Historie
Dlouhosrstí králíci jsou samozřejmě potomky klasických králíků, kteří byli známí již v prvním století před naším letopočtem. Od svého vzniku byli považováni za snadnou a výživnou kořist, která navíc poskytovala i kožešinu k zahřátí. Po staletí se králík vyhledával především pro obživu. Až v meziválečném období se v České republice rozšířil chov na statcích, kdy králíci volně pobíhali po maštalích a krmili se zbytky. A až kolem roku 1966 u nás začala éra zájmových chovů, výstav a odstartovala i šlechtitelská éra.
Dlouhosrstá plemena jsou poměrně stará, jejich vznik se datuje k začátku 18. století. I tito králíci byli chování především k užitku. Králičí dlouhá srst je velice jemná, hustá a hřejivá. Proto se například srst z angorského králíka považovala za luxusní materiál na zimní doplňky pro bohaté lidi. Mnohdy byla krásnější a dostupnější než jiné a běžně používané kožešiny. Naštěstí se dnes králíci hojně chovají jen jako mazlíčci, nemusíme je mít jen pro užitek, ale třeba pro radost.
Chování a temperament
Dlouhosrstí králíčci jsou stavbou těla i povahou prakticky shodní s krátkosrstými plemeny. Jde o klidná a milá zvířátka, která si od mala dobře zvykají na lidský dotek. Králíci, bez ohledu na velikost nebo délku srsti, nejsou samotáři. Proto, pokud zvažujete, že si králíčka pořídíte, určitě uděláte správně, když koupíte dva jedince. Králík potřebuje komunikovat s jiným králíkem. Má to velmi zásadní vliv na jejich pohodu a spokojenost. Ideální je samice a kastrovaný samec, velmi dobře se spolu snáší. Menší plemena bývají více teritoriální, ale není to nic, co by znepříjemňovalo jejich chov. Pokud budete podávat kvalitní krmivo a poskytnete králíčkovi dostatek prostoru a veterinární péči, jde o zcela nenáročného mazlíčka. Pouze pokud ho chcete jako parťáka pro malé dítě, nechte si poradit od zkušených chovatelů. Někteří jsou při volném pohybu divočejší, například zaječí mají tendenci při vyndavání z klece skákat. Tak se řiďte radami zkušenějších.
Vzhled
Dlouhosrstí králíčci, jak sám název říká, mají dlouhou srst. Výjimkou není ani délka přes 6 cm. A to je už opravdu hodně. Tvar těla je typicky zavalitý, válcovitý, se silnějšími předními končetinami. Hlava bývá kulatější, plná a silná. Fyzicky se tedy nijak neliší od svých ostatních králičích kolegů. Rozdíl opravdu spočívá jen v délce a barvě srsti. Dlouhosrstá plemena jsou střední nebo zakrslá, proto se hmotnost středních pohybuje okolo 3,5 - 4 kg, u zakrslé varianty je pak hmotnost okolo 1,2 kg. Celkový dojem dlouhosrstých králíčků působí roztomile, lehce elegantně.
Angora (A) - Angora je plemeno králíka, které každý poznáme, ačkoli jsme jej na živo pravděpodobně nikdy neviděli. Jde o králíka, který vypadá jako velká načechraná kulička chmýří, kdy i uši jsou jak dvě nadýchané prachovky. Jen čumáček postrádá dlouhou srst. Angora je staré plemeno, cca 300 let, díky své srsti je velmi tradičním plemenem, angorská srst je jedno z nejjemnějších přírodních vláken na světě. Angora má mírně protáhlé a zavalité tělo, s velmi kvalitním osvalením. Hlava je široká, plná a výrazná, nese vzpřímené uši, které dorůstají délky až 12 cm. Srst dorůstá délky i více jak 6 cm, partie, kde je srst delší, nesou speciální názvy jako licousy, praporky a podobně. Dle standardu se dospělý jedinec může hmotnostně pohybovat mezi 3,5 až 5 kg, většinou ale dosahují cca 4 kg. Uznáno je hned několik barevných rázů, nejrozšířenější je bílá barva srsti ve spojení s červeným okem. Srst se může stříhat, což je u králíků výjimka.
