ Je to velmi aktivní a vytrvalý pes, který denně potřebuje hodně pohybu ve volné přírodě a k tomu nějaké zaměstnání. Dobrou volbou bude zapojit psa do některého ze psích sportů. Československý vlčák je díky své vytrvalosti vhodný pro sportovní výcvik, caniscross, bikejöring, skijöring, dog-trekking nebo triatlon. Péče o srst vlčáka je velmi nenáročná a spočívá jen v občasném pečlivém vyčesávání. V období línání je nutné česat psa častěji. Díky své samočisticí schopnosti nevyžaduje srst vlčáka téměř žádné koupání. Jednou týdně by měla být provedena kontrola očí a uší, aby se včas odhalily případné záněty. Dále se doporučuje pravidelná ústní hygiena a podle potřeby zkrácení přerostlých drápků.
Zdraví
Československý vlčák zdědil po svých vlčích předcích velmi pevné zdraví. Je to velmi odolný a houževnatý pes, který obvykle netrpí nemocemi. Z genetických chorob se může vyskytnout dysplazie kyčelního kloubu, dysplazie lokte nebo degenerativní myelopathie. U některých jedinců se objevují trávicí problémy. Zvláštnosti plemene je, že oproti jiným psím rasám, hárají feny československého vlčáka jen jednou ročně.
Krmení
U velkých plemen je velmi důležitý správný výběr krmiva. Velcí psi rostou velmi rychle a je nutné zajistit dostatek živin pro jejich správný růst a vývin. Velmi vhodné je granulované krmivo, které svým složením odpovídá aktuálním potřebám psa, jeho věku a úrovni aktivity. Československý vlčák však nezapře své vlčí předky a nepohrdne ani syrovým masem. Každý pes je jiný a je úkolem majitele, zohlednit aktuální potřeby zvířete a zajistit správnou výživu svého psího miláčka.
