Historie
Na přelomu 19. a 20. století bylo toto plemeno hojně využíváno jako ovčácký pes. Byl využíván hlavně pro svou neúnavnost, inteligenci a ostražitost, a to téměř po celém Holandsku. Holandský ovčácký pudl pochází pravděpodobně z křížení několika plemen, podle různých literárních pramenů se tak na jeho vzniku podíleli bearded kolie, bergamští ovčáci, briardi, puli, polští nížinní ovčáci a němečtí ovčáčtí pudli. Plemeno bylo v Holandsku velmi rozšířené, dokud jeho práci nepřevzaly border kolie. Období 2. světové války tak pro něj bylo kritické. Naštěstí se jej ujalo několik nadšenců v čele s panem Toepoelem, kterým se podařilo plemeno znovu rozšířit. První chovatelský klub tohoto plemene vznikl v roce 1947 a v roce 1952 bylo plemeno prozatímně uznáno Raad van Beheer (Nizozemský chovatelský klub). FCI bylo plemeno uznáno až v roce 1971. Dnes je plemeno známé především ve své vlasti, mimo ni je téměř neznámé. Ročně se tak narodí jen velmi málo štěňat.
Chování a temperament
Holandský ovčácký pudl je veselé, aktivní a živé plemeno, které miluje svou práci. Během ní je velmi ostražitý, živý a neúnavný. Je velmi inteligentní, ale při výcviku je potřeba dávka trpělivosti a důslednosti. I přesto by však měl být výcvik provádět pozitivní motivací. I když se ještě dnes využívá jako pracovní plemeno, stále častěji je jeho účel spíše společenský. Ke své rodině si vytváří velmi silné pouto a vyžaduje s nimi být v neustálém kontaktu. Miluje děti a dokáže si s nimi velmi dlouho hrát. Díky své energii je ale vhodné, aby byl jejich vzájemný kontakt pod dozorem, aby děti nepřeválcoval. K lidem se celkově chová přátelsky. Je také výborným obranářem a usoudí-li, že je jeho rodina v nebezpečí, nebude váhat je bránit. Pro svou neúnavnou aktivitu potřebuje dostatek vyžití, kromě pasení je skvělým společníkem na dlouhé procházky nebo psí sporty. Rád bude i jen tak dovádět na zahradě. S dalšími zvířaty vychází bez obtíží, pokud byl správně socializován. Jen je potřeba upozornit na to, že rád dostojí své roli ovčáckého psa a pokud nemá k dispozici ovce, může shánět do kupy i jiná zvířata nebo děti.
Vzhled
Jedná se o lehce stavěné plemeno, které je výborným skokanem. Hlava je díky bohaté srsti na pohled větší a širší. Tlama je kratší než vzdálenost mezi stopem a týlním hrbolem. Čenichová partie se jen málo zužuje. Poměrně velké oči jsou kulaté a uložené spíše vepředu než ke straně hlavy. Barva bývá hnědá. Výraz by měl odrážet chytrost a upřímnost. Volně svěšené uši jsou nasazené poměrně vysoko, jsou bohatě osrstěné a pohyblivé. Ocas je dlouhý a bohatě osrstěný. V klidu je svěšený dolů, při akci se zvedá, ale nemá být nesen toporně nad hřbetem. Při skákání jej pejsek používá jako kormidlo. Lehce vlnitá srst je hustá s podsadou. Tam, kde je dlouhá, odstává v chomáčcích, dík kterým pak ovčák vypadá mohutně. Povolené jsou všechny barvy, ale nejčastější je modrošedá nebo černá.
Péče a životní podmínky
Jak již bylo zmíněno, ke spokojenému životu potřebuje vhodnou příležitost k vybití své energie. Holandský ovčácký pudl se tak hodí spíše pro aktivní rodiny, které bude moci doprovázet na procházkách, či pro sportovce, se kterými zvládne držet tempo v běhu i při jízdě na kole. Jeho srst mu umožňuje ochranu a snášenlivost různých vlivů počasí. Má samočistící schopnosti, není tedy nutné jej koupat. Na druhou stranu ocení pravidelné kartáčování, čímž se odstraní uvolněné chlupy. Určitě by neměl být ubytován venku v kotci. Tam by po psychické stránce velmi strádal, jelikož je na své rodině opravdu hodně citové závislý. Pokud bude moci být doma a sledovat veškeré dění, bude maximálně spokojený. I když mu to chvilku trvá, dokáže se i zklidnit a odpočívat.
Zdraví
Holandský ovčácký pudl je odolné plemeno, které se těší pevnému zdraví až do vysokého věku. Jediný nešvar, který jej může trápit, jsou záněty v uších. Jeho povislé ušní boltce totiž poskytují ideální prostředí pro kvasinky nebo bakterie, které jej pak mohou pozlobit. Ideální prevencí je pravidelná kontrola uší, vytrhání srsti ze zvukovodu a v případě potřeby vyčištění speciálními ušními kapkami.
Krmení
Každý pejsek si zaslouží kvalitní jídlo. Podle toho, kolik máte času, prostoru a chuti, je možné pejska krmit doma připravenou stravou nebo granulemi. Doma připravená strava má tu výhodu, že přesně víte, co pejskovi dáváte. Nevýhodou je, že k přípravě potřebujete nejen dostatek času, ale také místa, kde budete jednotlivé suroviny, případně připravené krmné dávky, skladovat. Je důležité si o tomto způsobu krmení přečíst co nejvíce informací. Krmná dávka musí být vyvážená, obsahovat dostatek minerálních látek a vitaminů. U granulí je výhodou, že se jedná o kompletní krmnou dávku, takže pejsek dostane to, co potřebuje ve správném poměru. Ideální je také rychlost přípravy. Stačí nasypat do misky, případně zalít vodou/vývarem a je hotovo. Jako nevýhoda se může jevit dnešní široká nabídka na trhu, kdy není úplně snadné se zorientovat. Kvalitní granule obsahují hlavně maso, zeleninu, ovoce a bylinky. Naopak neobsahují obiloviny (případně pouze malé množství), sůl či různá dochucovadla a barviva.
Platební metody