Liščí (Li) - Plemeno liščího králíka je velmi ojedinělé. Jde o náročné plemeno, které je určeno pouze zkušeným chovatelům. Proto se s ním na živo asi nikdy nesetkáte. Jde o králíka, který byl vyšlechtěn pro svou srst, která měla imitovat kožešinu modré polární lišky. Srst tohoto králíka dorůstá do délky 5 až 6 cm, má více barevných rázů, ale v činčilové variantě má nádherně studeně modro šedé zbarvení. Je měkká ale na omak o něco hrubší, než je například srst angory. Je to tím, že má vyšší procento pesíků. Zajímavostí je, že dlouhá srst je jen na těle. Na uších, končetinách a hlavě je srst krátká. Tělo je opět zavalité, válcovité, hlava je široká, plná a silná. Stejně jako výše uvedená angora, patří liščí králík do středních plemen. Protože jeho hmotnost se v dospělosti pohybuje kolem 3,5 kg.
Zakrslý liščí (ZLi) - Toto zakrslé plemeno krásně bílé barvy není bohužel moc známé a populární, u nás se prakticky neobjevuje. Největší zastoupení má ve Švýcarsku, které je vedeno i jako země jeho vyšlechtění. Tělo má zavalité, válcovité, dobře osvalené, hlavu kulatější, silnou a plnou. Ouška jsou vzpřímená a dorůstají do délky 5,5 cm. Srst roste přibližně do 5 cm. Je to takový malý bílý huňáček. Dospělý jedinec váží 1,2 až 1,4 kg. Vyskytuje se ve více barevných rázech, například kuním či černém, ale nejběžnější je čistě bílá barva s červeným okem.
Péče a životní podmínky
Dlouhosrstí králíci mají velmi podobné nároky na prostor, krmivo i péči, jako každý jiný králík. Pouze co se týče srsti, zde je potřeba věnovat určité úsilí. Dlouhá srst se snadno zacuchá, chytají se do ní drobné nečistoty, seno, pyl, prach a další. Je tedy nutné ji častěji česat a kontrolovat, v případě angory můžete i zastřihovat. Především, pokud chcete chovat výstavní kus, srst vám trochu práce zajistí. Na druhou stranu, králíci se nemyjí a když už, tak jen zřídka. Oproti pejskovi, který je větší, je to tedy pořád jen rychlejší a méně náročné starání se.
Základem je samozřejmě dostatečný prostor k životu. Kotec či klec, velký výběh, čistá podestýlka, čerstvé krmivo a čistá voda. Kotec nebo klec musí být minimálně 2,5x delší než je tělo králíka. Ale když bude větší, jedině dobře. S více jedinci se náročnost na prostor samozřejmě zvyšuje. Klec je lepší nechat vyrobit, klece z prodejen pro zvířata jsou vhodná pro malá plemena králíků a pro ta větší plemena jsou nedostatečně velká i vysoká. Pokud máte tu možnost, zařiďte raději ubytování na zahradě. Prostorný zateplený kotec chráněný před větrem, přímým sluncem a deštěm, s velkým krytým výběhem bude králíkům vyhovovat nejvíce. Zateplený kotec jim pro přežití zimy bohatě stačí a venku mají neustálou možnost volného pohybu a dle sezóny i zkrmování čerstvé trávy. Ale pozor, králíci jsou mistři v hrabání, potřebují noru, když mu ji zařídíte sami, vyhnete se nemilému zjištění, že vám ji sám vyhrabal například u samotné hranice kotce. Samotný výběh, ohrada nebo plot by měl být zakrytý i shora a připevněný k zemi. Králík je velký a může se stát, že lehčí příbytky dokáže posunout či přizvednout. U velkých králíků ale vždy počítejte s prostorem minimálně 3 m na jedince. Nesmí chybět nádoby na krmivo, vodu, čistá podestýlka a ideálně i hračky. Velmi ocení dřevěný domeček se dvěma vchody a rovnou střechou. Ten se stane centrem dění.
