Jsem Kubík. Panička si mě pořídila, když se jí stalo něco moc ošklivého a často mi říká, že je to to nejlepší, co pro sebe mohla v tu dobu udělat. Chtěl bych jí říci, že to cítím úplně stejně, ale říci to neumím. Jsem totiž pejsek.
Jednoho letního dne si mě panička přivezla domů. Byl jsem ještě malinký – šestitýdenní. Dosud jsem žil na dvorku s ostatními zvířátky, ale nikdo jiný si mě pořádně nevšímal. V mém bílém kožíšku jsem měl spoustu blešek, nebyl jsem zvyklý na pomazlení se a ze začátku jsem se cítil nejvíce jistý schován pod stolem, židlí nebo někde úplně jinde, kde hlavně nebudu tolik vidět. Co kdyby hrozilo nějaké nebezpečí? Jistota je jistota...
Panička nejdříve nevěděla, jestli budu pejskem domácím nebo dvorečkovým. Slyšel jsem jí, jak někomu cizímu vypravovala, že ještě neměla žádné zvířátko doma, a že by to možná ani nesnesla. Stal jsem se však pro ní třetím dítětem. V době, kdy si nevěděla sama se sebou rady, potřebovala o někoho pečovat a zároveň potřebovala, aby zapomněla na to ošklivé, co ji potkalo. Já jsem se rozhodl jí pomáhat. Od té doby jsme nerozlučná dvojka, patříme k sobě, jsme prostě Smečka.
Dohlížím na to, aby měla panička pravidelné procházky. Svými ostrými zoubky jí rád provádím masáže reflexních bodů (a nejen těch), a když mi přitom nějaký ten mléčný zoubek vypadne, panička si ho schovává do pytlíčku na památku, jako to dělávala u zoubků svých starších dětí. Také dohlížím na její psychickou pohodu a když přijde nějaká ta slzička, všechny jí je rychle slížu. Prostě terapeut, jak má být. Fyzioterapeut i psychoterapeut v jednom. Pracuji zadarmo, jen za pomazlení a nějakou tu dobrůtku. A musím říci, že panička si mě předchází, to tedy ano. Nakupujeme u Spokojeného psa. Mě je to teda celkem jedno kde, ale musím říct, že mi od nich chutná a panička je taky moc spokojená. Skoro každý týden dostávám novou plyšovou hračku, taky odtamtud. Nechápu jenom, jak ty hračky šijí, vždyť to dneska nic nevydrží... :-)
Dále se umím na povel posadit a dokonce i přiběhnout k noze. Vím, co je „masíčko“, „piškotek“ i „mlíčko“.Už jsem se dokonce naučil čůrat jako chlap, se zvednutou nožičkou. Taky už značkuji, stromečky, sloupy a tak. Nikdo se na mě za to nezlobí.
Když přijde panička z práce domů, nastává velké vítání. A nejen tehdy. Vítáme se pokaždé, když se dlouho nevidíme, třeba i po pěti minutách, co jsme se neviděli.
Večer se spolu díváme na telku a když se jde potom panička před spaním vykoupat, sedím v koupelně a hlídám si ji. Občas ji překvapím. Skočím jí na ramena zezadu, obejmu ji pacičkami, opusinkuji a zase se vrátím na stráž ke dveřím koupelny.
Panička mi říká, že má zase pro co žít a že jsem její zlatíčko. Že se mnou myslí jen na hezké věci a na tu ošklivou nemoc si skoro ani nevzpomene.
Nejlepší terapeut na světě má totiž kožich a čtyři tlapky. Obecně známá věta, o které však málokdo tuší, jak velká pravda se v ní skrývá. My dva s paničkou už o tom víme své!
Platební metody
