Historie
Plemeno vzniklo v roce 1977 v tehdejším Československu. Matka prvního vrhu byla fena slovenského čuvače, otcem kanadský saňový pes z oblasti Athabaska (Aljaška). Záměrem bylo vyšlechtit všestranného psa, kterého bude možné zapřáhnout i do saní, jelikož saňových psů byl v té době nedostatek. Zástupci plemene jsou vidět nejen na závodech, ale zúčastnili se i několika expedic. Vzhledem ke své upotřebitelnosti v horách a vyšlechtěním v Česku tak vznikl název český horský pes. Plemeno bylo zaregistrováno v roce 1984, ale protože se zatím nedočkalo mezinárodního uznání, patří stále do kategorie neuznaných plemen FCI.
Chování a temperament
Čechohoráčci mají velmi přátelskou povahu k lidem i k ostatním psům či jiným zvířatům. Jsou to ideální rodinní společníci, milují děti, nejsou agresivní a pokud se jim něco nelíbí, jednoduše odejdou. Jsou velmi sebevědomí a mají svůj vlastní názor, často se tedy můžete setkat s tvrzením, že jsou hůře cvičitelní. Pro začátečníky to tak opravdu bude, ale pokud víte, jak na ně, stanou se vám skvělými parťáky. Důležitá je správná motivace.
Je to živý pes milující pohyb a nejšťastnější bude v aktivní rodině. Neočekávejte žádného gaučového povaleče, i když si samozřejmě rád odpočine na vašem oblíbeném místě u televize. Většinu času ale bude v pohybu. Rád s vámi bude chodit běhat nebo výletit na delší túry. Nejlepší zábavou je pro českého horského psa psí spřežení, tahání koloběžky i lyžaře. Věnovat se s ním můžete libovolnému musherskému odvětví.
Na svou rodinu je fixovaný a má citlivou povahu, při výcviku ho motivujte pozitivně a zapomeňte na fyzické tresty. Vaše kamarády a návštěvu přivítá se stejnou radostí jako vy. Nezvaní hosté z něj ale nadšení nebudou, umí být totiž velmi dobrý hlídač.
Vzhled
Velký, silný a přesto atletický pes mírně obdélníkového až téměř kvadratického formátu těla. To je český horský pes. Nohy má vyšší, ale pevné, dobře osvalené a s velkými oválnými tlapkami. Výška psů dosahuje až 70 cm, fenky bývají o pár centimetrů menší. Srst čechohoráka je dlouhá, avšak nenáročná na péči. Na čistě bílém podkladu jsou černé či hnědé plotny různých velikostí a tvarů i v různých odstínech daných barev. Přes zimu má bohatou podsadu, která chrání před nepřízní počasí. Bohatě osrstěný je také ocas, který je nasazený v linii zádě. V klidu je nesený svisle dolů nebo mírně prohnutý, v pohybu a v afektu pak jde nad linii hřbetu do srpovitého tvaru. Hlava je úměrná velikosti těla s poměrně širokou mozkovnou a zřetelným, ale pozvolným stopem. Oči jsou středně velké, oválného tvaru, hnědé a tmavohnědé barvy. Uši jsou posazené vysoko a daleko od sebe, trojúhelníkovitého tvaru a převislé.
Péče a životní podmínky
Jak již bylo řečeno, péče o srst není nijak složitá. Stačí pravidelně vyčesávat, zejména v období línání. Koupání a šampónování není potřeba, srst čechohoráka má samočistící schopnost. Díky tvaru uší je ale potřeba čas od času prohlížet, zda v nich není nečistota či zánět. Zuby se velkým plemenům nekazí tolik, přesto je vhodné nějakou hygienu dodržovat. Čistit zoubky pejskovi mechanicky nebo používat doplňky stravy, které zabraňují usazování kamene. Péče o drápky se často odvíjí od povrchu, po kterém pes běžně chodí. Na tvrdém povrchu jsou drápky obrušovány a je potřeba stříhat pouze paspárky. Pokud ale běhá spíše po měkkém podkladu, budete muset občas vzít do ruky kleštičky a drápky zkrátit.
Český horský pes má funkční srst a je odolný proti nepříznivému počasí. Díky tomu může žít celoročně venku, ideálně na venkově či dokonce na horách. Však byl také šlechtěn do psího spřežení u saní. Přesto ale uvítá společnost a rád si zajde na návštěvu domů. Celé dny na zahradě u boudy by byl nešťastný, nezapomeňte mu věnovat dostatek času v průběhu dne a na pravidelných procházkách.
Zdraví
Čechohoráci jsou velmi zdravé a odolné plemeno, nejsou nijak zvlášť zatížení dědičnými chorobami. U jedinců se může vyskytnout dysplazie kyčelního kloubu (DKK), proto jsou kyčle v chovu sledované a jedinci s vyšším stupněm nejsou puštěni do chovu. Vždy tedy koukejte na výsledky rodičů a jejich příbuzných, zda se tam nějaké problémy nevyskytly. Vzhledem k velikosti plemene je vhodné podávat preventivně kloubní výživu již od štěněcího věku. Velká plemena může postihnout akutní torze (přetočení) žaludku, není to ovlivněno plemenem, ale obecně velikostí psa. Proto je dobré rozdělit krmnou dávku do více porcí a po jídle dodržovat klidový režim. Pokud budete mít podezření na torzi, okamžitě vyhledejte veterinárního lékaře.
Krmení
Český horský pes nevyžaduje žádné speciální krmení, stačí se řídit obecnými radami pro krmení velkých plemen. Především zvolte kvalitní krmivo, na kterém bude pes prospívat. Na prvním místě ve složení hledejte maso a zaměřte se na krmivo s nižším obsahem obilovin nebo přímo bezobilné. Granulemi pro štěňata krmte alespoň do 20 měsíců věku, než přejdete na dospělácké.
Platební metody