Samozřejmostí spokojeného králíka a jeho pevného zdraví je kvalitní krmivo. Králíci nemají pravidelný režim v krmení, vyhovuje jim stálý přísun krmiva v malém množství. Takže vlastně se může zdát, že celý den uždibují. Je to ale jejich přirozený a pohodový styl krmení. Každý den je nutné podávat čerstvou zeleň. Vedle trávy a jetele také salát, bylinky, zeleninu, občas kousek ovoce. Suché seno a čerstvou čistou vodu. Dále se podávají i krmné směsi s obilninami. Plemeno od plemene má v krmivu určitá specifika, ale detaily krmení řeší spíše chovatelé, kteří šlechtí králíky pro výstavu. Krmivo má vliv právě třeba i na konkrétní zbarvení srsti. Co se ale výběru krmiva týče, nechte si poradit přímo od chovatele, který plemeno zná a ví, co mu vyhovuje nejvíce. Navíc, králíčci jsou i na nějaký typ krmiva navyklí, takže si ušetříte i práci.
Chov králíků tedy není nijak náročný, jejich péče zahrnuje kartáčování několikrát týdně, jednou za měsíc zkontrolujte a případně zkraťte drápky, hlídejte hmotnost, koukněte na dásně a zuby, zda je vše v pořádku. Alespoň jednou za rok zajděte k veterináři. Na začátku chovu se poraďte o vhodném očkování a případných antiparazitních přípravcích.
Je nutné ale zdůraznit, že všechna plemena králíků si potrpí na čistotu. Misek, klece, kotce, výběhu i podestýlky. Zkrátka vše musí být suché, čisté a udržované. Při volném pohybu v bytě nezapomínejte na to, že králík může začít hlodat, na co přijde. Vedle materiálních škod může jít také o zdraví nebo dokonce život králíka. Proto hlídejte, že nemá přístup k elektrické zásuvce, kabelům, chemii a podobně.
Zdraví
Králíci všeobecně platí za zdravá a odolná zvířata. Při naočkování, správném krmení a dostatku pohybu nebudou zpravidla ničím trpět. Nemají ani žádné zvláštní sklony k určitým onemocněním. Nejznámějším strašákem je králičí mor a myxomatóza. Na obě tyto choroby se ale králíci očkují v mláděcím věku a nakazit se tak nemohou. Zřídka vyskytující se nemoci jsou ušní svrab, infekční rýma a potíže spojené s trávením. Mimo trávicích potíží se jedná o choroby, které si králíci předávají. Pokud máte uzavřený chov, nemusíte se obávat. U plemen, která jsou více žravá a méně aktivní, hrozí zatloustnutí. To samozřejmě neprospívá nikomu a ničemu, trpí orgány i pohybový aparát.
Krmení
Králíci, pokud jsou v chovu čistě jako mazlíčci, postačí, když koupíte krmnou směs pro ně určenou a doplníte ji čerstvou dávkou salátu, bylinek, trávy a zeleniny. Pokud ale budete mít vyšší ambice například na výstavách, v chovu a podobně, doporučuji se při sestavě krmiva spojit s chovatelem, od kterého zvíře budete mít, anebo jiného, který se s daným plemenem věnuje výstavám. Krmivo může mít zásadní vliv na barvu srsti, osvalení, některá plemena jsou náročnější na jadrná krmiva, jiná nikoli. Zkrátka, nechte si poradit, pokud zkušenost nemáte. Třeba zjistíte, že vás baví mixovat vlastní směs 😊
Platební metody
